Živá energie

1. Volná energie - co to vlastně je?

Zmínky o volné energii můžeme nalézt v celé řadě publikací a článků. To, co drtivou většinu těchto publikací spojuje, je představa, že Volná energie je něco, čím je naplněn prostor, a co můžeme nějakým speciálním způsobem z tohoto prostoru získat. Pro to, co zde prozatím nazývám Volnou energií, existuje mnoho názvů: ať už se jedná o Orgon, energii panenského pole, energii nultého bodu, etér, Pránu, životní energii nebo více vědecké pojmy jako je temná energie, případně energie fluktuací vakua atd. Čtení těchto informací v nás může vyvolat dojem, že se jedná o více energií, které jsou v prostoru nějak záhadně skryty, a tudíž je potřebné nějaké velmi složité zařízení pro jejich čerpání. Pochopíme-li však fakt, že volnou energií je ve své podstatě také elektřina, magnetismus, gravitace či mechanický pohyb, bude lepší nazývat tuto energii jednoduše Zdroj a vše ostatní chápat jako její různé podoby.

Pokud si vytvoříme soubor vlastností, které se pojí ke jménům, jež jsem pro volnou energii použil, zjistíme, že tento Zdroj je Neomezený, Inteligentní, Všudypřítomný a Živý. Má všechny vlastnosti a může se stát čímkoliv. Pokud by se někomu zdálo, že obdobně by šel charakterizovat Bůh, tak ano.  Já však ve své terminologii zůstanu u názvu Zdroj… 

2. Vše spojující principy aneb jak to s tím Zdrojem vlastně je

Úvod

Nejprve chci uvést na pravou míru zkostnatělou představu, kterou jsme si takřka všichni přinesli ze školní fyziky. Tedy tu, že prostor je prázdný. Současná věda již od tohoto názoru[1] upustila a poznala skutečnost, že prostor je naopak plný. Ve skutečnosti je všechen prostor prostoupen médiem, které věda nazývá vakuum. To je to samé jako Zdroj, který můžeme také chápat jako ve hmotě neprojevenou esenci Božství.

Princip polarity

V naší zkušenosti můžeme pozorovat, že vše má dva póly. Jak posléze uvidíme v nákresu ANU, je podstatou odlišnosti pólů směr rotace, po směru hodinových ručiček se jedná o polaritu kladnou (mužskou) a proti směru hodinových ručiček polaritu zápornou (ženskou). Neboli ženský nádech oproti mužskému výdechu. Podstatné je, že oba póly jsou vždy přítomné současně, díky čemuž dochází k toku energie, která mezi nimi vzájemně pulzuje.

Princip rytmu

Nemusíme být vědci ani mystikové, abychom dokázali pozorovat, že vše se odehrává v určitém rytmu. Ať už se jedná o nádech nebo výdech, den a noc, bdění či spánek atd. Ani zvuk není ničím jiným než rytmem zhušťování a zřeďování tekutého média, viz následující obrázek. Toto rytmické zřeďování a zhušťování, jinak zvané též vibrace, představuje tok energie. To, co vyvolalo vibrace, byl silový impulz a prostřednictvím vibrace se tento impulz šíří prostorem.

 

https://radek.jandora.sweb.cz/f11.htm

Neohraničená vibrace je tok energie, tato energie proudí z nějakého zdroje. To zajisté chápe každý, že do kuliček nahoře musel někdo strčit. Co si, ale počít se všeobecně uznávaným pohledem moderní vědy, který tvrdí, že každou částici lze chápat buď jako hmotu, nebo jako vlnění určité frekvence, kdo do této částice strčil? Ba co víc, jak jsme si ukázali vlnění neboli vibrace (rytmus) představuje tok energie, v částici je však tento tok uzavřený. Proto už si nevystačíme s vysvětlením vlnění, které nám nabízí pojetí zhušťování a zřeďování média v prostoru. Nicméně jako výchozího obrazu jej můžeme použít. Tento výchozí obraz je při pozorování částicí shodný jako při popisu vlnění v prostoru a tímto obrazem je sinusoida. 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Sin.svg

 

Sinusoida je jako dostatečným obrazem pro tok energie buď neohraničený nebo jednorozměrově ohraničený, viz obrázek kyvadla, uvažujeme-li však více rozměrově omezený tok energie, již není možné, si se sinusoidou jako obecným vysvětlením vlnění plně vystačit. Připusťme tedy skutečnost, že bod v prostoru může vibrovat ve dvou směrech, a dokonce i v tolika směrech, kolik si jen lze představit v trojrozměrném prostoru. Proto si zkusme představit obraz, který vytvoří rotující postupná vlna. Tímto obrazem je šroubovice.

Promítneme-li si obraz šroubovice do jakékoliv roviny, získáme opět sinusoidu.

Promítneme-li si obraz šroubovice do jakékoliv roviny, získáme opět sinusoidu.

Dvourozměrně ohraničený tok energie tedy není vlnou, ale šroubovicí. Ta je základním tokem tekutého média. Máme-li však něco, pod čím si představujeme pevnou částici chápat tok energie, ani šroubovice již nebude stačit. Tento třírozměrně omezený tok energie, bude reprezentován vírem. Ten je, dle výzkumu Annie Desant a C. W. Leadbeater z první třetiny 20. století, podstatou základní částice hmoty, kterou nazývají Anu.

https://www.anandgholap.net/AB_CWL_Occult_Chemistry.htm

Nicméně promítneme-li si vír do roviny, získáme obraz spirály, která je v logaritmické zobrazení opět obrazem sinusoidy. Nyní, když jsme se alespoň dotkli základů proudění energie, podívejme se, jak tyto proudy souvisejí s energií Zdroje.

Reakce

Reaguje-li něco s něčím, znamená to, že to funguje na stejné frekvenci. Můžeme si to krásně demonstrovat na dvou stejně naladěných strunách. Zahraji-li tón na jednu, rozezvučí se i druhá. Jiným příkladem reakce je síla, kterou nazýváme gravitace, kdy hmota přitahuje hmotu. Dalším známým příkladem je magnet, s jehož přitažlivými a odpudivými silami máme zkušenosti každý. S gravitací i magnetismem se pojí výraz pole. Všichni známe obrázek siločar, z nichž se některé uzavírají a jiné míří do nekonečna.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Magnetick%C3%A9_pole

Tyto siločáry jsou určitou manifestací toku energie, který není izolovaný a pojí se s celým vesmírem. Další věcí, kterou zjistíte pokud budete experimentovat s magnety je, že  pokud nejsou fixovány, ale volně uloženy v prostoru, tak se v okamžiku, kdy jejich reakční síly překonají reakci s gravitací, vždy přitáhnou. Protože, tok energie je určitou vibrací, jak už jsem výše zmínil. Dá se analogicky odvodit, že se bytosti nebo věci na stejné frekvenci přitahují, i když se mohou zdánlivě odpuzovat (např. jižní a jižní pól magnetu). Všichni to určitě známe ze svého života.

Jak už jsem řekl, jakákoliv energetická pole tedy proudy energie jsou manifestací energie zdroje. Pro provoz našich technických zařízení potřebujeme ty manifestace, které nazýváme buď mechanickým pohybem (silový moment), elektřinou, magnetismem, nebo teplem. Všechny tyto proudy dokážeme vyvolat. Dosavadním uvažováním jsme je však nedokázali udržet, aniž bychom je udržovali prostřednictvím reakce s nějakým druhým proudem energie.  Pramení to z toho, že jsme zůstávali na povrchu a viděli jen sílu reakce, kterou známe pod pojmem přitažlivost nebo odpudivost. Zdroj je však neomezeným plynoucím proudem, proto je možné, přestat udržovat proud reakcí, ale vytvořit stroje, které budou plynout v tomto proudu prostě proto, že s ním souzní.

Ono vlastně i plynout v proudu je určitým způsobem reakce, něco jako když uhneme a přidáme svou sílu k síle proudu Zdroje, je pak logické, že síla narůstá a je jí přebytek. Také je zřejmé, že stroje, se kterými se dosud setkáváme které reagují protitlakem, nikdy nemohou dodat víc, než do nich bylo vloženo, protože tato reakce je ve své podstatě brzděním síly proudu.

Plynutí s proudem aneb spojení s tvůrčí silou vesmíru

Úvod

Jak už jsem řekl, vše se pohybuje v rytmu. Veškeré existující ? má svou vlastní rychlost rytmu, neboli frekvenci. Tento rytmus (vibrace) je ve skutečnosti tokem energie Zdroje, který se realizuje na všech úrovních stvoření. Tok energie se uplatňuje vždy na principu polarity. Energie vždy proudí od vysílače k přijímači, od muže k ženě nebo od cívky ke kondenzátoru a opačným směrem. Tento přirozený tok energie sám sebe udržuje, protože je v absolutní rovnováze. Spojení s touto neomezenou silou zdroje je možné třemi způsoby:

 

1. Vstoupit do rezonance v souladu s již nějakým existujícím tokem energie
2. Využít sebe udržující se síly toku energie, ať už existujícího (permanentní magnet, permanentní baterie) nebo námi vytvořeného (Clémova, Schaubergrova, Sedláčkova turbína)
3. Vytvořit nové spojení s tímto nekonečným, vše zahrnujícím Zdrojem.

Rezonance

Určitou představu o rezonanci má zajisté každý. Ať už jste se s ní setkali v souvislosti homeopatickou léčbou nebo v souvislosti s rotujícími částmi strojů v rezonančních otáčkách. I když se bavíme o zdánlivě vzdálených oborech, oba mají něco společného, u obou se jedná o uvolnění toku energie zdroje. Jednou “žádoucím“ a podruhé “nežádoucím“ směrem. Z technického úhlu pohledu znamená rezonance případ, kdy se rytmy navzájem zesilují. To znamená, že jedno vlnění má stejnou frekvenci jako druhé (případně frekvenci celočíselného násobku či dělitele frekvence prvého vlnění).

https://vojtahanak.cz/files/edu/kmity/interference.html

Ve své podstatě jsou známy tři aplikace, které tohoto principu využívají: mechanický rezonátor, elektrické rezonanční principy a rezonanční rozklad vody.

Pro pochopení většiny lidí je zřejmě nejsrozumitelnější využití rezonance na příkladu mechanického rezonátoru.

Nejprve příklad z běžné praxe:

Představme si kolo, které je usazeno lehce mimo střed své rovnováhy a jež budeme pohánět motorem s proměnnými otáčkami. Je jisté, že se v určitých otáčkách dostaneme do výrazně vyšší výchylky, než je samotná asymetričnost usazení. Máme-li daný motor propojený s tímto asymetrickým kolem vhodnou spojkou (nepřenášející chvění) na hřídel motoru, získáváme toto chvění skutečně zadarmo. Protože, budeme-li otáčky zvedat dál, chvění ustane, ale spotřeba energie vzroste. Tyto asymetrie jsou u motorů s proměnnými otáčkami běžné a této “nežádoucí energii“ se konvenční věda prozatím úspěšně vyhýbá. Pokud víme, že tímto chvěním otevíráme brány k využití neomezené energie Zdroje, máme jedinečnou příležitost k sestavení takovýchto strojů. Pro účely tohoto povídání jsem se pokusil návrh takového stroje vytvořit.

Předpokládejme, že obě soustavy nahoře jsou naprosto identické se stejnou rezonanční frekvencí, Dále předpokládejme, že výchylka v rezonanci bude taková, že volný konec udeří do iniciační konce druhé tyče. Bude-li poté iniciovat jedu tyč rezonanční frekvencí. Stane se tato tyč budičem pro druhou a ta jí zpětně budící energii předá. Na tomto okamžiku dojde k tomu, že ke chvění tyčemi nebude potřeba žádná jiná energie, než energie dodaná jejím chvěním. Mechanický rezonátor dle mých informací sestavil Nikola Tesla, ten dokonce při pokusech s ním způsobil drobné zemětřesení na Manhattanu a nakonec zařízení musel zničit aby nedošlo, ke škodám na majetku.…

Stejného efektu lze dosáhnout i rezonačním elektrickým obvodem, kdy otevíráme bránu pomocí rezonanční frekvence vazby cívka - kondenzátor. Princip spočívá v tom, že v rezonanci se jejich napětí navzájem nulují a tudíž si mezi sebou mohou vyměňovat proud s fakticky nulovým odporem, přičemž proud koná “užitečnou“ práci. Tímto principem se opět zabýval Nikola Tesla nebo také Čech Ladislav Kopecký…

Posledním mě známým příkladem je využití rezonance při rozkladu vody, kdy elektrický proud při frekvenci 42,8 kHz rozloží vodu při spotřebě nižšího množství energie, než je možné získat jejím zpětným složením. Tento princip využíval při konstrukci svých zařízení Henry Mayer.

Obecně lze říci, že čím vyšší je vibrace, tím více energie Zdroje dokážeme získat.

Je krásné, že tohoto principu jsou účastni i lidé. Já bych to vyjádřil výzvou: „Přestaňme reagovat a pojďme rezonovat s proudem Zdroje“, který je všude a ve všem. Každý máme svou vlastní frekvenci, kterou jsme spojeni se Zdrojem a této frekvenci můžeme říkat naše cesta. Sladíme-li se s ní, otevřeme si bránu, kterou k nám poteče hojnost vesmíru…

Využití sebe udržující se síly proudu

Proud, který přirozeně proudí, nevyvolává odpor neboli reakci. Teče jaksi v souladu sám se sebou - tedy v rezonanci. Tvar takovéhoto proudu je spirála, případně vír. Stroje pracující na tomto principu jsou obvykle nazývány implozivní, ale to zcela neodpovídá skutečnosti. Jistě budete souhlasit, že nejde oddělit nádech od výdechu. Proto nemůžeme oddělit ani implozi od exploze. Lepší název pro ně by byl spíše „dýchající“ nebo „živé“ stroje.

Pro naši představu asi nejlépe poslouží médium vody, s jehož vířením máme všichni nějakou zkušenost. Všichni víme, že voda vytékající z vany víří. Ukazuje nám tím cestu nejmenšího odporu. Opusťme však vodu vířící v odpadu vany a podívejme se do přírody:

Představme si, že jdeme kolem nějakého přirozeného toku, usadíme se a chvíli jej pečlivě pozorujeme. Můžeme se všimnout, že na okraji vznikajících vírů, existuje proud média, který se točí proti jejich směru. To nám opět jasně ukazuje, že každý pól má také svůj protipól. Proto nikdy nenajdeme oddělený severní a jižní pól magnetu. Stejně tak i elektrický monopól existuje pouze v našich představách. Máme-li osamocený záporný elektrický náboj, celý vesmír je mu pak jeho kladným nábojem. Toto tvrzení plyne z faktu, že celý vesmír je v rovnováze, jelikož nic nevzniká osamoceně (jako monopol), ale vždy v jednotě (jako dipól).

www.sprchy.net/inpage/bubble-rain/, gap-system.org

Je-li nám znám princip toho sebeudržujícího se proudu, jsme již blízko k tomu sestavit zařízení, které se nikdy nezastaví. Budete li mít chuť podívejte se na následující stroje.

Clémova turbína,

https://keelynet.files.wordpress.com/2009/11/clemcibcengine1700.jpg

 

Bezlopatková turbína,

https://www.veda.cz/article.do?articleId=68953

Homopolární generátor,

www.animations.physics.​unsw.edu.au/jw/homopolar.htm

 

Permanentní baterie,

https://free-energy.xf.cz/ttbrown/battery.htm

 

Schaubergrovy vírové stroje, Motory na permanentní magnety, atd.

Bezprostřední napojení na sílu Vesmíru – Boží Zdroj (Joe cell)

Popis tohoto zařízení jsem původně označil „Alchymie energie Zdroje“. Je to tím, že zde jsem trochu v koncích s racionálním vysvětlením toho, co se uvnitř děje. Začnu proto popisem toho, jak vypadá a z čeho je to postaveno. Ve své podstatě je to několik válců z nemagnetického materiálu (nerez, hliník), jež jsou soustředěny kolem jedné osy. Pokud nám to šarže materiálu dovolí, odstupňujeme průměr, pokud možno tak, abychom mezi válci zachovali stejnou mezeru:

https://joecellenergy.com/images/stories/down_cell.jpg

 

Válce usadíme do uzavřené v nemagnetické  nádoby z nerezy, plastu nebo skla, kterou naplníme vodou. Takto sestavenou buňku aktivuje připojením minimálně 12V (lépe 16V) zdroje stejnosměrného napětí. Přičemž plus je vždy připojeno na největší válec a minus na válec prostřední. Voda, kterou nádobu naplníme, by měla obsahovat informaci harmonie a lásky. Můžeme to udělat buď my sami, nebo by mělo stačit najít čistou studánku uprostřed přírody…

 

Po spuštění prochází Boží Zdroj (Joe cell) třemi stádii:

1. Rozkladem vody na vodík a kyslík.

2. Produkcí implozivního plynu (označovaného někdy též jako Brownův plyn, který při zapálení nehoří, ale bubliny se hlasitě hroutí do sebe). Nicméně v tomto stavu je stále potřeba dodávat energii z venku.

3. Samovolná produkce implozivního plynu, který nenese žádné označení. V této fázi je, již možné odpojit Boří Zdroj (Joe cell) od stejnosměrného napětí, a on bude pracovat i dále.  

                         

https://blog.idnes.cz/blog/2418/21663/clanok_foto.jpg

 

Předzvěstí toho, že jste dosáhli 3. stavu a že tedy můžete odpojit vnější dodávku energie, poznáte tak, že bubliny při iniciaci zapálenou sirkou nehoří, nýbrž v závislosti na své velikosti vydávají rány (podobné výstřelu z pistole nebo dokonce děla). Nicméně potvrzení této skutečnosti si raději vyžádejte od svého nitra nebo kyvadla.

V Božím zdroji se koncentruje a proudí z něj ke spotřebiči energie ve své čisté tvůrčí formě. Je to energie sebeuvědomění, organizující složky vesmíru. Pokud jí zásobujeme pístový motor, projevuje se jako imploze, podtlak. V přítomnosti této energie se teplota udržuje na optimální úrovni. Stroj poháněný Božím Zdrojem se stává strojem v proudu života. Proto zmizí odpor (tření) a podporován je pouze záměr, k němuž byl určený.

 

Jak si Boží zdroj (Joe cell) postavit?

Existují různé návody, jak pomoci toku energie. Tedy návody na použití optimálního materiálu a správného postupu. Jako prvotní vstupní informace je to rozhodně dobré zvláště pro technicky založeného člověka. Ale existuje zde něco silnějšího. Něco, co rozhoduje, jestli Boží Zdroj poběží anebo ne…

  

Alex Shiffer, autor návodu ke stavbě Joe cell o tom píše: „Můžete Joe cell postavit dle mých doporučení a pravděpodobně vám bude pracovat“. Joe se jich však často nedržel a sestavil je jinak. Přesto pro něj pracovala každá!

 

Jsme to my sami, kdo blokuje nebo naopak uvolňuje tok Energie Zdroje. Tím, „my sami“, myslím vztah člověk a Zdroje samotného.

1. Boží Zdroj (Joe Cell) vám nebude fungovat, pokud sami nebude věřit, že to tak opravdu může být.
2. Může vám fungovat, když mu dáte volný prostor. Ale opravdu jen může, Boží Zdroj nám umožňuje se zdokonalovat. Proto,
3. Bude vám fungovat, až něco pochopíte a uvolníte tok energie v sobě. (Ať už je máte ve vědomí, podvědomí, či nevědomí).

 

Hovořím z vlastní zkušenosti. Pro mě to bylo pochopit:

1. Její pravé jméno,
2. A ještě asi přijmout fakt, že to tak prostě je bez ohledu na to, jestli tomu rozumím nebo ne.

 

Na závěr ještě objasním souvislost mezi názvem Joe Cell a boží Zdroj:

Skutečnost je taková, že vibrace slova Joe cell není Pepíkův článek, jak by zněl doslovný překlad z Angličtiny, ale BOŽÍ ZDROJ ! Neboť sousloví znící Joe cell znamená v japonštině něco jako Absolutní napojení. A já dodávám  absolutní plynutí…

3. Proč ji vlastně ještě nemáme (když je to tak jednoduché) ?

Principy a příklady, které jsem výše nastínil, nám ukazují, jak je to jednoduché mít stroje, které běží prostě jenom proto, že jsou v souladu s pohybem vesmíru a s univerzálními principy, stroje, které plují v nekonečném proudu života.

Co udělat pro to, abychom je měli, když nestačí, že někdo takový stroj vynalezne? Vynálezců bylo nepočítaně a moderní historie těchto strojů sahá velmi hluboko. Jen namátkou uvedu přibližné letopočty vzniku některých zařízení využívající “volnou“ energii:

 

r.1269 - Motor na permanentní magnety (Peter Peregrinus)

r.1707 - Gravitační motor,

r.1759 - Elektrostatický motor

r.1930 - Vírové vodní turbíny

r.1960 - Mechanický ohřívač

r.1978 - Homopolární motor (vírový magnetický motor)

r.1980 - Permanentní baterie

r.1995 - Joe cell (Čerpání božího Zdroje pro cokoliv)

r.2005 - Rezonanční elektrický motor

 

V minulosti už padla řada odpovědí na otázku, proč tu ještě nejsou. Můžete si přečíst, že za to mohou skryté vládnoucí elity světa, mocné korporace, vlády a nevědomá veřejnost. Ale já vím, že to tak zcela není, je zde zákon univerzální analogie známý z homeopatie, který říká: „Jak nahoře, tak dole.“ A ten je skutečnou odpovědí na to, proč je ještě nemáme. Nejsme-li si vědomi neomezené energie Zdroje a toho, že protiklady jsou vyjádřením jedné a téže síly, reagujeme odporem místo rezonancí a neplyneme-li sami v proudu, nemůžeme čekat, že nás obklopí stroje, které tak činí. Protože kdo jiný je obrazem našeho stavu vědomí více než naše vědomé výtvory…

Závěr

Všechno je tedy proudem. I to, co je zdánlivě fixní, nám může být zdrojem nekonečné energie, protože vše je manifestací energie Zdroje. Jediné co stačí udělat je nechat jí volný průběh. Sami v sobě toho docílíme, když pochopíme, že svět je naše zrcadlo. Pochopíme, že všichni dělají v každém okamžiku všechno tak, jak nejlépe umí a budeme mít bezpodmínečně rádi sami sebe. Pokud toto dokážeme, postupně se nám otevřou všechny brány světa tak, abychom byli veškeré nové vědomosti/poznatky schopni vstřebat…

 

Více zde: https://www.zivaenergie.com/ziva-energie/