Po stopách civilizací pravěké Evropy IV. Východní Evropa

14.09.2016 13:55

Po stopách civilizací pravěké Evropy IV. Východní Evropa

17. 12. 2014 11:50:59
Historický seriál o pravěkých evropských civilizacích by nebyl úplný bez pohledu na východ Evropy. Ještě nedávno se zdálo, že až do 10.stol. zde žili jen velmi primitivní lidé. V posledních letech se však množí archeologické nálezy, které naznačují nutnost přehodnotit představu o historii území, kde sahají před několika tisíciletími i naše národní kořeny.

Historii východní Evropy jsem se již zabýval v sérii článkůo dějinách Ruska. Proto tento článek bude určitým opakováním s tím, že bude doplněn o některá další fakta a úvahy. Jedním ze zdrojů, ze kterého jsem čerpal jeVelesova kniha[1] vyrytá novgorodskými pohanskými kněžími v 9.stol. runovým písmem na bukové desky. Ač je považována za falzum, existuje řada indicií potvrzující její pravost[2].

 

Arkaim: kolébka indoevropanů

pravek3.jpgV roce 1987 byl na jižním Urale při hledání pravlasti indoevropanů učiněn překvapivýobjev. Byly zde nalezeny zbytky prastarého města s kruhovým půdorysem jehož stáří bylo odhadnuto na minimálně 4000 let.

Město, nebo spíše by jsme mohli říci náboženské středisko, či dnešními slovy vědecký ústav (náboženství a věda nebyli v dávných dobách rozlišeny) bylo postaveno podle unikátního projektu a tvořilo sofistikovaný systém obří chrámové stavby a astronomické observatoře zároveň. Vědci dospěli k závěru, že takové přesnosti, s jakou výstavba projektu odpovídá mapě hvězdné oblohy, se dá dosáhnout jen při použití výjimečných přístrojů a složitých výpočtů.
Vnitřní jádro města mělo průměr více než 160 metrů. Bylo obklopeno dvoumetrovým příkopem. Obvodová stěna jádra byla velmi masivní, tyčila se do výše 5,5 metrů a její tloušťka dosahovala bezmála pěti metrů. V této zdi byly umístěny celkem čtyři vchody. Největší z nich byl orientován směrem na jihozápad. Uvnitř tohoto komplexu se nacházely ulice, které dosahovaly šířky až pěti metrů. Ve městě byl instalován velmi dobře propracovaný rozvod vody, včetně kanalizační sítě. Všechna obydlí měla kruhovitý půdorys.

Arkaim není jediná záhada, která byla v této oblasti objevena. Když byly zahájeny vykopávky na jihu Uralu, archeologové objevili celou řadu osídlení, která se nacházela ve vzdálenosti 40-70 kmod sebe. Tyto objekty dostaly název Země Měst a táhly se podél východních svahů Uralu, vzdálenost ze severu na jih dosahovala až 400 km, ze západu na východ pak až 150 km. Když vědci porovnali pracovní nástroje, které našli v Akraimu, s podobnými nálezy v Evropě a Asii, jejichž počátky sahají do stejné doby, přišli k závěru, že jsou téměř identické! Shodné předměty byly nalezeny při vykopávkách v Mykénách, na Peloponésu a jižním Uralu.

Kdo byli stavitelé Arakaimu? Proč bylo toto centrum na počátku 2.tisíciletí př.n.l. náhle opuštěno a po něm v této oblasti následovali již mnohem primitivnější pravěké kultury?

Pokusme se na tuto otázku odpovědět s využitím nejen staroslovanských, ale i perských, indických a germánských mýtů a legend [1]. Zmiňme legendy o původu Arijců, národa který je považován za jádro budovatelů a obyvatelů pravěkého Arakaimu a ze kterého jsme vzešli i my Češi. A pak se zmiňme o pověsti o Bogumírovi, dávném panovníkovi, který údajně nechal Arakaim postavit.

 

Legendy o Arijcích

pravek4.jpgPřed více než 25000 lety existovala v oblasti Severního ledového oceánu pevnina zvaná Thule čiHyperborea. Byla tvořena čtyřmi ostrovy a měla příjemné a mírné klima. Zemská osa totiž tehdy ležela jinde než dnes. Na Hyperborei existovala vyspělá civilizace a žili zde bílí lidé, předchůdci dnešních Arijců.

Jednoho dne došlo ke katastrofě. Zemská osa se prudce pootočila a severní pevnina a okolní oblast se prudce ochladila. Katastrofu přežilo jen pár lidí, kteří se vydali na jih od Bílého moře, podél pohoří Ural dál na jih.

V roce 1955 byl učiněn poblíž Moskvy archeologický objev. Našlo se sídliště lidí starých přibližně 25000 lidí známé jakoSungir. Byly objeveny stopy po dřevěných obydlích, kostry lidí, nástroje, ozdoby a stopy po oblečení, které se velmi podobá dnešnímu. Podařilo se zrekonstruovat jejich obydlí a na základě koster i jejich vzhled [3]. Krásné vyprávění o dávných obyvatelích Sungiru i Arakaimu je možné si poslechnout i na youtube.[4]

Jak šel čas počet lidí na světě a eurasii opět začal růst. Arijci stavěli vesnice a města a začali zabydlovat rozsáhlá území Sibiři a ruské země. O vyspělosti tamní kultury může svědčit i v roce 1999 nalezena3D kamenná mapa oblasti jižního Uraluzhotovená neznámou technologii v pravěku s jasně vyznačenými umělými vodními kanály a komentářem napsaném v neznámém jazyce. Tisíciletí žili obyvatelé Země v míru a harmonii s přírodou, pak však přišel úpadek a pád.

Lidi přestali ctít boží zákony, množily se konflikty i války během kterých byly použity i zbrané hromadného ničení, jak o tom hovoří i staroindické eposy. Katastrofa byla nevyhnutelná. Před 12000 lety se opět posunula zemská osa. Rozsáhlá zemětřesení zničila řadu měst, do hloubi oceánu se ponořila Atlantida. Zatímco v Evropě se oteplilo a skončila doba ledová, tak na Sibiři se ochladilo, vyhynuli mamuti a lid musel začít hledat opět jinou domovinu v teplejších oblastech.

Část přeživších Arijců našlo nový domov v údolí velkých hor Pamíru, Hindúkuše aHimaláje. Tam již od pradávna žili vysoko v horách rišiové- mudrci, kteří jsou považováni za tvůrce indických véd a jazyka kterým jsou védy napsány-sanskrtu. Sanskrt je považován za velmi blízký původnímu jazyku indoevropanů. Nejbližší z evropských jazyků je mu Čeština. Arijci přijali védské učení a kulturu za svou. Jejich společnost byla rozdělena na čtyři kasty: kněze, bojovníky, rolníky a řemeslníky podle duchovní vyspělosti a schopnosti jedinců.

Před 6000 lety země začala pozvolna vstupovat do nejtěžšího věku kalijugy. Rišiové opustili zemi, či se uchýlilili do neprostupných himalajských jeskyní a naši předchůdci opustiliIndii. Ve 2.tisíciletí př.n.l. se tam opět jeden z proudů Arijců vrátil.

Arijci putovali Iránem, Sýrii, Malou Asii a všude šířili arijskou kulturu. Pozdější starověké státy Chetitů, Médů, Peršanů a Arménců byly státy indoevropanů.

Arijci nakonec přešli Kavkaz, rozšířili se do širokých ruských stepí od Karpat po Kaspické moře a splynuli s domorodým jazykově a kulturně spřízněným obyvatelstvem.

V té době byla na Ukrajině rozšířena spirituálné orientovanáTripolská kulturaa na východ od ní začala poslední etapa rozkvětu kultury v Sedmiříčí, jak je označována oblast někde mezi Uralem a Kaspickým mořem.

 

Pověst o Bogumirovi

Bogumir.jpgV slovanských, perských, skandinávských a jiných mýtech se objevuje pod různými jmény postava vládce, jehož archetypální příběh ztělesňuje řadu mytických a možná i historických postav, které tvořily dějiny civilizace v uplynulých 25000 letech.Ve slovanských mýtech se hovoří o Bogumirovi.

Bogumir se narodil jako syn boha Slunce a jara a bohyně smrti a zimy. Dostalo se mu božího požehnání a možnosti svůj pozemský život libovolně prodlužovat. Bogumir se rozhodl stát praotcem mnoha národů a jako vládce sloužit lidem. Se svou rodinou doputoval do Medvědího údolí na jižním Urale, kde založil v Arakaimu Kajl-Grad. Svatyni, která se měla stát centrem nové civilizace. Lid se množil a civilizace zdárně rostla. Bogumir dal lidem zákony, naučil je základům stavitelství, vědy, zemědělství, léčitelství...

Vše se vyvíjelo dobře do doby, kdy najednou došlo k přelidnění. Již nestačila země k obživě. Začaly války o území a zdroje. Bogumir byl varován před důsledky v podobě katastrofy která postihne zemi. Podle pověsti se ukryl s pár lidmi a zvířaty v Kajl Gradu, který běsnící živly ušetřily.

Lidé pak opět začali zaplavovat zemi. Rostla nová města a vesnice. Bogumir vládl moudře stále rozsáhlejší říši. Pak však udělal první hřích. Nadřadil tělesnou nesmrtelnost před duchovní. V době kdy se všeobecně nejedlo maso obětoval 300 volů a 300 krav. Oddělil se od duchovního světa a v jeho duši sílila pýcha. Prohlásil se za nejvyššího Boha a označil za démony všechny lidi, kteří odmítli jej jako nejvyššího Boha uznat. To rozdělilo společnost. Část obyvatel říše uznala Bogumira za nejvyššího Boha a zavrhla předchozí bohy - pragermáni. Druhá část sice pragmaticky uznala Bogumira za Boha, ale zároveň si ponechala v úctě i původní bohy a víru- praslované. Mezi oběma tábory došlo k boji. Tím se říše začala rozpadat. Na zemi sestoupilo zlo v podobě Černoboga. V té době vznikl Babylon, město které se v N.Z. stalo symbolem neřesti, hříchu a imperiální římské říše. Babylonu vládl Zahak. Černoboh ho svedl a s ním i mnoho obyvatel bogumirovy říše. Namluvil jím, že podpoří-li ho, zbaví se tyranie a získají svobodu a prosperitu. A tak se stalo, že Zahak s pomocí bývalých spolupracovníků Bogumira ve válce zvítězil. Proměnil se v draka a nastolil tisíciletou říši tyranie. Kajl-Grad byl zpustošen. Bogumir se zachránil útěkem do Číny, kde nakonec byl zabit. Jeho duše se rozdělilo na dvě části: jedna vystoupala do nebe a stala se ochránkyní Slovanů, druhá sestoupila do pekla a stala se požíračem duší. Drak Zohak vládl, či ještě vládne dokud jej boží syn Arij nesesadí s trůnu. Je zde vidět paralela k Zjevení svatého Jana, ve které na konci věku je spoutána šelma-drak a je nastolena tisíciletá říše míru-věk vodnáře.

 

Rozdělení Indoevropanů

clanok_foto_989_orig.jpgBěhem vykopávek v Arakaimu byly nalezeny stopy po zvířecích obětech, i po rozsáhlých požárech, ke kterým došlo na počátku 2.tisíciletí. př.n.l.

Možná je to svědectví o válkách meziAsyvedenými pozdějším germánským bohem Odinem aVenedy, předchůdci Slovanů, který se odehrával na rozsáhlých prostorách Ruska, po němž se Odin vydal na Západ do Saska a Skandinávie. [2]

Původně jednotní Arici-indoevropané se tak v průběhu 2.tisíciletí př.n.l. odsud rozešli do různých koutů Evropy, Iránu, Malé Asie a jedna vlna opět do Indie, přičemž jejich původní domovina pod Uralem zpustla. U některých z nich se ve jménu uchovalo označení pravlasti-Rassenie. Řeč je oEt-Rusech, doslova osvícených Rusech, kteří došli do Itálie a založili i Benátky=Venezii ( Venedi= jedno z označení pro Slovany).

V severní Evropě se formovalygermánské kmeny, ve střední a západníkeltské kmeny, v jižní EvropěŘekovéaLatini.

Ve východní Evropě vzniklo několik etnik. Na jihu se utvořil národSkythů, na sever od nich žiliSlované, u pobřeží Baltského moře Prusové apobaltské národy. Na severovýchodě Evropy a kolem Uralu pak žilyugrofinské kmeny, které neměly indoevropský původ.

 

Skythové a Sarmati

pravek6.jpgSkythové, se stáli díky své bojovné a neohrožené povaze potomky dobyvačných Asů, kteří po odchodu Odina na Západ zůstali v ruských stepích. . Opanovali severní Černomoří a odtam podnikali válečná výpravy na jih do Persie, Asýrie a Malé Asie. Zmiňují se o nich i židovští proroci. Na příklad Jeremiáš využívá podobu jejich tažení k obrazu proroctví o budoucí zkáze.

Povinností Skytských bojovníků bylo přinést hlavu zabitého nepřítele, aby měli právo na válečnou kořist. Kdo hlavu nedonesl, nic nedostal. Z lebek nepřátel pak vyráběli poháry a tělesné pozůstatky svých mrtvých nepřátel zužitkovávali celkově. Odřezávali skalpy a zdobili si jimi uzdy koní, z lidské kůže vyráběli pláště a toulce na šípy.

Od 5.stol. př.n.l. přešli od kočovného více k usedlému způsobu života. Získali velké bohatství díky obchodu s Řeckem. Na přelomu letopočtu záhadně mizí z historie. Nahrazují je kočovné kmeny Sarmatů, které více méně mizí z historie během stěhování národů v 5.století.

 

Baltové

pravek7.JPGDnes převažuje domněnka, že Baltové se kolem roku 1000 př.n.l. postupně oddělili od Slovanů. Ve starověku byli zmiňování jako producenti jantaru, který proudil jantarovou stezkou přes Moravu do Středomoří.

Dominantním pobaltským národem byli dlouhoPrusové. Jejich jméno možná vzniklo z P-Rusové značilo Perunovi Rusové, bojovní Rusové. Vyznačovali se velkou nepoddajností a dlouho odolávali snahám o christianizaci. Zabili i svatého Vojtěcha v roce 997 při jeho křesťanské misi k pohanům. Neodolali až tlaku německých křižáků ve 13.stol. Prusové byli vyhubeni či poněmčeni. Prusko pak se stalo jádrem, ze kterého došlo v průběhu 18-19.stol. k znovu sjednocení Německa.

Ze zbytků Baltů se vyvinuli Litevci a Lotyši. Litevce sjednotil ve 13-14.stol. svým odpor k Němcům a východním Slovanům v Litevský stát, který se ve spojení s Polskem vytvořil silnou středověkou evropskou velmoc.

 

Ugrofinské kmeny

pravek8.jpgNa severovýchodě Evropy a v okolí Uralu žili ugrofinové. Nejsou to indoevropané, mají jiný východoasijský původ. Jsou spřízněni s Mongoly a Turkickými národy. Evropští Ugrofinové přišli do Evropy již krátce po době ledové a osídliliFinskoaEstonsko, kde se mluví ugrofinským jazykem. Míšením s indoevropany přišli postupně o asijský vzhled a získali evropský ráz. K ugrofinům náleželi iHunovéaAvaři, kteří přišli do Evropy z Východu v době stěhování národů. Posledním ugrofinským národem, který přišel do Evropy byliMaďaři, kteří dorazili do střední Evropy kolem roku 900.

 

Slované

pravek9.jpgNejpočetnější etnikum ve východní Evropě tvořili a tvoří Slované. Formovali se ve 2.tisíciletí.př.n.l. a dlouhou dobu obývali území převážně mezi Karpatami a Dněprem. Existuje teorie, že ještě před příchodem Keltů žili i na našem území a vytvořili tzv. lužickou kulturu.

Žili prostým způsobem života a věnovali se hlavně zemědělstvím. Více než okolní národy zůstávali věrni staré védské duchovní tradici. Stranili se provádění krvavých lidských a zvířecích obětí. Ve Velesově knize se píše.:

Ruští bohové nepřijímají žádné lidské oběti, ani živočichy, jenom plody, zeleninu, květiny a zrno, mléko, k pití surju, kvasící na bylinách, a med, nikdy však živé ptactvo, ryby. Jsou to právě Varjagové a Heléni, kdo přináší Bohům jinou a strašnou oběť: – lidskou. My jsme to však dělat nechtěli, neboť my jsme vnuky samotného Dažboga, a tak jsme se nesnažili tajně napodobovat cizozemce.

Slované měli i silnější sociální cítění, byli pohostinní a nebyli příliš bojovní. Ostrogótský náčelník Ermanarich ve 3. čtvrtině 4. století prohlásil„zdvihl zbraně proti Venetům, kteří, i když pohrdali zbraněmi, ale počtem silní, zpočátku se snažili stavět na odpor. Nic však nezmůže množství nebojovných lidí, zejména když i bůh dopustí a přižene se množství ozbrojených mužů“.

Skoro jako pohádka zní vyprávění Teofylakta Simokrattese, který k roku 585 zaznamenal příběh tří slovanských zajatců, kteří neměli žádné zbraně, jen hudební nástroje (šlo o tzv. gusle). Když se byzantský císař ptal, co jsou zač, odpověděli, že pocházejí ze slovanského kmene. Sdělili mu, že nejsou zvyklí nosit vojenskou výstroj, neboť jejich zem nezná zbraně, což jim dovoluje žít bez vášní a v míru. Slované se Slovany neválčí!

 

Rozdělení Slovanů

pravek10.jpgJeště kolem roku 500 byli Slované poměrně jednotní a mluvili jedním praslovanským jazykem. Brzy již bylo vše jinak. Z Karpat se v 6.století rozešli na západ, jih a východ. Původní jednota se brzy narušila. Po několika staletích již stáli dříve příslušníci jednoho etnika proti sobě jako úhlavní nepřátelé.

Zejména jižní Slované brzy opustili svou mírumilovnost. Kontaktem s bohatstvím Středomoří se v nich náhle probudila chamtivost a touha po kořisti. Začali plenit rozsáhlá území Byzantské říše a během krátké doby ovládli většinu Balkánu. Všude rozsévali strach a nikdo a nic je nedokázal zastavit. Až politika „Rozděl a panuj“ praktikovaná byzantskými vládci, kteří si uvědomili, že nejlepší taktikou proti Slovanům je domluvit se s předáky některých slovanských kmenů a poštvat je proti jiným, dosud byzantskou civilizací neovlivněným.

V 9.století se začínal prohlubovat církevní konflikt mezi Římem a Konstantinopolí. Ten nakonec rozdělil Evropu na katolickou a pravoplatnou. Nejostřeji se projevil ve slovanském světě ve střetu katolických Chorvatů-pravoslavných Srbů, katolických Poláků a pravoslavných Rusů, které až do současnosti rozdělily slovanský svět.

Nepřátele Slovanů věděli, že jednotní Slované jsou neporazitelní. Proto mezi ně rozsévali nesváry, či si je snažili koupit. Šířili dojem, že slovanství je něco méně cenného a zaostalého. Potlačovali slovanský jazyk a kulturu včetně vzpomínek na dávnou slavnou historii.

Ve Velesově knize je zaznamenáno proroctví o klopýtnutí Slovanů.

Slované dobudou celý svět a budou „těžit sílu z kamene“, „dělat povozy bez koní“. Avšak potom pozbyvše odvahy prodají se nepřátelům za zlato. A tehdy bohové znovu připomenou Slovanům: „Milujte Zákon otce Árje!“

 

Závěr

pravek11.jpgPříchodem Slovanů do střední a jižní Evropy končí oficiálně evropský pravěk. V tomto seriálu jsem se pokusil vysledovat dějiny evropského pravěku v posledních 25000 letech.

Věnoval jsem se především poslednímu období 6000 let historie.

První 2000 let dlouhá éra byla ve znamení vlády souhvězdíbýka. Bylo to období rozšíření kultu plodnosti a výroby bronzových nástrojů.

Druhá 2000 let trvající éra byla obdobím vlády souhvězdíberana. Na scéně Evropy se objevilo železo a s nimKeltové.

Před 2000 lety začal věkryb. Započalo křesťanství a brzy začali hrát prim na světěGermáni.

Nyní začíná éravodnáře. Bude toéra Slovanská. Píše se o ní mimo jiné i vproroctví telepaticky přijatém z Tibetu, které se zmiňuje i o dávných kořenech českého národa pod střechou světa v Himalájích.

 

Zdroje:

[1]https://velesova.kniha.sweb.cz/

[2]https://bnw-nwo.wz.cz/history/o-runach-velesovy-knihy.pdf

[3]https://www.tvarpraveku.wz.cz/puper19.htm

[4]https://www.youtube.com/watch?v=bZJoGmxgvaE

 

Autor: Petr Bajnar

Zdroj:https://bajnar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=440092