Shořela nám studánka. Míra mi volal a řekl: „Tak nám pohladili studánku, víš to?“. Už před jeho telefonátem jsem tu informaci měl. Viděl fotky a byl na místě činu. Jeho „pohladili studánku“, mi přišlo od člověka, který se o ní na plný úvazek několik let staral, minimálně překvapivé.

 

 

 

 

Nemělo by. Míra je blázen (kdo není). Míru znám dlouho a byl to on, kdo mi studánky kolem Jablonce začal ukazovat. Strávili jsme spolu dost času a on mluvil a mluvil a mluvil. O svém životě v klášterech Tibetu, Indie, návštěvách ufonských lodí a cestování po jiných galaxiích. Počítám, že fyzicky v dospělosti nebyl dál, než na Moravě. Mluvil o ženách, které miloval a ony milovaly jeho. Fyzicky jsem nikdy neměl tu čest žádnou potkat. Mluvil o náboženstvích, víře a Bohu. Právě v téhle oblasti, jsme se názorově překvapivě potkávali hodně.

Nemělo by. Míra je blázen a mé okolí o mě často uvažuje podobně.

 

 

Mluvil opravdu hodně. Mohl-li mluvit bez přerušení dlouho, začal mluvit o sobě. Jeho ženě(bývalé),dětech, vztahu k tátovi, o úmrtích blízkých. V té chvíli se mi otevíral a já jeho cestování po galaxiích začal chápat. 

Míra také mluvil o tom, jak mu jeho péči o studánku "temná" strana znepříjemňuje. Ze šišek, kaštanů, a všeho co rostlo v lese tvořil velké mandaly, srdce, květy života. Umísťoval do nich doma odlévané svíčky. Stoupenci temnot (možná jen vandalové) jeho díla pak rozkopávali. Kázání o temné straně si Míra hodně užíval.

Obecně by se dal jeho pohled na duchovní obrození lidstva vyjádřit jako velmi skeptický. Hořící meč držel v ruce často a známým (ale i náhodným) návštěvníkům studánky emotivně vytýkal jejich ulpívání ve hmotě a malou víru v Boha. Slovo láska používal často. Stejně jako peklo.

 

Byl jsem toho svědkem mnohokrát. Bylo mi divné, že ti lidé evidentně z různých sociologických vrstev, si to nechávají od toho pomatence líbit. Jeho démonické vystupování je muselo zaujmout/uhranout. Došlo mi, že velkou měrou za to může prostředí. Pokud by jednu takovou plamennou větu dokončil v kostele, určitě by jej opustili obratem. Navždy. U studánky jej poslouchali opakovaně.

 

Někdy v té době jsem zvažoval, jestli nemám čas strávený s Mírou investovat lépe. Už jsem jej nenechával jen tak mluvit. Začal jsem tlačit na pilu. Dva blázni se začali dohadovat o tom, co je a co není Pravda. No a v té době, mi zhmotnil srnky. Nebyly tam a najednou tam byly. Viděl jsem to na vlastní oči : -).

Tuhle dovednost nemá jen Míra. Každý tvoříme svými myšlenkami a pokud myšlenky spojíme se slovy a stvrdíme emocemi, stáváme se TVŮRCI. Začínáme zhmotňovat věci, události, spoluobčany. Oprávněně z toho máme strach. Tolik důležité emoce, mají povětšinou znamínko minus a výsledky našeho tvoření tomu odpovídají. Ničit je prostě snažší.

Míra si tvoří svůj svět (jako všichni). Nikdo jej nechápe. On ale ví, že je vyvolený. Míra není hloupý. To je vskutku ďábelská kombinace.

Nevím, kdo může ve všední den odpoledne u celkem frekventované silnice pobořit a „zapálit“ studánku. Věřím, že ti s pocitem vyvolených dokáží mnohé.

Třeba si zhmotnit i něco takového, jen aby se utvrdili, že svět je zkažený a jediné řešení je oheň. Samozřejmě ten pekelný.

Jenže taková věc má i druhou stranu. Když jsem místo po "žehu" navštívil, asi jsem čekal něco smutného, ale ono se mi naopak obrovsky ulevilo. Prostor začal dýchat. Mírovo působení, jeho projevy lásky a kázání pravdy, okolí studánky obrovsky „zahustily“. Uvědomil jsem si, že už jsem k ní pro vodu chodil minimálně. Začal jsem chodit k jiné, podstatně vzdálenější, aniž bych řešil, že mě to stojí víc času.

Ten oheň prostor vyčistil. Studánka začala dýchat. 

Co se jevilo jako zkáza a působení vandalů/temné strany/zla, je ve výsledku velké požehnání.

Ze srdce přeji Mírovi, ať ten oheň byl požehnáním i pro něj. 

PS: Za obrázky hořící studánky děkuji Ráďě,co jela náhodu kolem a onu událost zachytila na svém blogu takto:https://istabelabarela.blogspot.cz/