VĚTŠINA LIDÍ U NÁS BERE POVINNÉ OČKOVÁNÍ DĚTÍ ZA SAMOZŘEJMÉ A UŽITEČNÉ. JE TU ALE I SKUPINA RODIČŮ, KTEŘÍ SI MYSLÍ OPAK. CHTĚJÍ, ABY O VAKCINACI SVÝCH DĚTÍ ROZHODOVALI ONI

25.11.2013 23:04

 

VĚTŠINA LIDÍ U NÁS BERE POVINNÉ OČKOVÁNÍ DĚTÍ ZA SAMOZŘEJMÉ A UŽITEČNÉ. JE TU ALE I SKUPINA

RODIČŮ, KTEŘÍ SI MYSLÍ OPAK. CHTĚJÍ, ABY O VAKCINACI SVÝCH DĚTÍ ROZHODOVALI ONI SAMI, NIKOLI STÁT.

 

 

Kvůli očkovací povinnosti se v Česku poslední dobou zvedá vlna nevole ze strany některých rodičů. Nechtějí si nechat od státu diktovat, jak naloží se zdra­vím svých dětí. Neposlušné otce a matky státní moc ještě donedávna trestala několi-katisícovými pokutami, když nedali své dítě očkovat. Neočkovaným dětem navíc ještě hrozí problém s přijetím do školky či odjez­dem třeba na školu v přírodě.

VYHLÁŠKA JE MÁLO

MUDr. Zina Kauck klinická imunolo­gie, alergologie

 

Ovšem odpůrci očkování nedávno dosáhli velkého úspěchu: nikdo je už nesmí poku­tovat, jestliže očkování odmítnou. (Tedy ani hygienické stanice, které na základě ozná­mení od pediatra pokuty za neočkování roz­dávaly.) Rozhodl tak Nejvyšší správní soud (NSS) s tím, že povinnost očkovat určuje

pouze vyhláška ministerstva zdravotnictví. Podle soudců NSS je vyhláška „krátká" na to, aby stát mohl za její porušení trestat. „Pokud si chce stát tu povinnost vynucovat, tak to musí být upraveno na úrovni zákona," říká soudce NSS Jaroslav Vlašín. Další tah je tedy na ministerstvu zdravotnictví. A bude to možná tah „na dlouhé lokte". Provést ja­kékoli změny ve vyhlášce, která upravuje oč­kovací kalendář a další povinnosti, lze totiž docela rychle a hladce, kdežto zákon musí projít zdlouhavým schvalovacím řízením.

JEDNOZNAČNĚ VAKCINACE

Ať už provede ministerstvo zdravotnictví a soudy jakékoli další kroky ve věci tres­tání či netrestání rodičů, postoj příznivců očkování to zřejmě nikterak nezmění. Mají v rukou pevné argumenty: Kdyby nebylo oč­kování, mnoho nemocí by stále ještě pusto­šilo lidstvo. Jeho vynálezu vděčíme za to, že už u nás nepropukají epidemie dětské obrny, záškrtu, černého kašle, žloutenky typu B a dalších chorob, proti kterým se očkují už malá miminka. Doc. MUDr. Roman Chlíbek, PhD., děkan Fakulty vojenského zdravot­nictví Univerzity obrany v Hradci Králové k tomu říká: „Díky očkování se zachrání na světě každý rok dva miliony dětských životů. Při dostatečné proočkovanosti by toto číslo mohlo vzrůst až na 10 milionů životů."

CHRAŇME NAŠI SPOLEČNOU IMUNITU

Stoupenci očkování také poukazují na to, že pokud by se větší množství rodičů rozhod­lo neočkovat své děti, měli bychom tu pro­blémy s různými epidemiemi, protože by se narušila celospolečenská imunita. Navíc jsou podle nich dnešní vakcíny na špičkové úrovni a očkování se tedy není třeba obávat. „Není pravda, že by očkování bylo pouze záležitostí jedince. Očkováním se buduje kolektivní imu­nita. Děti, které jsou imunizovány, jsou nejen samy chráněny před nemocí, ale protože ne­mohou onemocnění získat, nemohou ho ani dál předat," vysvětluje docent Chlíbek a po­kračuje: „Čili, pokud je dostatek dětí očkován proti onemocnění, pak se choroba nemůže šířit do populace. Stejně tak očkovaní dospělí snižují cirkulaci původců v populaci a nemo­hou být zdrojem infekce pro okolí. Jedná se tedy o ochranu veřejného zdraví."

 

LUDMILA A ZBYNĚK VALENTOVI

ZCELA NEOČKOVANÁ DCERA

 

(JUDr. Zbyněk Valenta je členem občanské­ho sdružení Rozalio, které bojuje za dob­rovolné očkování a dostatečnou informo­vanost rodičů. S tímto sdružením zároveň spolupracuje jako právník.)

1. Proč jste se rozhodli svou dceru neočkovat?

Neočkovat naši dceru jsme se rozhodli ještě před porodem. Důvodem byla skutečnost, těchto chvil ještě neměla jediný chemický

lék.

 

|2. Obávali jste se trestního postihu?

Ne. Odmítnutí vakcinace v žádném přípa­dě není a nikdy nebylo trestným činem ve smyslu trestního zákona. Teoreticky možný byl pouze postih za přestupek na úseku zdravotnictví, za nějž bylo možné uložit po­kutu. Jsem však přesvědčen, že tato právní úprava je pochybná a je mimo jiné v roz­poru s Úmluvou Rady Evropy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti, k níž přistoupila Česká republika v roce 2001. Podotýkám, že zmíněná Úmluva má sílu ústavního zákona, je tudíž nadřazena běžným zákonům včetně zákona o ochra­ně veřejného zdraví. Jinými slovy zákon ukládající povinné očkování je dle mnoha názorů včetně našeho již devět let protiú­stavní.

 

3. Uvítali jste rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, že stát nebude smět trestat „neposlušné" rodiče?

Toto rozhodnutí vítám! Česká republika je jedna z posledních zemí v Evropě, kde stát vyžaduje povinné očkování dětí. Podle nás jde o silně totalitní relikt, na západ od našich hranic je vakcinace až na ojedinělé výjim­ky dobrovolná a nezdá se, že by v těchto zemích vypukaly závažné epidemie. Prooč-kovanost je tam rozhodne nižší než u nás, lidé jsou však minimálně stejně tak zdraví či nezdraví jako občané České republiky.

|4. Obáváte se možného ataku dětských nemocí?

Neobáváme. Některé z těchto onemocnění, v podstatě ty vážnější, se již téměř nevysky­tují a pravděpodobnost, že by je dítě získa­lo, je velmi nízká. V případě, že by se dítě přesto nakazilo, jsou dnes tato onemocnění léčitelná a u neočkovaných dětí probíhají obyčejně lehčí formou.

Ještě podotýkám, že rodičů, kteří o oč­kování uvažují podobně jako my, známe desítky, vesměs jde o vzdělané, přemýšlivé a pečující rodiče. Tuto otázku však ne­nechávají na rozhodnutí farmaceutických společností, státních úředníků či pediatrů, ale řeší ji velmi zodpovědně sami.

 

 


Život TÉMA VLASTY

 

HANA A MARTIN BEHUNKOVI

KOMPLETNĚ OOČKOVANÍ DCERA I

EMMA - 6 LET A SYN ALEX - 4

 

[1 Uvažovali jste někdy nad možností své děti neočkovat?

IiWiWH Před očkováním jsem se samozřejmě snažila nejprve najít co nejvíce informací o oč­kování, na internetu jsem pročetla veškerá pro a proti. Zároveň vše konzultuji s naší dětskou lékařkou, na kterou se mohu stoprocentně spolehnout. Jsem jí vděčná za trpělivost, se kterou mi vždy vysvětlí veškeré možnosti, přičemž rozhodnutí ponechá na mně. Dávám nejprve vždy přednost alternativním způso­bům léčby (homeopatika, byliny a podobně) a až pak volím případná antibiotika. Ale pře­sto jsem nechala své děti očkovat. V nemoc­nici, když byla dcera ve svém prvním roce na infekčním oddělení, jsem potkala maminku s dítětem, která by dala nevím co za to, kdyby mohla vrátit čas a své dítě včas naočkovat. To malé mělo zánět mozkových blan.

 

2 Zjišťovali jste si předem možná rizika očkování?

IiWiMI Ano, o možném riziku jsem věděla, přesto jsem se rozhodla nechat děti naočko-vat. Nic se nedá zevšeobecnit a i já volím jen očkování podle našich potřeb. Děti jsou na­příklad očkované proti klíšťové encefalitidě, protože s nimi trávíme hodně času v Brdech a na Slapech, kde je riziková oblast. KfiET3Sn Ne, plně jsem důvěřoval rozhodnutí

 

 

 

 

manželky, která byla několik večerů na inter­netu a snažila se najít co nejvíce informací.

3   Jak vaše děti na vakcíny reagovaly? lifeViWH Mám dvě děti a obě byly bez problé­mů, zvýšenou teplotu měly snad jen jednou. Přesto jsem jim po naočkování věnovala zvý­šenou pozornost, tak jak je doporučováno po každé vakcinaci.

4   Považujete povinnost očkovat za správnou a myslíte si, že by mělo být po­rušení této povinnosti trestné?

lifeViWH Na tuto otázku nemám jednoznačnou odpověď. Myslím, že nic není černobílé a že i k očkování je nutné přistupovat individu­álně. Jsem pro svobodnou volbu. Na druhou stranu bych se obávala rozšíření některých infekčních nemocí při hromadném odmítnutí očkování. Každý si musí uvědomit, že při odmítnutí vakcíny na sebe bere odpovědnost nejen za své děti, ale potenciálně i za všech­ny ostatní, s kterými přijde do styku! Měla jsem letos velice špatnou zkušenost s pan­demickou chřipkou. Děti měly dlouhodobě vysoké teploty, léky nepomáhaly, přesto mi bylo v nemocnici oznámeno, že test na vý­skyt viru H1N1 je příliš drahý (!), pokud ne­chci děti hospitalizovat. Letos se mohli všich­ni názorně přesvědčit, že není možné šíření viru zastavit. Zavírání škol až po prokázání viru se mi zdálo již zbytečné. Já osobně jsem zpětně litovala, že děti očkovány včas nebyly. MlfiTBSra Myslím si, že povinné očkování je správné, ale za trestný čin bych to nepovažoval.

 

INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP JE NUTNÝ

Podle lékařů je riziko infekčních chorob, pro­ti kterým jsou české děti povinně očkovány, a jejich eventuálních komplikací mnohem vyšší než riziko samotného očkování. „Samo­zřejmě u geneticky predisponovaných dětí by podání vakcíny v souvislosti například se stresem, fyzickým vyčerpáním, sluněním či hormonálními změnami mohlo být spouš­těcím faktorem pro rozvoj autoimunitního onemocnění. Proto se lékař před podáním vakcíny ptá na rodinnou a osobní anamnézu dítěte, na jeho aktuální zdravotní stav, kon­takt s infekční nemocí v poslední době...," vypočítává MUDr. Klára Bořecká z oddělení

klinické biochemie Fakultní Thomayerovy ne­mocnice s poliklinikou a dodává, že v případě dětí s pozitivní anamnézou, alergiků nebo dětí s již diagnostikovanou poruchou imunity je potřeba odlišný způsob očkování konzultovat s odborníky. Stejně tak po očkování je třeba dítěti zajistit 2-3 dny klidový režim jako po akutním onemocnění (vyhnout se slunění, fyzické zátěži, stresu).

HLAS ODPŮRCŮ OČKOVÁNÍ

Nejen příznivci, ale i odpůrci očkování mají své pádné argumenty proti povinnému očko­vání. Není pochyb, že očkování je zásahem do organizmu. Přičemž ho podstupují už ^

Vakcinace je z pohledu jejích zastánců velkým přínosem a negativní účinky, o kterých mluví odpůrci očkování, považují za zveličené. Dokumentují to studiemi a výzkumy, které nikdy úplně nepotvrdily spojitost třeba s očkováním a autismem nebo inými nemocemi.

 

14 VLASTA