Procítit všechno, co přijde - ať je to, co je to

Kateřina Komorádová | 15.03.2012

Foto: archiv autora

Přinášíme Vám další rozhovor ze série těch, které se týkají života tady a teď. Žen, které by pořádaly satsangy a se svými „přednáškami“ cestovaly po světě, není mnoho. Canela Michelle Meyers je jednou z nich; zastihli jsme ji právě v mexickém Manzanillu.

Na rozhovoru s Canelou bylo něco zvláštního; na rozdíl od jiných natáčených přes skype jsem během tohoto rozhovoru měla silný, opravdu silný pocit, že Canela sedí přímo přede mnou a mluvíme spolu v jednotě času a prostoru. Ve skutečnosti byl přede mnou pouze rozsvícený monitor notebooku a mezi námi šestihodinový časový posun. „Cítila jsem to samé!“ reagovala Canela na můj pozdější email. „Krásný příklad toho, že neexistuje žádná vzdálenost, co? Já v Mexiku, vy v Praze – a jaká vzdálenost mezi námi? Žádná. Krásné!“ Že by odpověď na první otázku?

Canelo, jak podle vás vypadá život tady a teď ? V čem je jiný?
Je velmi přítomný. (směje se) Teď a tady se děje naprosto plně a pro osobu, která se v něm nachází, je nemožné, aby z něj „vypadla“. To znamená, že je v každém okamžiku plně s tím, co se děje, ať to je cokoliv. Existuje něco, co je vždy přítomné, vždy s námi, i když my to třeba ještě nevnímáme. A to je naše vědomí. Být tady a teď znamená, že se nebudeme spojovat se svými myšlenkami. Často totiž věříme tomu, co si naše mysl právě myslí. A tím se můžeme lehce ztratit v tom, co se v dané chvíli zdá být pravdou.

Zmínila jste, že „věříme“. Můžete to rozvést?
Funguje to tak, že nám mysl neustále nabízí myšlenky. A když se nějaká objeví, věnujeme jí pozornost a následujeme ji a její obsah místo toho, abychom byli přítomni a dívali se na ni jenom jako na myšlenku. Tedy abychom si řekli: „Aha, to je jenom myšlenka.“ Místo toho věříme tomu, co nám myšlenka říká.

Kolem nás existuje celá řada metod, přístupů a systémů, ve kterých se člověk často ztrácí a neví, kde je tedy pravda, co je správné. Jak se s tím vypořádává život „tady a teď“?
O tomhle je vlastně moje kniha Right Here, Right Now Meditations. (směje se) Velmi jednoduše ukazuje, že skutečně pravdivé je zůstat s tím, co se děje právě teď (zdůrazní) a jaké to přesně je. Trochu to připomíná koučování sebe sama tím, že sama sobě budu říkat: „Dobře, tak co se teď, v tomhle okamžiku děje?“ A tím okamžikem může být velmi prosté vnímání tíhy svých boků, když zrovna teď sedím na židli.
Ale pak je tam ještě něco, co „vidí“ myšlenku, která se právě objevila; něco, co vnímá gravitační sílu boků osoby sedící na židli. To „něco“ je naše vědomí, které si uvědomuje a vnímá, co se v každém okamžiku děje. A my se skrze naše pozorování každičkého detailu v každém okamžiku můžeme s tímto vědomím spojit. Abychom si tedy uvědomili, jaká pravidla a normy nás obklopují nebo ve kterých sami žijeme, je třeba si všímat každého jednotlivého okamžiku a spatřit, co je v tom kterém jednotlivém okamžiku, ve kterém skutečně jsme, pravdivé.

Pravdivé je to, co se děje právě teď, v tomto okamžiku. Otázka „proč se to děje“ tedy není v tom případě relevantní...
Naprosto, protože otázka „proč“ vyjadřuje to, že jsme už začali něčemu věřit. A navíc otázka „proč“ vždycky chodí až po (zdůrazní) prožité zkušenosti. Když se nám vybaví nějaký příběh nebo zážitek z minulosti, otázka „proč“ nebo i jiná otázka , znamená to, že je tento příběh, tento zážitek stále živý, protože je spojen s určitou energií v našem osobním systému. A my můžeme reagovat tak, že si řekneme „Dobře, objevila se nějaká vzpomínka nebo otázka. A jak se teď cítím? Co právě v tuhle chvíli, kdy se vzpomínka objevila, prožívám?...“

A když si tuto otázku položím, co potom?
Procítit. Procítit všechno, co přijde. Je to jako určitý druh meditace, prostě se zastavíte a ve svém těle procítíte energii, která přišla, ať je jakákoliv a vaše tělo na ni odpoví jakkoliv. A zároveň to není pouze vnímání svého těla, je to i vnímání této energie samotné, je to celý mechanismus vašeho osobního systému, jak to nazývám. Protože i přes to, že jsme všichni Jedno, každému z nás bylo dáno toto tělo, tato mysl a tento systém, ve kterém se my sami nacházíme, abychom žili a prožívali svůj život.
Otázka „proč“ nás odvrací od Pravdy, od toho, co se právě tady a teď děje. V určitém způsobu je ale pravdivá, protože můžeme říct, že v daném okamžiku tady a teď se někdo v nás ptá „proč“ a také očekává odpověď! (směje se)

Je tedy důležité vidět pocity a vnímat je, ale nebýt jimi pohlcen? Nebýt jimi „lapen“?
(přemýšlí) Jde o to použít myšlenku k tomu, abychom aktivovali všechno, co uvnitř nás je, ať je to cokoliv. Protože myšlenka samotná je pouhou kopií toho, co se nám život snaží ukázat. Ale zřídkakdy je myšlenka tím, jaký je její obsah. Například myšlenka „Moje teta mě nemá ráda...“ spustí celou další řadu myšlenek. Místo toho by byla Pravda podívat se na tuto myšlenku zblízka a říct si: „Vidím myšlenku, která říká, že mě moje teta nemá ráda. A jak se při tom cítím? Jaká je moje odpověď na ni?“ A touto odpovědí může být smutek nebo hněv uvnitř mě. Jde o to jenom to procítit. Protože to je jenom energie. Nic nedělám, jenom to cítím. A když se člověk této energii hněvu nebo smutku otevře, většinou ho dovede někam dál, kde se všechno zklidní nebo se něco změní. A tímhle vším vysvětluji, proč říkám, že otázka „proč“ přichází až po (zdůrazní) prožité zkušenosti, ať byla jakákoliv.

A nemůže být život „tady a teď“ jednou z únikových technik, jak zapomenout nebo nevnímat nutkavé myšlenky?
Pokud skutečně věřím tomu, co myšlenka říká, a vzbuzuje to ve mně nepříjemné pocity, pak ano, útěk od této myšlenky do života tady a teď může být forma eskapismu. V takovém případě doporučuji celé to procítit! Doslova se „posadit“ do toho, co cítím, ať je to, jaké chce, třeba i sebenepříjemnější. Protože to už je uvnitř jako součást toho, co se mi děje.

Být uvnitř či „sedět v tom“ znamená, že se například objeví slzy nebo se mé tělo začne třást v důsledku silných emocí?
Přesně tak. (přemýšlí) Víte, lidé si velmi často snaží dokázat, že za něco stojí. Že mají nějakou cenu. Tuhle snahu si mohou nést z dětství, kdy si jich jako malého dítěte nikdo nevšímal. Takové dítě se pak snaží svým rodičům znovu a znovu ukázat a dokázat, že za něco stojí, aby si jich jejich rodiče konečně všimli. A velmi rychle si osvojí mechanismus být přesně takové, jaké po něm chtějí jeho rodiče, aby bylo. A já říkám, abychom si tento mechanismus ve svém chování uvědomili: že se právě chováme tak, že se něco snažíme někomu dokázat, ať je to kdokoliv – rodiče, společnost, partner... A jakmile ve svém chování uvidíme, že tento mechanismus právě rozehráváme, aniž bychom řešili, co se snažíme dokázat, můžeme se pokusit přepsat tu část v sobě, která se cítí bezcenná.

Jak ji přepíšeme?
Jednoduše: procítíme to. Procítíme, jaké to je cítit se bezcenným. Protože skutečným eskapismem je, když se lidé vyhýbají procítění nepohodlných a nepříjemných pocitů nebo emocí. Snaží se jim vyhnout, vyhnout se tomu skutečnému okamžiku. Když je ale procítíte, zjistíte, že ve skutečnosti nejsou tak zlé .

V umění žít život tady a teď se skrývá velký potenciál pro náš život. Co když ale ve svém chování nebo reakcích neustále opakuji stejné vzorce? Když pořád chodím v kruhu a ne a ne se z něj dostat ven...
No to je skvělé! Protože pro mě to znamená, že tím, že své vzorce neustále opakujete, jste vy, ve smyslu vaše vědomí, pozvána podívat se do sebe. Já bych tedy řekla, že jakmile se toto „dění“ začne znovu dít a vy to rozpoznáte a řeknete si: „Ach jo, zase se to děje...“, je dobré se tomu otevřít a podívat se, co to s vámi dělá v tu chvíli energeticky. Tedy zjišťovat, jak se právě v tuto chvíli cítí vaše tělo, kde je v něm v tu chvíli nahromaděna energie a jak na to vaše tělo reaguje. A pak jenom prostě cítit a procítit to, co se právě děje... Nikdy se to netýká detailů, které jsou vně! Vždycky jenom toho, co je uvnitř. 
A i když se objeví slzy nebo třes.... Jde o to nechat to, ať se to děje. Nezastavovat to, nechat to být, dokud to nepřestane samo. Když si dovolíme to cítit a procítit, najednou nám začne všechno dávat větší smysl, třeba i to, proč jsme se opět chovali podle svých starých vzorců. Všechny detaily se nám otevřou, jakmile se my otevřeme sami sobě a všemu, cokoliv budeme prožívat, ať je to cokoliv.

V čem nejzásadněji změnil „život tady a teď“ dosavadní život vám osobně?
Jak jsem naznačovala na začátku, už prostě nemohu „vypadnout“ z toho, co se děje teď v tomto okamžiku. Nemohu se vydělit, nemohu věřit něčemu jinému než tomu, co se opravdu děje. To je jako když se každé ráno probudím, vnímám, že tu je tělo, že je tu osoba, žena, která si říká Canela Michelle, ale nemohu z toho okamžiku utéct, nemohu věřit různým dramatům nebo čemukoliv jinému, co se odlišuje od toho, co se ve skutečnosti děje. A to, že se už nemohu oprostit od skutečného okamžiku teď a tady, pak má za důsledek, že se život stává velmi syrovým a přímým. To znamená, že všechno cítím naplno a nemohu se vyhnout tomu, co cítím nebo co se děje.

Co byste lidem doporučila, jak nejlépe žít „život tady a teď“?
Aby se neustále ptali, co se děje právě v této jediné a skutečné chvíli. To jim pomůže zastavit myšlenky a vrátit se do skutečného a jediného okamžiku tady a teď. Jak jsem už říkala, existuje totiž něco, co si je vědomo všeho, i toho, když se objevují myšlenky nebo když je některá naše část lapena v nějakém příběhu či dramatu. To je to naše vědomí. Doporučuji tedy být víc a víc s touto svou částí, s vědomím. Protože tato část vidí, cítí a je svědkem všeho, co se děje.
(přemýšlí) Lidé se pídí po stavu blaženosti, štěstí a klidu, ale v těchto okamžicích je můžete zažívat! Jenom jsou součástí všeho, co se děje během toho, jak prožíváme zkušenost být lidskou bytostí. Všechny zkušenosti jsou důležité pro to, abychom žili skutečně a pravdivě. Ještě k vaší první otázce, jak vypadá život tady a teď: Všechno je v něm naprosto skutečné! Když žijete tady a teď, všechno je realita. Neexistuje nic, co by v daném okamžiku, přímo v něm samotném nebylo skutečné. A v tomto okamžiku také kdokoliv může cokoliv.

Děkuji, Canelo, to je krásný závěr, lepší, než jaký bych si dovedla představit, tady a teď... (smích)
Ano! Je to opravdu jednoduché! Existuje přesně to, co je tady a teď: slyším váš smích, na vaší tváři se nejspíš objevila určitá gesta signalizující smích, blýskají se vám oči a je vám příjemně po těle ... Všechno tohle je skutečné a skutečně se to děje, tady a teď. A za okamžik se to změní! A to je život. Neustálé pokračování a řetězení toho, co se děje právě teď. Právě teď. Právě teď...

KDO JE CANELA MICHELLE MEYERS?
Pravidelné skupinové satsangy a meditace pořádá od roku 1999. Na otázku „Kdo je Canela Michelle?“ tedy nejlépe odpovědět duchovní průvodkyně. A jako taková „podporuje ostatní, aby svůj život daleko víc prožili, zažili v něm víc klidu, hojnosti a přítomnosti sebe sama. Pomáhá lidem probudit v nich vědomí jejich vlastního Já.“ Jedna z členů uskupení „Gathering“ sdružující „duchovní učitele“, kteří na svém mezinárodním setkání letos v létě v Torontu chtějí hromadnou meditační prací podpořit lidský potenciál k probuzení se do plného vědomí. Autorka knihy Right Here, Right Now Meditations.

Náš tip:
Chcete-li se s Canelou setkat a na vlastní kůži zažít klidné bytí v přítomnosti, přijďte k nám 21.9. na její satsang.