Raméš hovoří o největším nepochopení.

22.06.2015 16:31

Učení - Ramesh Balsekar

Raméš hovoří o největším nepochopení.

S hlubokým pohnutím oznamujeme, že Raméš S. Balsekar opustil tuto neděli v 9 hodin ráno své zesláblé tělo. Jeho Učení nás ale vede k přijetí této události. Smrt je završením, ale i konečným uvolněním z pout někdy bolestné relativity. Básník Rumi měl vizi smrti jako svatby duše s Nekonečnem.

Raméš však nadále žije v našich srdcích i v živých odkazech svých následovníku a učitelů. Byl jedním z těch původních indických Mudrců, kteří až do nejzazšího věku neváhali sdílet Pravdu s upřímnými hledajícími z celého světa. Jako upomínku nechme promluvit čerstvá slova, které vhodně vystihují esenci Raméšova poselství.




Připojený k Já

Byla to pro mě udivující skutečnost, že skoro všichni hledající považovali za samozřejmé, že konečný cíl života pro duchovního hledajícího je ,osvícení‘ nebo ,sebe - realizace‘ nebo ,být sjednocený s Bohem‘ nebo nějaká jiná nálepka podobná těmto. Nezdálo se, že by někdo chtěl vědět - pro mě ten nejzávažnější faktor - co se mnou ,osvícení‘ udělá po zbytek mého života takového.

Potom, v jednom určitém okamžiku mi probleskla odpověd‘ a ohromila mě. Odpověd‘ jasně zněla, že nebylo nutné se nad tím zamýšlet víc z jednoduchého důvodu - osvícení mě udělá Bohem; jakmile jsem jednou Bohem, nepodléhám soudům a soužením běžné lidské bytosti. A to je to největší nepochopení, jaké může lidská mysl pojmout.

Pravdivá odpověd‘ zní, že nebudu Bohem, ale, jako ta samá nedokonalá lidská bytost, žijící svůj život jako oddělená entita - ,já‘ proti těm ,druhým‘ - nebudu nikdy odpojený od Boha, Zdroje, Já. Po celý zbytek svého života zůstanu vždy připojený k Bohu.

 

Bangladéšané jsou ti nejšťastnější lidé. Indie je na pátém místě mezi nejšťastnějšími národy; Anglie je 35 a USA jsou 47.

Hlavní příčinou toho je, že nejšťastnější lidé jsou schopni zůstat připojeni ke Zdroji, Já, nebo k Bohu. Bolesti denního života se pak nezdají tak hrozné a potěšení denního života tak důležitá. Naučíte se přijímat denní život ve správné perspektivě: opravdové štěstí není možné nalézt v běhu života, který nemá nikdo pod kontrolou, ale v našem postoji k životu. Nikdo nemůže vědět, co přinese další okamžik, potěšení nebo bolest. A přesto se lidská bytost tolik zabývá tím, co se může stát v příštím okamžiku, že zřídkakdy zůstává připojena ke Zdroji. A základním, stejně tak jako konečným faktem života je, že to může být pouze toto spojení se Zdrojem nebo s Já, které může dát stabilitu našemu životu, která v denním životě znamená klid mysli, ať se v dané chvíli stane cokoliv.

Poprvé, kdy lidská bytost zakusí, jaké to je, být připojen k Já, je když se zamiluje. Poprvé se dívá na věci z hlediska štěstí, ne z hlediska uspokojení sebe sama, ale z hlediska toho druhého: je šťastná, když je ten druhý šťastný. Problém je, že toto spojení obvykle netrvá po celý život; jedna velká hádka stačí k přerušení spojení. Spojení trvá pouze tehdy, když je zde úplné přijetí toho, že já i ten druhý jsme pouze nástroje, skrz které Já, Zdroj funguje podle Kosmického zákona. Spojení se stane trvalé úplným přijetím toho, že nikdo - ani já, ani ten druhý - nemůžeme být obviňováni z ničeho, co se děje.

Být připojen k Já nebo k Bohu, znamená žít v božské záři klidu a harmonie; žít bez toho být takto připojen znamená žít v temnotě ze strachu a zklamání z osamělosti.

‚Být připojen k Já‘ znamená být si stále vědom skutečnosti, že ,toto‘ já, které musí žít svůj život v podmínkách, do kterých bylo umístěno, je ve skutečnosti ,TO‘ neosobní vědomí, které se ztotožnilo s určitou formou a jménem jako oddělená entita, bez jakékoliv osobní síly konatelství. Když se toto ,osvícení‘ promítne do denního života, ve kterém jedinec zůstává neustále připojený k Já, můžeme říci, že došlo k doručení ( mistr Shen Hui: ,, Je rozdíl mezi ,probuzením‘ a ,doručením‘, to první je náhlé, zatímco doručení je postupné.‘‘ pozn. překl. ) Když sedíte s pozorností upřenou na Já, jste samozřejmě připojeni k Já. Když vyvstane myšlenka a vy jí nevěnujete pozornost, zůstáváte připojeni k Já. Spojení je přerušeno, když se zapletete do určité myšlenky. Pouhé uvědomění si této skutečnosti znovuobnoví vaši pozornost a jste znovu připojeni k Já.

Myšlenka, do které se pravděpodobně nejčastěji zapletete a která přeruší spojení, je většinou něco, co chcete a přejete si pro to něco udělat; a tak chtění udělat něco pro to, co chcete je ten nejsilnější faktor, který přeruší vaše spojení s Já. A čím hlubší je toto zapletení, tím více se vzdalujete od Já a tím větší je vaše zklamání a trápení, způsobené chtěním a očekáváním něčeho v běhu života.

Důležitý fakt života - denního života je, že nikdo nemá žádnou kontrolu nad tím, co se stane. Je základním faktem života, že zatímco má člověk úplnou svobodnou vůli udělat cokoliv pro získání toho, co chce, přesto získání toho, co chce, neměl nikdy nikdo pod kontrolou. Skutečně, toto je břemeno rady, kterou dal Pán Krishna Arjunovi: máš právo jednat tak, jak chceš, ale nemáš žádné právo na ovoce svých činů.

Je životní zkušeností každého, že v dané situaci udělal cokoliv udělat chtěl a to co se stalo potom neměl nikdy nikdo pod kontrolou. Co se stane může být jedna ze tří věcí: a) člověk dostane to, co chtěl, b) člověk nedostane to, co chtěl c) to, co se stane, předčí očekávání k lepšímu nebo k horšímu. Společnost, ve které člověk žije, posuzuje to, co se stalo ( jednu ze tří možností ) jako něčí čin, špatný nebo dobrý a buď dotyčného odmění nebo potrestá. Odměna znamená ,potěšení‘ v daném okamžiku a potrestání znamená ,bolest‘ v daném okamžiku. A to přesně je náš denní život: nikdo neví, co mu přinese příští okamžik, potěšení nebo bolest; nikdo nemůže znát celkové množství potěšení a celkové množství bolesti, které je mu přisouzeno v životě prožít. To vše je předurčené. Ve svém nitru to víme, jinak by neexistoval takový všeobecný intenzivní zájem o astrologii.

Je také přiměřené zdůraznit, že jeden nejvýznačnějších matematických géniů dneška, Stephen Hawking, řekl: ,,Je všechno předurčené? Ano, je.‘‘ Dále dodal, to, že to víme není k velkému užitku, protože nikdo nemůže vědět, co bylo předurčené.

Navzdory tomuto hlubokému uvědomění, které nemůže být opravdu popřeno - že je vše předurčené podle našeho osudu / Boží vůle / Kosmického zákona - mysl a intelekt lidské bytosti stále doufá a modlí se za více potěšení a méně bolesti ve svém denním životě. A je to přesně toto neustálé očekávání, které člověku brání v tom, aby byl připojen k Já a tím brání tomu, aby nastal klid mysli, Sukha - Shanti.

Nebýt schopen přijmout úplně, že je vše předurčené, a proto každé očekávání něčeho v běhu života - více potěšení, méně bolesti - může vést pouze ke zklamání. Je to právě toto nepřijmutí, které brání té nejdůležitější věci, kterou lidská bytost ‘‘opravdu‘‘ chce: klid mysli, zatímco přijímá jako nevyhnutelné cokoliv, co se stane v daném okamžiku - potěšení nebo bolest. Tento klid mysli není součástí běhu života - nad kterým nemáme kontrolu - ale je založený na naší reakci vůči němu.

Reakce vůči běhu života, která brání tomu, aby došlo ke klidu mysli, je úplná víra ve vlastní pocit osobního konatelství: Já jsem zodpovědný za své činy a ten druhý je zodpovědný za své činy. Tento pocit osobního konatelství v praxi vyústil v to, že si každá lidská bytost nese břemeno nenávisti vůči sobě za své vlastní špatné činy, které zranily ostatní a větší břemeno nenávisti vůči ,druhým‘ za to, co vykonali, aby zranili ,nás‘.

Klid mysli, který tak hluboce chce každá lidská bytost nezávisí na tom, co přináší život chvíli po chvíli. Toto je důležité rozlišení, které inspirovalo Buddhu k tomu, aby řekl, že vše, co pro vás může osvícení udělat je to, že ,odejme utrpení‘ (zjevně způsobené břemenem nenávisti). Jinými slovy Buddha říká - - doufat, že osvícení přinese něco v běhu života - více potěšení, méně bolesti - může vést pouze ke zklamání. Vše, co můžete očekávat je negativní aspekt - konec utrpení, způsobený vaším pocitem osobního konatelství, který vede ke chtění, očekávání a posuzování zdánlivého konatele.

Náboženství spojuje lidské bytosti s Bohem v určitých chvílích během dne. To jasně naznačuje, že se neočekává, že by ve zbývajících chvílích byli připojeni k Bohu. Raději zůstanu připojený k Bohu/ Já/ Zdroji po celou dobu: tím, že v každé situaci udělám cokoliv cítím, že mám udělat a potom přijmu cokoliv se stane jako Boží vůli, aniž bych kohokoliv za cokoliv obviňoval. Nezůstanu snad potom připojený k Bohu po celou dobu?

Být schopný pochopit, že se vše děje podle Boží Vůle/Kosmického Zákona ať už toto dění ovlivní kohokoliv k lepšímu nebo horšímu a že proto není nutné nikoho soudit a obviňovat za cokoliv je běžně považováno za osvícení. Když toto přijmutí udržuje člověka připojeného k Já po celý den, může to být považováno za to, co je známo jako ,doručení‘.

V Bhagavad - Gitě je popis zahrnující několik veršů, Sthita - prajnya, toho, jak osvícená bytost žije svůj život. V krátkosti bych to popsal takto: osvícená bytost žije svůj denní život, dělá cokoliv je potřeba udělat v každé situaci, ale není nikdy nepřipojená ke Zdroji nebo Já díky úplnému přijmutí toho, že cokoliv se jeví jako její konání je pouhým děním podle Boží Vůle/Kosmického Zákona a ne něčím, co vykonává jako oddělená entita. Toto její přijmutí samozřejmě zahrnuje i následky dotyčné akce.

- Ramesh S. Balsekar
25. května 2006

Překlad textu Ivan Wiesner, úvod Koan.

Témata tohoto článku: Raméš Balsekar

 

zdroj : www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/uceni-ramesh-balsekar/