Viděl-li jsem dál, pak díky tomu že jsem stál na ramenech obrů.  (Sir Isaac Newton)

Úvodní citát vyjadřuje můj osobní vztah k mužům a ženám, kteří významně ovlivnili mou životní práci a poslání. K zázračnému pH mne přivedl jejich dar moudrosti, vědění, inspirace a podpora.

Základy k mému chápání hmoty, která přejímá nejrůznější formy a funkce, tedy nauky zvané pleomorfismus, položil výzkum francouzského vědce a lékaře, jménem Antoine Bèchamp (1816-1908). Kdyby svého času dostal poctivou příležitost, mohl jeho biologický výzkum a důmyslné pojetí a chápání podstaty života znamenat revoluční obrat v medicíně, jež mohla být už dávno vybavena léčebnými metodami, které pasteurovská věda dosud marně hledá.

Moderní západní lékařství vychází z učení francouzského chemika a mikrobiologa Louise Pasteura (1822-1895). Koncept konkrétních, neměnících se druhů bakterií způsobujících jednotlivé nemoci pro mne měl na počátku studia velký význam. Třebaže v současné době teorii monomorfismu nezastávám, jsem Pasteurovi vděčný za to, že položil základy moderního mikrobiologického způsobu myšlení, jež mě inspirovalo při výzkumu základních vlastností mikroorganizmů a při hledání pravdivého chápání hmoty.

„Hmotu nelze vytvořit, ani zničit.“ Toto hluboce pravdivé tvrzení mi stále zní v mysli, neboť si uvědomuji, že hmota je věčná a nabývá pouze různých forem a funkcí.

V první řadě je třeba rozhlédnout se a pochopit, že většina lidí žijící moderním způsobem života trpí nerovnováhou. Jsou obézní. Unavení. Předčasně stárnou. Je pravděpodobné, že nejméně jeden z vašich blízkých trpí jednou chorob, které jsou v dnešní době ve vyspělých zemích hlavními příčinami smrti – srdečním onemocněním, rakovinou nebo diabetem. Když jsem se při jedné ze svých přednášek zeptal posluchačů, kdo z nich má příbuzného postiženého jednou z těchto tří zlých nemocí, zvedlo ruce 70 až 80 % z nich. Polovina z nás zemře na chorobu srdce nebo diabetes. Třetina na rakovinu.

Teď si určitě pomyslíte: Vždyť na něco se umřít musí. Zapomněli jsme, že smrt může být také přirozená a život zdravý! Je totiž svatosvatým právem každého člověka být až do hodiny své smrti zdráv. Významným kladem tohoto programu je možnost proměnit tuto vizi ve skutečnost. A věřte mi, nemá to nic společného s mapováním lidského geonomu, úchvatnou lékařskou technologií nebo mocnějšími – a o to nebezpečnějšími – léky. Odpověď je mnohem prostší. Okamžitě k mání, tady a teď.

Stejně jako je velmi přísně regulována tělesná teplota, tak i pH krve musí být udržováno ve velmi úzkém rozmezí: mírně zásadité neboli alkalické. Pro zachování normálních hodnot pH dělá organizmus všechno možné, mnohdy i za cenu škody napáchané na ostatních tkáních a orgánech.

Hodnota pH vnitřního prostředí těla ovlivňuje všechny jeho buňky. Alkalické prostředí je nezbytnou podmínkou veškerých metabolických procesů. Chronické zatěžování organizmu kyselinotvornými látkami poškozuje tkáně, a pokud probíhá naprosto neomezeně, narušuje buněčnou činnost a funkce, které se projeví vším možným – od poruchy srdečního rytmu až po poruchy přenosu nervových vzruchů v mozku. Jinými slovy: překyselování narušuje samotný život a je základem všech chorob.

Pokud to ve vás neprobudí zájem o přirozenou, neničivou cestu k rovnováze organizmu, uvědomte si, že překyselování rovněž udržuje nadbytečné kilogramy.

Cílem, který vám předkládaný program umožní dosáhnout, je vytvořit v organizmu rovnováhu dodávkou zásadotvorných látek. Základním předpokladem je strava obsahující vyvážený poměr zásadotvorných a kyselinotvorných potravin. To znamená, že 80 % stravy musí tvořit alkalizující potraviny, například listová zelenina. (Jakmile dojde ke znovuvytvoření metabolické rovnováhy, lze její podíl poněkud snížit.) Na talíři se pak objeví mnohem menší porce kyselinotvorných jídel (například masa a obilnin). K udržení vyrovnaného pH bez většího zatížení metabolismu napomáhají též pečlivě volené a kvalitní doplňky stravy. (O tom všem se více a podrobněji dozvíte v knize.)

Mikrobi – příznak, či choroba?

Pasteur bohužel zaměnil příčinu onemocnění s příznaky, a tato mylná představa je předávána z generace na generaci jako vědecký zákon. Nemoc je ve skutečnosti špatný celkový základní stav organizmu, nikoli až příznaky, které později diagnostikujeme. Pokud jsou do hry nějakým způsobem zapojeni mikrobi, je to tedy jen příznak špatného základního stavu. Nezapomínejme, že mikroorganizmy jsou závislé na stavu nitra našich buněk, a že zárodky, pronikající do organizmu zvnějšku, pouze využívají jeho nerovnovážného stavu a následně podněcují vznik vedlejších příznaků. Nemoc, jak ji chápe většina lidí, je jen nahromadění sekundárních vedlejších příznaků. Přemnožení mikrobů je projev základního chorobného stavu (překyselení a následného přemnožení mikroforem).

V průběhu posledního století se hlavní proud vědy rozhodl „zafixovat“ přesné příčiny některých „nemocí“. Avšak mnoho závažných chorob bude stále zahaleno tajemstvím… dokud nepochopíme, že bez ohledu na to, jaké potíže nás obtěžují, je bezprostřední příčinou vždy jedno a totéž: překyselení a přemnožení mikroforem.

Obecné následky překyselení

Je-li organizmus neustále a nadmíru nucen bojovat se sklonem k překyselení, a dojde-li v něm k přemnožení škodlivých mikroforem, je navíc zatěžován všemožnými rozkladnými procesy. Provedeme-li důkladné vyšetření, zjistíme, že oba tyto problémy jsou východiskem pro téměř vše, co nás trápí. Povězme si o některých z nejběžnějších příznaků, které v důsledku toho vznikají.

Alergie

K příznakům běžně považovaným za projevy alergie význačně přispívají toxiny produkované patogeny v nadměrně kyselém prostředí ochuzeném o kyslík. Např. mykotoxiny zatěžují imunitní systém natolik, že je pak v důsledku trvalé stimulace přepracovaný a vyčerpaný. Představte si, že se snažíte uklidit prach v domě, jehož okny neustále vletuje další z prašné ulice. Výsledkem je přecitlivělost – alergické reakce na potraviny (podráždění a záněty), prachové částice či chemické látky (senné rýmy, alergické astma, přecitlivělost na alergeny z prostředí a potravinové „alergie“). Bolestivé otoky, slzení, rýma a ekzém patří k způsobům, jimiž se organizmus zbavuje kyselých toxinů.

Pokud v organizmu nebují škodlivé kvasinky a plísně, nemůže vzniknout žádná alergie, a to je další důvod k udržení rovnováhy kyselin a zásad.

Únava

Hlavním příznakem překyselení organizmu či přemnožení škodlivých mikroforem je pravděpodobně únava. Mikroformy v organizmu kvasí cukr, jehož bychom jinak mohli využít jako zdroje energie, a výsledkem jejich činnosti jsou navíc další kyselé odpady. Jako byste se snažili natankovat benzin do nádrže a někdo by ho z druhé strany tajně odčerpával. Bez něj ale auto daleko nedojede. Toxiny vyprodukované v překyseleném těle brání vstřebávání bílkovin, minerálů a dalších živin, a to následně oslabuje schopnost organizmu vytvářet enzymy, hormony a stovky dalších chemických látek nezbytných pro energii buněk a činnost orgánů. Škodlivě zasahují do procesu obnovy buněk a negativně ovlivňují i ostatní složky, nezbytné pro získávání energie. Výsledkem je únava, nedostatečná výdrž, snížený svalový tonus a celkové oslabení (navíc nežádoucí změny tělesné hmotnosti a nemoc). Na negativní působení mykotoxinů citlivě reaguje slinivka břišní, játra a nadledviny, tedy orgány plnící hlavní úlohu v řízení procesu získávání energie.

Kvasinky, nižší houby a plísně navíc rychle spotřebovávají dodávky vitaminů skupiny B, železa a dalších minerálů. To může samo o sobě vést k únavě. V organizmu okrádaném o živiny mikroformami dochází k rychlým poklesům koncentrace cukru (glukózy) v krvi, což opět plodí únavu, nedostatečnou výdrž a slabost. Kvasinky a plísně narušují rovnováhu procesu řízení hladin vody a minerálů v buňkách (rovnováhu elektrolytu), jehož stabilita je pro činnost buněk nezbytná, čímž dál brání normálnímu toku energie.

Bludný kruh číslo jedna: Nedostatek energie podněcuje růst škodlivých mikroforem.

Na základě zmíněného jistě nikoho nepřekvapí, že mikroformy jsou významnou příčinou chronického únavového syndromu. Rozbujelé kvasinky a plísně následně mohou poškodit nervovou tkáň a rozkladem neurotransmiterů škodlivě zasahovat do přenosu nervových vzruchů.

Příkladem jednoho z mechanismů způsobujících únavu je mykotoxin acetaldehyd, který může vznikat fermentací cukru (další dobrý důvod, proč se cukru vyhýbat). Acetaldehyd omezuje sílu a vytrvalost, působí nadměrnou únavu, zamlžuje myšlení a snižuje cílevědomost. Jedním z mechanismů, které spouští, je snížené vstřebávání bílkovin a minerálů, což snižuje schopnost těla vytvářet důležité enzymy a hormony.

Druhým krokem je destrukce základních enzymů a snižování buněčné energie. Zatřetí je zde přímý rozkladný účinek acetaldehydu na neurotransmitery; chemické látky zodpovědné za přenos nervových vzruchů. Acetaldehydy se váží na stěny červených krvinek, na nichž ulpí jako molekulární lepidlo, které snižuje jejich pružnost a schopnost pronikat do nejmenších kapilár. To vede nedostatku kyslíku v tkáních a hladovění. Acetaldehydy navíc vznikají v játrech oxidací z alkoholu. Organizmus je ochuzován o hořčík, síru, vodík a draslík a další energii, která pak není k disposici buňkám.

Poruchy nálad a neurologická postižení

Dalším důsledkem překyselení organizmu a přemnožení mikroforem jsou deprese a další poruchy nálad, nabývající epidemického charakteru.

Obvyklým mechanismem vzniku je škodlivé zasahování mykotoxinů do produkce koenzymu A. Koenzymy se spojují s jinými látkami za vzniku plně funkčních enzymů nezbytných téměř pro všechny metabolické a biochemické procesy organizmu, včetně těch, které probíhají v mozku a nervovém systému. Nedostatek koenzymu A často vyvolává poruchy, jako deprese, úzkost, návaly paniky, podrážděnost, zvraty nálad a PMS (premenstruační syndrom). Dalšími příznaky intoxikace jsou: paranoia, neschopnost plně zodpovídat za své činy, jednat podle vlastních správných zásad, postižení mentálních schopností a řada dalších behaviorálních a emočních poruch. K typickým projevům patří hypochondricky laděná neurastenie a emoční labilita. Postižený si je svého chování vědom, trápí ho to, avšak kvůli intoxikaci organizmu přesto neumí ovládat a řídit své projevy.

Přemnožení mikroforem způsobí zvýšenou tvorbu kyselin, což vede k neurologickým poruchám, jako bolesti hlavy, migréna, nesoustředěnost, poruchy paměti, zmatenost, závratě, pocit zamlženého myšlení. Někdy dokonce i příznaky připomínající roztroušenou sklerózu, jako nejistý hlasový projev a poruchy svalové koordinace.

Metabolismus cukrů

Metlou lidstva mařící spoustu životů je dnes hypoglykemie (nízká hladina cukru v krvi) a diabetes mellitus, jenž se naopak vyznačuje především zvýšenou hladinou cukru v krvi (hyperglykemií). Příčinou obou stavů je – překvapení! – přemnožení mikroforem a fermentace cukrů kvasinkami, nižšími houbami a plísněmi. Mykotoxiny a exotoxiny pronikají (mimo jiné) do slinivky břišní, jater a nadledvin, přetěžují je a poškozují, čímž narušují metabolismus cukrů.

Například buňky slinivky břišní přímo intoxikuje a poškozuje mykotoxin alloxan. Slinivka břišní produkuje nejen trávicí enzymy, ale také inzulin, hormon řídící koncentraci glukózy v krvi, vstup glukózy do buněk a vznik energie. Nedostatek hormonů řídících tvorbu a činnost inzulinu je jednou z příčin hypoglykemie.

Kvasinky a plísně užírají hormony a způsobují jejich manko. Živí se především cukry, narušují rovnováhu v těle, snižují množství cukru v krvi a přetěžují játra, slinivku břišní a nadledvinky. Zatížení jater toxiny přímo škodlivě zasahuje do tvorby glukózy.

Další chronické potíže

Překyselení a přemnožení škodlivých mikroforem v organizmu způsobují veškeré potíže a choroby (samy o sobě pouze příznaky hlubšího postižení). Na tomto místě je třeba zmínit některé z běžných příznaků, které jsou přímým důsledkem překyselení a přemnožení kvasinek a plísní. Patří k nim infekce pochvy, menstruační potíže, impotence, neplodnost, zánět prostaty, svědění konečníku, močové infekce, nutkání na močení a pálení při močení. Typickými důsledky účinků hub jsou dechové potíže: kromě alergií je to překrvení sliznic, nadměrná tvorba hlenu, stékání hlenu z nosní dutiny do hrtanu, časté odkašlávání, habituální kašel, bolesti v krku, dále pak bolesti v uších, a často i astma a záněty průdušek. Stejně tak zchoulostivělost a tendence chytit každou menší infekci, s níž se člověk setká – což se běžně stává ve formě nachlazení či chřipky. Přemnožení mikroforem se rozličnými způsoby projevuje i na kůži: atletická noha, opruzení, vyrážky, kopřivka, mateřská znaménka, suchá hnědavá ložiska, kožní plísňové infekce, zhrublá pleť po stranách paží, nehtová plíseň (nehty jsou přídatný kožní orgán), akné, a dokonce i kožní nádory.

Tělesná hmotnost

Překyselenému vnitřnímu prostředí můžete poděkovat i za nadbytečná kila, která možná nosíte. Tuk se do tukových buněk ukládá v rámci obranného mechanismu, jímž organizmus odvádí kyselé látky ze životně důležitých orgánů, aby je před nimi ochránil. Tuk nám v jistém smyslu zachraňuje život! Právě proto se ho tělo nechce zbavit. Přestanete-li metabolismus zatěžovat potravinovými zdroji silných kyselin, organizmus už nebude tuk potřebovat.

Problémy s tělesnou hmotností mohou být důsledkem nevhodného zasahování kvasinek a nižších hub do trávení potravy. Nedostatek živin je spouštěčem ukládání nadbytečných kilogramů, částečně proto, že jsme stále jakoby hladoví. Ještě častěji dochází k tomu, že krev přenáší mykotoxiny do jater k detoxikaci, a ta, kvůli nadměrné zátěži, nemohou optimálně metabolizovat tuky a cukry.

Dlouhodobá nerovnováha panující v organizmu vyčerpává nadledvinky a následný nedostatek energie přispívá ke zvýšené hmotnosti. Další častou příčinou je vyčerpání štítné žlázy, která řídí rychlost metabolismu. Bažení po cukru, nadměrná chuť k jídlu a nízká koncentrace cukru v krvi, to vše následuje po přemnožení škodlivých kvasinek, nižších hub a plísní v organizmu.

Při spolupůsobení všech těchto jevů je snadné nabrat tuk, ale těžší se ho zbavit. K tomu vzniká nebo se zhoršuje porucha trávení a případně se projeví i deprese.

Tři K: kyseliny, krev, kandida

Povím vám několik dobrých a špatných zpráv a začnu špatnými. 
Již víte, že základní a nejdůležitější koncepcí, z níž program vychází, je acidobazická rovnováha v organizmu, a především v krvi, proto začneme právě tím. Poté si vysvětlíme škodlivé následky překyselení organizmu: povíme si o choroboplodných zárodcích, jimž se v takovém prostředí ohromně daří, tedy bakteriích, kvasinkách (konkrétně kandidě, jak je uvedeno v názvu kapitoly), nižších houbách a plísních.

K jako kyseliny

Vycházíme z předpokladu, že pro lidský organizmus je ze všech rovnovážných jevů nejdůležitější rovnováha mezi kyselým a zásaditým (alkalickým). Organizmus dělá všechno proto, aby udržel náležité, mírně zásadité vnitřní prostředí. Je však zcela běžné, že v tkáních převažuje sklon ke kyselému prostředí. Tato nerovnováha zatěžuje organizmus a otevírá dveře potížím a nemocem. Překyselení tělesných tekutin a tkání je živnou půdou všech nemocí a obecně i příčinou všech stavů tělesné a duševní „nepohody“. Pouze v tomto stavu je organizmus vnímavý vůči choroboplodným zárodkům, protože ve zdravém, mírně zásaditém prostředí se nemají kde uchytit. Kyselé prostředí je mimoto i projevem všech nemocí. Stručně řečeno dobrý zdravotní stav je podmíněn řádnou acidobazickou rovnováhou. Jediný způsob, jímž to lze zajistit, je vhodná strava.

Vztah mezi kyselinami a zásadami kvantitativně vyjadřuje škála od 1 do 14 označovaná jako faktor pH. Neutrální pH má hodnotu 7. Hodnoty nižší než 7 charakterizují kyselé a hodnoty vyšší charakterizují zásadité neboli alkalické roztoky. pH je v podstatě nepřímý ukazatel koncentrace vodíkových iontů (pozitivně nabitých molekul) v daném roztoku. Není však třeba zabíhat do podrobností. Stačí vědět, že oba druhy chemických látek – kyseliny a zásady – jsou protikladné, a když se smíchají v určitém poměru, navzájem se vyruší, takže výsledné pH je neutrální. K neutralizaci jakéhokoli množství kyseliny je v krvi zapotřebí přibližně dvacetinásobné množství zásaditých látek, a proto je lepší a jednodušší udržovat rovnováhu, než ji stále znovu a znovu pracně získávat.

K jako krev

Stejně jako musí být na hodnotě 36,9 °C udržována tělesná teplota, musí být pH krve trvale na hodnotě 7,365 – fyziologické pH je tedy velmi mírně zásadité. (Lékaři sice akceptují pH až do 7,4, ale to už je problematické, jak uvidíte později.) Můžeme měřit i pH moči a slin, ale nejdůležitější je krev, jejíž pH musí zůstávat ve velice úzkém rozmezí. Jednotlivá prostředí v organizmu však mají na pH různé požadavky. Krev a tkáně například musí být mírně zásadité, ale obsah tlustého střeva by měl být mírně kyselý, moč rovněž mírně kyselá nebo neutrální. pH slin velice kolísá. Hodnoty pH moče jsou nejlepším ukazatelem toho, co se děje ve vnitřním prostředí, ale nejsou vždy úplně přesné. pH krve je spolehlivější, a tudíž lepší indikátor vnitřních podmínek.

Nemoc je téměř vždy výsledkem velkého nahromadění kyselin, zatěžujících mechanismy udržující normální pH tou měrou, že vyvolají v organizmu příznaky nemoci. (Nemoc mohou způsobit i toxické vlivy vnějších zdrojů, ale je to mnohem vzácnější.) Příznaky mohou být projevem takového zatížení, nebo také známkou úsilí organizmu o vyrovnání pH. Příznaky více či méně zjevné v závislosti na stupni a rozsahu zátěže. Zatěžujeme se sami přemírou kyselin ve stravě, kterou jíme na základě vlastního svobodného rozhodnutí. Jestliže to pochopíme, můžeme se rozhodnout jinak.

Na udržování křehké acidobazické rovnováhy se podílejí všechny fyziologické regulační mechanismy organizmu (včetně dýchání, oběhu, trávení a tvorby hormonů). Tělo velké výkyvy acidobazické rovnováhy netoleruje. V časném stadiu zatížení regulačních mechanismů bývají příznaky mírné a patří k nim typicky kožní vyrážky, bolesti hlavy, alergie, častá nachlazení a chřipky a záněty vedlejších dutin nosních. Jestliže nutnost nadměrné kompenzace narušovaného pH pokračuje, dochází k závažnějším poruchám. Oslabené orgány a systémy naruší funkci štítné žlázy, nadledvin, jater atd. Pokud má pH tkání sklon k přílišnému přechylování na kyselou stranu, dostupnost kyslíku klesá a buněčný metabolismus ustává. Jinými slovy – buňky odumírají a člověk pomalu umírá.

K poklesu pH proto nesmí nikdy dojít. Organizmus se tomu brání tím, že pokud přijímáme příliš mnoho kyselin, začne krev odebírat alkalizující minerály z tkání, aby vzniklou situaci vyrovnala. Při neutralizaci či detoxikaci silných kyselin hrají roli především sodík, draslík, vápník a hořčík. Reakcí těchto minerálů s kyselinami vznikají méně škodlivé látky, které tělo může vyloučit.

Ve zdravém organizmu jsou dostatečné rezervy alkalizujících minerálů, aby vyhověly neodkladným požadavkům. Je-li jich však ve stravě málo nebo jejich zásoby nízké, jsou získávány, kde se dá – uvolňovány z kostí (vápník) nebo svalů (hořčík) – kde jich je samozřejmě zapotřebí. To ovšem vede k následnému nedostatku – a tím i k projevu řady různých příznaků.

To je ovšem špička ledovce. Jakmile je přetížení kyselinami tak velké, že je regulační mechanismy krve nestačí vyrovnávat, ukládají se nadbytečné kyseliny v tkáních. Lymfatický systém (obsahující složky imunitní soustavy) neutralizuje vše, co je možné neutralizovat, a všeho ostatního se zbaví. Bohužel, „zbavit tkáně kyselin“ znamená vrátit je zpět do krve, což vytváří bludný kruh, v němž je spotřebováno stále více alkalizujících minerálů, které pak chybí při běžných funkcích, a mimo to zatěžuje játra a ledviny. Při přetěžovaném lymfatickém systému nebo narušené funkci lymfatických cév (což je stav často zapříčiněný nedostatkem pohybu), se kyselé látky hromadí v tkáních.

Neustálé značné narušování pH krve vede k podrážděním a zánětům a je živnou půdou pro nemoci. Akutní či opakující se onemocnění jsou vyvolávána buď snahou organizmu mobilizovat rezervy minerálů zabraňujících poškození buněk, anebo neodkladným úsilím o detoxikaci vnitřního prostředí. Tělo se například zbavuje kyselin kůží, což se projevuje chorobami a příznaky, jako jsou ekzém, akné, nežity, bolesti hlavy, svalové křeče, bolesti, otoky, podráždění či záněty. Jestliže jsou všechny možnosti neutralizace či eliminace kyselin vyčerpány, objevují se chronické potíže.

Kyselých odpadních látek se organizmus zbavuje plícemi nebo ledvinami. Je-li odpadních látek nadbytek, hromadí se v různých orgánech, včetně srdce, slinivky břišní, jater a tlustého střeva nebo se ukládají v tukové tkáni na prsou, bocích, stehnech, břiše – a v mozku. Proces rozkladu a likvidace kyselých odpadních látek můžeme považovat za „proces stárnutí“.

K jako kandida

Kyselé odpadní látky vytvářejí živnou půdu pro velké množství mikroorganizmů s potenciálně škodlivými účinky, počínaje kandidou. Candida, česky kandida, je latinské označení pro rod kvasinek. Kvasinky a nižší houby (a blízce příbuzné plísně) jsou jednobuněčné rostlinné formy osidlující půdu, vzduch a vodu. Jsou všudypřítomné. Symbiózní kvasinky rodu candida se běžně nacházejí v trávicím traktu. Bez nich bychom zemřeli. Velmi snadno se však mohou přemnožit a způsobit celou škálu potíží, od drobných neduhů přes chronická onemocnění až po fatální příhody. Nejběžnějšími nemocemi jsou kvasinková infekce pochvy u žen a moučnivka u dětí, kdy se kandida přemnoží v dutině ústní.

I když medicína tyto a celou řadu dalších chorob vyvolaných kvasinkami a nižšími houbami dobře zná, pravdou je, že v organizmu valné většiny lidí, kteří se stravují běžným způsobem, dochází k jejich nekontrolovanému růstu se značnými důsledky. Přemnožení kandidy však není jediným viníkem. Žijeme v záplavě „mikroforem“, mikroorganizmů, jako kvasinky, nižší houby a plísně, ale jsou zde i bakterie a viry. Netrápí nás jen samotné mikroformy, ale také jejich jedovaté výměšky – mykotoxiny a exotoxiny (mykes, řecky houby, exo je řecká předpona s významem vně, vnější, ven, toxin pochází z řeckého toxon a znamená jed). Mikroorganizmy produkují kyselé odpadní látky při metabolismu glukózy, bílkovin a tuků, čili stejných látek, které jsou zdrojem energie i pro lidský organizmus.

Kandida a další mikroformy nás nenapadají záměrně. Jen podle všech pravidel platných v přírodě využívají oslabených míst v organizmu, zachvacují je a vyžívají k množení. Překyselené prostředí jim nabízí ničím neomezené možnosti a jejich přemnožení pak nutně vede k poškození tkání a narušování fyziologických procesů. Živí se glukózou, která jim slouží jako zdroj energie, přičemž k vývoji a růstu využívají tuků a bílkovin (dokonce i nukleových kyselin, nosičů genetické informace!). Tyto organizmy nás doslova požírají zaživa! Odpadní látky (kyseliny) vylučují nejen do krve, ale i dovnitř buněk, čímž dále zatěžují celý organizmus.

Pro představu, jak značné může být potenciální poškození: během stovek milionů let, kdy jsou houby včetně kvasinek a plísní na Zemi, se vyvinuly do více než 500 000 různých identifikovatelných forem. A za celou tu dobu prodělaly jen velmi málo genetických změn. Zjevně je nepotřebovaly, jsou to dobře přežívající vynikající oportunisté, dokonale přizpůsobení své funkci. Z období prudkého růstu mohou přejít do stavu klidu i na tisíce let. (V teprve nedávno odkrytých egyptských hrobkách byly nalezeny živé spory.) Houby, včetně kvasinek a plísní, navíc produkují tisíce toxinů.

Bakterie, kvasinky, nižší houby a plísně samy o sobě příznaky nemoci nevyvolávají – jsou to jejich toxiny. Nemoci dokonce ani nespouštějí. Rozmnoží a projeví se pouze v oslabeném prostředí. Jak kdysi napsal Rudolf Virchow: „Komáři vyhledávají stojaté vody, ale příčinou stojaté vody v rybníku nejsou.“

Mikroorganizmy a jejich odpadní látky pak přímo či nepřímo přispívají k obrovskému množství příznaků. Většina nemocí, zejména chronických a degenerativních, vzniká poté, co došlo k přemnožení mikroforem. Mezi extrémy atletické nohy (plísňového onemocnění kůže nohou) a AIDS jsou choroby a poruchy způsobené přerůstáním kvasinek a nižších hub, jako diabetes, rakovina, ateroskleróza (ucpávání tepen), osteoporóza, chronická únava a další, včetně infekčních onemocnění přenášených z člověka na člověka. Nejčastějšími příznaky přerůstání mikroorganizmů jsou bolesti, infekce, únava a poruchy funkcí včetně nedostatečné činnosti nadledvinek a štítné žlázy, poruchy trávení, průjem, nadměrná touha po určitých potravinách, bolesti břicha, deprese, hyperaktivita, protispolečenské chování, astma, hemeroidy, nachlazení a chřipka, dýchací potíže, endometrióza, suchá kůže a svědění, moučnivka a další kvasinkové infekce sliznic a kůže, ustupující dásně, plísňová infekce nehtů rukou a nohou, závratě, bolesti kloubů, zkažený dech, zánětlivá onemocnění střev, pálení žáhy, sucho v ústech, PMS (premenstruační syndrom) a menstruační potíže, podrážděnost, otok víček, nedostatek sexuální energie, vyrážky a kopřivka, lupus, zvraty nálad, hormonální nerovnováha, kvasinková infekce pochvy, cysty a nádory, revmatoidní artritida, poruchy cítění, senná rýma, akné, plynatost, zácpa, nízká koncentrace cukru v krvi, brániční kýla, bolesti hlavy, apatie, nespavost, sebevražedné sklony, poruchy tělesné hmotnosti, poruchy paměti, bolesti svalů, alergie (na vzdušné a potravinové alergeny), pálení očí, roztroušená skleróza, porucha vstřebávání a infekce močového měchýře. A to jsme ještě nezmínili obecný a dnes tak častý stav, kdy se člověk „necítí dobře“. Viníky jsou nekontrolovatelný růst mikroforem a působení jejich kyselých toxických odpadů.

Podle knihy „pH zázrak“; Robert O. Young, Ph.D., Shelley Redford Young
https://www.knizniweb.cz/jnp/cz/katalog/detail/tituly-P-PH_-PH_zazrak.html