Poselství ze seminářů - Jarda

23.11.2015 00:51

Trnová – seminář Ego I a II

Čtvrtek 29.10.2015 ráno, poselství 8. Čakry

 

Vítám tě, poslouchej, co jsem zaslechla:

„počkej, kam jdeš? Zůstaň tady!“

„nechci, potřebuju transformovat své vady“ –

tohle dušička jen lehce vydechla.

„jenže já se bojím, nechci zůstat samo!“

„tak pojď taky, budem na to aspoň dva,

spolu to zvládnem, jsem svoje, ale jsem i tvá“

„tak to je super, že jsi můj kámo!

Já se bálo, že mě nechceš, samotné že ti je líp.“

„To právě ne, ve dvou se to lépe zvládá“

„To jsem rádo, vědět to, neřeknu ani píp“

Tak jsi to slyšel, co si ti dva myslí …

Jste tady, kde se může sblížit ego s duší,

kde se nepoperou, ale spolu jim to sluší.

Jsou pak spolu, ale přitom nezávislí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Čtvrtek 29.10.2015 večer, rozhovor s duchovní bytostí ega

Už ho mám fakt víc než dost,

říkám, že překáží, je nezvanej host.

Opravdu mi vadí, opravdu překáží,

je jak osten v patě, zbytečnej jak prázdný nádraží …

Brečí jak želva, slzí jak krokodýl.

Vážně už nechci, už nemůžu to snášet dýl.

Asi ho pošlu pryč, daleko, co možná nejdál.

 

Tak jsem zase looser, ten největší jsem chudák.

Nevím, kam utéct, schovat se, když jde sem ten bubák.

Je mi zas smutno, úzko, nevím, kam se vydat,

zas zbývá mi málo, jen splašky a špínu kydat.

Už nemůžu dál a jenom málo toho zbývá,

je mi zas zima a zdáli zubatá mi kývá.

Už nevidím světlo, ta tma snad konce nemá,

Levá je pravá, to horní je dole, odpověď němá ….

 

Ta dost, vy dva, vždyť vlastně jste jen jeden.

Já mám vás rád, a nemusím k tomu být veden.

Rád svojí duší, celičkým svým srdcem.

Bez vás byl bych sám, bez vás byl bych zdrcen.

Říkáš mi teď, že vlastně jsi moc rád,

že můžeš být se mnou, že nehrozí ti pád

do pustiny bez srdce, bez duše, do nikam …

z bezčasí, ze smutku konečně unikám.

Děkuju, bratříčku, děkuju velice.

Děkuju ti z duše, děkuju ze srdce.

Jsme konečně ta silná osobnost.

Ve třech dokážem všechno, určitě víc, než dost.

Pátek 30.10.2015 odpoledne, poselství 9. čakry

Jsme tu jen já a ty,

čekáme za vraty

tunel už vítá nás

nastal ten správný čas.

 

Odevzdal’s závislost,

neznáš už strach a zlost,

ta dálka tě neleká,

už nejsi z daleka.

 

Strach změnil se na zvědavost,

sil teď máš dost a dost,

z obav je naděje,

že Vesmír ti přeje.

 

Našel jsi svou cestu,

tvá duše nevěstu,

už ego je dychtivé,

již rozumí, milé je, citlivé.

 

Tak dej se do dálky,

necháš tu korálky

všech problémů bývalých –

ty zmizí jak loňský sníh.

 

Vím, že se už dočkáš,

nic zlého nepotkáš.

Máš dobře našláplo,

Řeklo by kyvadlo.

Sobota 31.10.2015 ráno, poselství 5. čakry

Vím, že než býti obětí

bys byl radši v objetí.

Ať žal a pláč odletí

až někam za les.

Však straší tě odjetí,

milosti odnětí,

teď zrovna je ti,

že bys někam zalez.

Máš srdce a duši, obě ti,

když zeptáš se, odvětí,

posté, tak jako potřetí,

nádherný nález:

Když odpustíš prokletí,

místo „neštvi mě“ zeptáš se „co  je ti?“,

uplyne minuta a ne celé století –

v radost se promění natvrdlý pařez.

Tak jdi, tvá duše přeje ti,

odpusť a je tu radost a ne ti,

co nevidí pomněnky okvětí ,

omluv se a nebude nářez.

Pak bude jen v kočáru projetí,

tvá vnitřní síla vezme ti

pocity viny, pocity oběti.

Na duši nezbude jediný zářez.

 

 

 

 

 

Sobota 31.10.2015 odpoledne, poselství 9. čakry

(bez oznámení, o čem bude meditace … J, před „návštěvou“ a poselstvím mnoha bytostí světla, channelovanými Evičkou, Zdeňkem a Karinkou)

Těšíš se? Není divu,

máš na co – nebývá zas až tak běžné,

že jako špinavá pěna za odlivu

odejde tma a je světlo tak jako ve dne.

 

Někdo už na dveře klepe

a není sám, je jich tam víc

a rozhodně všem bude lépe,

až rozjasní nám zamračenou líc.

 

Přijde vzácný host k nám na návštěvu

a bude mít s sebou své přátele,

už čekáme všichni na úlevu

až milo bude, hezky a vesele.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Neděle  1.11.2015 ráno, poselství 10. čakry

Přijel jsi sám, a měl jsi s sebou duši,

teď už jste tři a moc vám to sluší.

Z rozmazleného urážlivého děcka

se pomalu stává druh, co všecko přečká.

 

Je vás teď víc na tu spoustu věcí,

už nebrzdí nikdo, kdo pořád tu brečí.

Nebo jen nadává, neb pán je rozezlen

a kvůli tomu nevíš, kudy z kola ven.

 

Dal jsi mu úkol a on se teď strhá.

Ví, že je vítán, pod vlak se nevrhá.

A nezáleží na tom, kde vlast byla ega, 

zda byly to Plejády a nebo snad Vega.

 

Jste všichni tři spolu, tady a teď,

nedělí vás dráty, nedělí vás zeď.

Srdce je to, co vás všechny pojí –

pochopil jsi, že nejde vést život dvojí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Neděle  1.11.2015 ráno, poselství ega

Haló, jsem tady a jsem tu rádo moc a moc,

nemusím mluvit dlouho, vždyť je to jasné –

skončila pro mě předlouhá temná noc.

Skončila doba, kdy rozsvítí se světlo a zase zhasne.

 

Neděle  1.11.2015 ráno, poselství duše

Jsem šťastná, že jsme tu dohromady.

Nemá to chybu a žádné velké vady.

A je to skvělé, že mysl a ego zvětšily naše řady

a můžem být pospolu, všichni, teď a tady ….