PROKÁZANÁ ŠKODLIVOST VYSOKOFREKVENČNÍCH POLÍ

Kamil Pokorný

Napadlo vás, že vám používání mobilních telefonů, bezdrátových zařízení, wifi a jiných datových sítí a bydlení poblíž vysílačů mobilních operátorů poškozuje zdraví?

Věřili byste, že se v dnešní době tyto životně důležité informace stále tají?
Že vlivné společnosti finančně ovlivňují aktuální výzkumy, a stanovování norem?

Napadlo by vás, že škodlivý účinek elektromagnetických polí – i o vysokých frekvencích byl opakovaně prokázán laboratorně i v praxi už před mnoha desítkami let?

Nahlédněme do jedné z mnoha publikací, která shrnula závažná zjištění a mnohé výsledky škodlivosti vysokofrekvenčních polí již v roce 1968!

Elektromagnetické vlny, které roku 1888 objevil Heinrich Hertz, nalezly i přes skeptickou předpověď objevitele velmi široké uplatnění v praxi. V důsledku obrovského počtu generátorů instalovaných v mnohých vyspělých státech se stávají trvalou a stále rostoucí složkou životního prostředí. Jejich šíření vyvolává rostoucí zájem nejen techniků a fyziků, ale i chemiků, biologů a lékařů, které zajímá, zda i elektromagnetické vlny o větší vlnové délce nevyvolávají nežádoucí chemické a biologické změny známé u ionizujícího záření.

Vraťme se  k počátkům výzkumů.

První experimentální práce z oblasti výzkumu vlivu elektromagnetických vln o vysoké frekvenci (VF) na živou i neživou hmotu jsou už z konce předminulého století, kdy roku 1895 vliv těchto polí na nervosvalový preparát pozoroval Danilevskij.

Od té doby počet prací neustále narůstal, až k prvnímu vrcholu zájmu o tuto problematiku v letech 1930 – 1940. V tomto období bylo vykonáno mnoho cenné práce, zvláště ve výzkumu vlivu na fyzikálně – chemické vlastnosti látek a některé jednodušší biologické systémy.

Druhá světová válka násilně narušila rozvíjející se experimentální práci některých laboratoří, ve většině těchto výzkumů nebylo po roce 1945 pokračováno, a tak mnohá pokusná zjištění upadla v zapomnění nebo byla znovu „objevena“ až později. Větší zájem o vliv VF polí následně vyvolalo zjištění, že zvířata i rostliny strádají a hynou v elektromagnetickém poli určité minimální výkonové hustoty, a také stížnosti pracovníků u radiokomunikačních zařízení (radarů) na různé subjektivní potíže. Zájem řady laboratoří podpořil stoupající počet exponovaných pracovníků, a také zjištění netepelných efektů VF pole na organizmus .

Ve Spojených státech začal širší výzkum od roku 1957 pod patronací ministerstva obrany, koordinovaný výzkumnou laboratoří pracovního lékařství na mysu Kennedy, zřízenou jako součást pokusné raketové základny. Z tohoto důvodu nebylo možné očekávat, že budou všechny výsledky publikovány. Přesto tehdy bylo publikováno téměř 1000 prací. Mimo Sovětský svaz a Spojené státy se výzkumem problematiky účinků VF pole na biologický systém zabývaly i Polsko, Itálie a Anglie.

Speciální oddělení pro vysoké frekvence

Práce se zaměřením na vliv a škodlivost VF polí se množily také v ČSSR. V Ústavu hygieny práce a chorob z povolání v Praze bylo zřízeno speciální oddělení pro vysoké frekvence, které se od počátku roku 1961 zabývalo výhradně otázkou primárních účinků elektromagnetického pole na organizmus a ochranou lidí před těmito vlivy. S tím spojenou klinickou problematiku pak začala řešit skupina pracovníků z Ústavu hygieny práce a chorob z povolání a stejnojmenné kliniky v Bratislavě. Jedním ze zaměření výzkumu bylo i působení a výskyt sekundárního vyzařování v důsledku přítomnosti vodivých předmětů v blízkém okolí vysílačů, čímž se celková expozice daného prostředí dále zvyšuje a může přicházet v úvahu i tam, kde nedochází k přímému ozáření. Například v místnosti, která nemá okna ve směru k vysílači, se může vyskytovat silné VF pole – zejména tehdy, je-li lineární rozměr sekundárního zářiče blízký násobku poloviny vlnové délky kmitů emitovaných blízkým VF zdrojem. Přitom v pásmech velmi vysokých frekvencí dochází snadněji k odrazům a je nutné si uvědomit, že neodrážejí jen ideální vodivé předměty (např. telefonní vedení), ale i další, včetně nejrůznějších dielektrik (člověk, stromy a jiné).

Při sledování chování živé tkáně v elektromagnetickém poli jsou z jejích elektrických vlastností nejdůležitější komplexní dielektrická konstanta, komplexní magnetická permeabilita a vodivost. Hodnoty pro různé tkáně, jako vliv kmitočtu, lze nalézt v nejrůznějších pracích i s metodikou měření.

Časově limitovaná obrana organizmu

Organizmus jako celek má do jisté míry schopnost udržovat rovnováhu. Ta je však limitována časově (organizmus je schopen se bránit jen po určitou dobu) a také intenzitou působení a mírou vyvedení z rovnováhy. Vzhledem k tomu, že i poměrně malé funkční celky organizmu jsou složeny z mnoha buněk s různými elektrickými vlastnostmi a citlivostí, je vyvolávána různá změna velikostí i znaménka potenciálu vnitřního náboje, pozorovatelná při zhoršení zdraví a vitality jednotlivců.

Působením vysokofrekvenčních polí dochází v organizmu ke změnám v rozložení řady molekul uvnitř i vně každé buňky. Při nižší intenzitě se do určitého stupně projevuje určitá reversibilita příznaků poškození – dokud nenastane zhroucení celé části organizmu.

Krev a nervy jsou dobrými vodiči

Nejvodivějšími částmi organizmu jsou krevní a nervový systém. Na těchto drahách se přenáší a projevuje VF proud (vyvolaný indukcí a vedením) nejvíce. K největším změnám dále dochází v tkáních, jejichž buňky mají největší asymetrické zkreslení a jsou citlivé na vybočení z normálního stavu – především buňky nervové soustavy. Vlivem VF se mění vlastnosti i chování buněk a jde-li o buňky řídící, přenášejí se změny na jimi řízené orgány.

Prof. Rejzin v laboratoři zjistil, že VF pole účinkuje na nervosvalový preparát i mimo ozařovanou oblast. Připisuje to tzv. difúzi (průnik) pole tkání, což není nic jiného než vedení. Vlastní elektromagnetické indukce na vodivých drahách v organizmu se dnes využívá k měření průtoku krve.

Indukci a vedení VF pole v organizmu prokázaly např. pokusy, kdy byla hlava krysy umístěna v silném poli VF generátoru (např. 1 MHz), aby v něm právě ještě svítila doutnavka. Podélná osa těla pokusného zvířete byla umístěna ve směru šíření pole, takže ocas krysy byl již ve velmi slabém poli neschopném doutnavku (výboj) zapálit. Přesto vlivem vedení doutnavka při přiložení ke špičce ocasu krysy svítila.

Podle Tarusova kvůli polovodivému charakteru buněk dochází ke změně náboje buňky ve VF poli, a tuto změnu se podařilo změřit. VF pole způsobuje elektronegativitu nervu. Tyto práce možná záměrně upadly v zapomnění. Následovaly pokusy prokazující schopnost organizmu detekovat elektromagnetické vlny. Konec konců, citlivějším lidem na vědomé úrovni vadí i zářivky a vysokofrekvenční pole úsporných lamp a v prostředí zahlceném vysílači mobilních a jiných operátorů se objevuje stále více zdravotních potíží a příznaků u stále větší skupiny obyvatel.

Prahové hodnoty VF polí jsou jiné při podráždění a jiné pro působení na centrální nervový systém. To potvrdily výsledky pokusů, kdy se krysám podával psychoton, a intenzita polí nutná k jejich usmrcení byla následně významně nižší. Vlivem VF polí dochází k posunu pracovního bodu na charakteristice buňky a změnu schopnosti přenášet řídící signály v organizmu.

Teplota vnitřních orgánů

Nejzávažnější vliv polí o velmi vysokých frekvencích je pozorován u očí, reprodukční tkáně, nervového a srdečně cévního systému. Nejznámějším efektem při pohlcování VF energie v biologickém materiálu je ohřev, celkové zvýšení tělesné teploty – četní autoři sledovali vlivy VF na teplotu kůže a podkožních tkání, na teplotu svalů a oka. Při delší expozici mají největší teplotu hluboko uložené svaly a stoupá také teplota vnitřních orgánů a krve.

Při aplikaci pole velkých intenzit (40 – 100 mW/cm2) jsou značně poškozovány cévy a vznikají výlevy ve vnitřních orgánech. Mohou však být poškozeny některé další orgány, aniž se celý organizmus příliš ohřál. To se stává zejména v případech, kdy některé části organizmu jeví tzv. rozměrovou rezonanci. Pokud totiž některá část objektu, na nějž elektromagnetické vlny dopadají, rozměrově odpovídá vlnové délce (nebo násobkům její poloviny), vzniká v tomto místě stojaté vlnění. Koncentraci VF energie často působí také implantovaný kov. (Paradoxem je, že dnes je u signálu mobilního telefonu prakticky sledována jen schopnost ohřevu tkání, což není nepochopitelné, jde o záměr v rámci vyhovění požadavkům průmyslu nezabývat se a hlavně nezveřejňovat mnohem závažnější vlivy mikrovlnných technologií nejen na lidské zdraví).

Subjektivní potíže lidí ve VF poli

Lidé pracující okolo vysílačů si často stěžují na bolesti hlavy a očí spojené se slzením, na únavu, celkovou slabost a závratě při delším stání. V noci neklidně a povrchně spí, ve dne jsou ospalí, mají proměnlivou, mnohdy podrážděnou až nesnášenlivou náladu s pocitem strachu. Někdy pociťují nervové napětí a duševní skleslost spojenou s útlumem intelektuálních funkcí, hlavně problémy s pamětí.

Při delším působení se objevuje vyslovená lenost a neschopnost rozhodovat. Dále tahavý pocit v kůži hlavy a na čele, vypadávání vlasů (často také v prostředí osvětleném zářivkami, kde se projevují i vyšší harmonické kmity), bolesti ve svalech a srdeční krajině spojené s bušením srdce a dušností, často i obtížemi v sexuální oblasti.

Při větších expozicích je pozorováno lehké chvění víček, jazyka a prstů, zvýšená potivost končetin, dermografismus (stav, kdy působení tupého předmětu na kůži vyvolá výraznou místní reakci zčervenání nebo zbělení, takže je možné „na kůži psát“) a lámání nehtů. Jednorázové ozáření dle intenzity způsobuje pokles odolnosti organizmu u starších lidí až vyčerpání. Ženy jsou obecně citlivější a byla pozorována snížená tvorba mléka u kojících matek (a to ve větší blízkosti vysílačů už v době před rokem 1963, kdy byly vysílací výkony tisíce krát méně zastoupené, jelikož neexistovaly vysílače mobilních operátorů.)

Vliv na oči

Působení vysokých frekvencí bylo opakovaně prokázáno při pokusech na zvířatech (!), zkoumáním oteplení a rozdělení teplot v očích. Bylo zjištěno, že teplota stoupá logaritmicky, tedy rychleji než výkonová hustota. Při tomto oteplení dochází k různému stupni poškození oka vedoucímu až k zákalu čočky a rohovky.

Zákal vznikne ihned při dostatečně velké výkonové hustotě i při jednorázovém ozáření. Ale i při ozáření nižšími intenzitami, při nichž oko není poškozeno bezprostředně, se může vyvinout katarakta (zákal čočky) za 1 až 60 dnů po expozici. Oko může být také poškozeno opakovaným ozařováním podprahovými intenzitami.

Vliv na lidské oči (poškození) se projevuje především u velmi vysokých frekvencí, zvláště u obsluh radarů ve vojenských i jiných oblastech. V řadě případů byla popsána jednostranná i oboustranná katarakta. Sovětští odborníci upozornili, že k vzniku zákalu u lidí stačí chromatické ozáření intenzitami řádově v mW/cm2. U těchto lidí lze zprvu pozorovat slzení a únavu očí spojenou se změnami vidění, snížení citlivosti na barevné světlo a defekty v pozorování bílých objektů. Při těchto výzkumech autoři používali projekční perimetr.

Byla zjištěna také změna nitroočního tlaku při chromatickém působení centimetrových vln. Při podprahových intenzitách bylo pozorováno snížení obsahu vitamínu C v čočce a tekutině přední komory. V modelových pokusech pro sledování rozložení teploty uvnitř oka ozařovaného polem VVF, se používá jako zkušební materiál např. 30% želatina nebo pěnový polystyren.

Na příčinu poškození oka bylo vysloveno několik názorů. Při větších intenzitách záření jsou to především o tepelná poškození spojená s koagulací proteinů v čočce, při malých intenzitách o poruchu metabolických procesů. Velká úloha je připisována glutationu. K vývoji zákalu může vést také poškození tkáňového dýchání a oxidačně redukčních soustav.

Nervová soustava

Subjektivní potíže osob žijících ve VF poli jsou převážně nervového charakteru. Při klinických a laboratorních studiích jejich účinků na lidský organizmus byly sledovány změny aktivity centrální nervové soustavy (CNS) jak u velkých, tak u poměrně malých intenzit polí. Tyto změny byly zjištěny většinou vyhodnocováním EEG osob v té době dlouhodobě pracujících ve VF a VVF polích.

Při dnešních hodnotách záření mnoha a mnoha různých polí v různých pásmech najednou, jejichž hodnoty za tu dobu narostly o několik řádů (tj. několik tisíc až několik stotisíc krát) je nutné sledovat změny i pomocí EEG u široké veřejnosti, zejména u lidí žijících v dosahu působení mobilních a jiných datových vysílačů.

Komplex změn nervových funkcí vyplývajících z poruchy CNS vlivem VF a VVF polí malých intenzit byl charakterizován jako „syndrom astenického typu“. V době těchto studií byl již popsán i těžký neurotický syndrom s dalšími funkčními odchylkami u člověka pracujícího deset let v poli generátoru krátkých vln.

Při vyšších intenzitách pole VF a VVF je astenický syndrom provázen nejčastěji poruchami kardiovaskulární vegetativní regulace. Funkční změny byly popsány také u lidí systematicky ozařovaných VF polem o vlnové délce desítek až stovek metrů. I zde byly pozorovány neurotické příznaky, nejčastěji označované jako „krátkovlnná kocovina“.

Zajímavé, ačkoli drastické, byly pokusy, při nichž bylo popsáno chování lidského mozku při ozařování hlavy silným vysílačem. Mimo jiné bylo pozorováno, že silným VF polem lze vyvolat i halucinace a mimovolné pohybové reakce. Funkční změny obvykle mají vratný charakter a po vypnutí VF pole dochází k návratu normálního stavu, avšak v některých případech měly tyto změny i progresivní charakter.

Vliv elektromagnetických polí značně mění i celkové chování zvířat. Je pozorován neklid, vzrušení, zvýšená pohybová aktivita a často se i klidná zvířata stávají až nepochopitelně agresivními. Při menších intenzitách lze u živočichů pozorovat i ospalost. Když si uvědomíme stejnou podstatu buněčných organismů člověka, včetně biochemických a jiných přírodních procesů, je logické, že tato pozorování lze vztáhnout také na chování, nemocnost a mnohé další příznaky u lidí.

Reflexní činnost

Při ozáření hlavy slepice VF polem se dostavila strnulost, zvíře nepřijímalo vodu ani potravu a bylo-li postaveno, stálo, dokud nepadlo únavou. Mnohé pokusy sledovaly vliv na reflexní činnost zvířat. U psů bylo zjištěno, že již malé intenzity nevyvolávající u zvířete přímý nepokoj, ovlivňují podmíněné i nepodmíněné reflexy. Při větších intenzitách se výrazně snížila nebo i vymizela podmíněně reflexní činnost nebo se prodloužila doba k vypracování reflexu. Byla pozorována např. ztráta všech naučených schopností psa s policejním výcvikem, který se asi půl roku pohyboval v prostoru se silným VF polem.

U lidí i zvířat ozařovaných VF polem byly EEG metodou pozorovány změny elektrické aktivity mozku a mezineuronových spojů. Byla pozorována degenerace neuronů mozkové kůry i bazálních ganglií, mostu, prodloužené míchy, v některých případech i mozečku a histologické a chemické změny v okolí nervových vláken.

Podobné účinky jako centimetrové vlny mají i podstatně nižší kmitočty. Reakce mozkové kůry na VF pole je stejná jako při působení bromidů či kofeinu. Byla sledována i funkčnost a změny dráždivosti nervosvalového preparátu ve VF polích, jejich vliv na reobasi a chronaxii u zvířat i lidí a byly popsány rozdílné účinky nepřetržitého i pulzního pole a ovlivnění výsledků bromidy a kofeinem.

Ve VF poli je narušena reaktivita celé nervové soustavy. Je snížena citlivost na dotyk, a také pocitu bolesti. Analgetické účinky VF pole jsou vysvětlovány potlačením vodivosti senzitivního nervu. Řada prací zkoumala vliv VF pole na práh podnětu a latentní periodu míšních nervů.

Oslabení receptorů sluchu a čichu: Při působení VF pole na zvukový analyzátor (rozpoznávací centrum zvuků) se již při malých dávkách snižovala dráždivost při současném prodloužení doby latence. Mění se i prostorové vnímání zvuku. Citlivost se snižuje i při působení VF polí na čichový analyzátor. Snížení citlivosti čichu může být jedním z ranných klíčových příznaků působení u zdravých lidí. Při působení větších intenzit VVF polí dochází k poškození interoreceptorického aparátu.

Reprodukční tkáně Vedle očí a nervové soustavy jsou nejcitlivější k VF polím pohlavní orgány. Byl pozorován vliv VF polí – tepelné poškození reprodukční tkáně. Zvýšení teploty samčích a samičích gonád mělo za následek morfologické změny i degenerační procesy v těchto orgánech. Změny jsou podobné jako při termickém traumatu. Dochází ke ztenčování stěn krevních cév zásobujících reprodukční orgány, bývají přímo poškozeny vaječníky i varlata.

Při histologickém zpracování byla zjištěna porucha spermatogeneze v některých fázích procesu. Morfologické změny pak způsobovaly i změny pohlavního cyklu, snížení počtu potomstva a jeho neplodnost a zvětšení počtu samic v potomstvu – rovněž u lidí. Vliv na menstruační cyklus žen přímo potvrzen nebyl, chování organismů je značně individuální, ale nebyl ani vyvrácen.

Působení VF pole na gravidní ženy i samice zvířat zvyšovalo procento potratů. Potomstvo králičích samic vystavených VF polím jevilo určité funkční odchylky a vyšší úmrtnost vzhledem k jedincům z kontrolního vrhu.

Je popsán případ embryopatie u plodu matky léčené v počátku těhotenství krátkovlnnou diatermií. Narozené dítě mělo změny na horních i dolních končetinách, na horních končetinách chyběla osifikační centra. Mnozí autoři uvádí, že VF pole výrazně poškozuje embryogenezi, jak u lidí, tak u zvířat, zvláště v počátečních stadiích. Je zpomalen vývoj plodu, vznikají vrozené vady, snižuje se životaschopnost novorozenců. Účinek se kumuluje a určitou úlohu hraje i termický efekt.

Oběhový systém

Periodické ozařování VF polem větších intenzit vede přímo ke změnám oběhového systému. Jsou popsány poruchy krevního oběhu, vyjádřené změnou průtoku krve a souvisí s rozšířením cév. Tím se mění také krevní tlak – nejprve se zvýší a pak nastane pokles. Ten může být velmi výrazný a přetrvávat ještě několik týdnů po expozici.

Mění se frekvence srdečního tepu. V závislosti na tom, která část těla je ozářena více, dochází k zrychlení či naopak zpomalení frekvence tepu. K objektivnímu vyšetření změn srdeční činnosti se používá EKG. Účinkem VF polí se snižuje vodivost převodního srdečního systému, což se pak projeví na EKG, jako změny typu sinusové bradykardie, někdy spojené se sinusovou arytmií.

Byly pozorovány také odchylky v cévních reakcích, např. oscilace cévního tonu. Uvedené změny oběhových funkcí jsou vratné, ale jsou popsány i případy, kdy změna EKG pokračovala i po odstranění vlivu pole, i když se ostatní funkce vrátily do normálního stavu.

Změny krevního obrazu

Mnozí autoři shledali změny v bílém i červeném krevním obrazu a snížení obsahu hemoglobinu. Zřetelně negativně je ovlivněna osmotická rezistence erytrocytů. Při působení VF pole na suspenzi erytrocytů se mění jejich tvar i objem, při delší expozici případně dochází k hemolýze. Takto získané buněčné obaly mají odlišné elektrické vlastnosti než obaly získané obvyklou osmotickou hemolýzou.

Po ozáření VF polem se zkracuje čas potřebný ke srážení krve (zhoršená srážlivost byla pozorována i na operačních sálech v důsledku větší kumulace elektrických přístrojů nebo blízkého silového vedení ve zdech atd.). Také protrombiový čas se zkracuje a zvýšená srážlivost v souvislosti s cévními změnami může vést ke vzniku trombóz (ucpání). Někteří autoři studovali i škodlivý účinek mikrovlnné radiace na hematopoetické orgány.

Vliv VF polí na ostatní orgány

S ovlivněním oběhového systému souvisí pozorované zrychlení – někdy zpomalení dechové frekvence. Někdy dochází k značnému překrvení až krevním výlevům v některých vnitřních orgánech. Řada autorů studií sledovala vliv VF pole na ledviny, nadledvinky a játra a pozorovala snížení filtrace v ledvinných kanálcích, což může být způsobeno degenerací epiteliálních buněk distálních a proximálních ledvinných tubulů, dále zvýšení aktivity kůry nadledvin, překrvení jater a degeneraci jaterních buněk.

U některých lidí, zvláště u žen, pohybujících se v oblasti působení VF polí, bylo zjištěno zbytnění štítné žlázy (nespojitelného s klinickým obrazem hypertyreózy). Při sledování funkce štítné žlázy byla zjištěna zvýšená inkorporace radioaktivního jódu.

Vzhledem k existenci rozměrové rezonance některých částí organizmu, může dojít k jen částečnému poškození orgánů, např. nekróze střev.

Histologicky byly po chronickém ozařování popsány některé změny ve svalech. Větší intenzity VF polí vedou k morfologickým změnám nejen uvnitř organizmu, ale i na tlapách a uších pokusných zvířat.

Biochemické změny

Vliv elektromagnetických polí se projevuje i změnami metabolizmu nejrůznějších tkání. Řada pokusů byla provedena na řezech mozkové kůry. Pod vlivem střídavého pole klesá hladina glukosy a stoupá spotřeba kyslíku. Současně roste obsah CO2, kyseliny mléčné a hladina anorganického fosfátu a obsah makroergických vazeb klesá. Probíhá tedy značná aerobní glykóza. Byla také pozorována změna alkalické rezervy a pH krve. U člověka byl také pozorován vliv VF pole na oxidační pochody.

I při poměrně nízkých intenzitách VF pole se snižuje aktivita cholinesterázy v krvi i jiných orgánech. Tím se předpokládá zvýšení obsahu acetylcholinu v některých částech organizmu s významným následkem vzniku vegetativních změn.

Byly popsány mnohé změny ve složení krevní plasmy. Řada studií popsala snížení celkové bílkoviny při současném snížení poměru albuminu ke globulinu a vyplývající zvýšení gamaglobulinu a změnou v rozpadu tkáňových bílkovin. V některých případech bylo zjištěno zvýšení hladiny histaminu v krvi a tím k zvýšení odolnosti vůči ionizujícímu záření.

VF pole ovlivňuje i glykemickou křivku a rozložení glykogenu v játrech. U zdravých lidí byly pozorovány určité změny v hladině cukru, cholesterolu a lipidů v krvi a drobné poruchy v metabolizmu cukrů.

Po chronickém ozařování mikrovlnami byl dále zjištěn pokles hladiny ribonukleové kyseliny (RNA) ve slezině, po delší době v játrech a mozku. Někteří autoři ve studiích uvádí snížení aktivity deoxyribonukleázy. V buňkách kůže, kožních derivátech a lymfocytech, bylo po jednorázovém ozáření zjištěno větší množství obou enzymů.

VF pole ovlivňují také fibrinolitickou aktivitu, která se u mladých osob po ozáření zvyšuje a u starých klesá (jinak je u obou skupin stejná).

Vliv na bezobratlé a jednobuněčné organismy

Byla opakovaně potvrzena podobná celková reakce (destruktivní) jako v experimentech se savci. Nejprve nastupuje neklid, únikové reakce, pak narušení koordinace pohybů, ztuhnutí, nepohyblivost a po určité době smrt, především u hmyzu.

U bakterií a prvoků je prokázána strnulost až „strukturální schizofrenie“, „elektrošokové reakce“, prudké zabrzdění pohybu. Byl sledován vliv VF polí na růst, životnost a některé metabolické pochody u jednobuněčných organismů. Při vyšších kmitočtech se mírní růst, až je zastaven a organizmus uhyne.

Závěr o mechanismu škodlivosti elektromagnetických polí na jednobuněčné organismy zatím u všech autorů studií nebyl jednoznačný, je předmětem dalších pozorování. Jisté je, že dochází k dlouhodobé až trvale nevratné destruktivní zátěži každého živého organizmu.

Vliv na rostliny

Při velkých intenzitách VF polí, např. v okolí antén retranslačních stanic a pojítek VKV, byl pozorován útlum růstu rostlin, stromů, a vznikal tzv. „VKV průsek“. Tyto jevy způsobuje ovlivnění rychlosti dělení buněk a změnou četnosti jednotlivých fází dělení – od intenzity 0,1 V/m se rychlost dělení buněk snižuje a současně lze pozorovat chromozomové změny trvalého charakteru. Dochází k lineárním zkrácením chromozomů, ke vzniku pseudochiasmat, můstkování jader a vzniku nepravidelného chromozomového obalu.

I při nízké intenzitě VF polí dochází ke genetickým změnám, které se projeví až za několik generací. S ovlivněním růstu vlivem VF poli souvisí i různé biochemické změny.

Závislost biologických účinků na parametrech polí obecně

Netepelné efekty určuje převážně okamžitá amplituda VF záření. Jejich význam stoupá při opakovaném ozařování poměrně malými intenzitami, zvláště pak pulzními poli, při nichž je celkový předaný výkon poměrně malý, ale okamžitá amplituda značně velká. Primární účinky se pak odehrávají především na makromolekulární a buněčné úrovni. Jde o ovlivnění koloidní struktury buněčného obsahu a ostatních koloidů v těle a elektrických vlastností buňky, což je významné především pro funkci centrálního nervového systému.

Tepelné účinky VF polí se projevují v závislosti na elektrických vlastnostech jednotlivých tkání. Ty se mění s kmitočtem. Kmitočty pro maximální ohřev lidského těla leží ve velmi krátkých až centimetrových vlnách. Obecně však s rostoucí frekvencí vzrůstá ohřev tkání a řada ostatních škodlivých efektů, zpomalení vizuálně motorické reakce, změny v centrálně nervovém systému, změna růstu buněk, bakterií atd.

Daleko významnější než kmitočtová závislost je vliv různého charakteru vyzařovaného signálu. Ten může být buď nemodulovaný, pak je elektromagnetické pole nepřetržité s víceméně konstantní amplitudou, anebo modulovaný – amplitudově, frekvenčně nebo pulzně. Pulzní pole je biologicky značně škodlivější. Tato skutečnost byla nezávisle objevena u nás, v SSSR i v USA. S rostoucí střední výkonovou hustotou pole se rozdíl mezi účinky nepřetržitého a pulzního pole stírá, protože začne převládat tepelný efekt.

Běžně lidé netuší, jak přesná a konkrétní zjištění již byla ve smyslu škodlivosti elektromagnetických polí mnohokrát prokázána. V dnešní době obrovského byznysu mobilních operátorů a informačních technologií bohužel není ve veřejném zájmu varovat širokou veřejnost před škodlivostí rádiových a mikrovlnných technologií. Je zde spíš snaha co nejvíce prodávat a rozšiřovat tato zařízení a budovat další a další sítě pro potenciální klienty, zcela bez ohledu na zdraví živých organismů či životní prostředí. Tím však ti „kompetentní“ ohrožují naše zdraví.
Nezbývá, než se aktivně zajímat a chránit – každý sám a alespoň své nejbližší.

Více informací: www.elektrosmog-zony.cz