Mužský princip v krizi?

zdroj :janbily.blogspot.cz/2012/05/muzsky-princip-v-krizi.html

Mužský princip v krizi?

Nikoliv. Trend k „zatloukání“ (což je pouze jiné slovo pro lež) se šíří jako infekce nejen mezi Čechy, ale celou globální populací, především u těch mocnějších. Pravdivost v politice? V businessu? Ale prosím vás, nebuďte směšný…! A přitom s každou lží, s každým vykroucením se z odpovědnosti, po částech a nezadržitelně umírá „mužské“ srdce. Nejen v mužích – i v ženách. Co se to děje?

Jenomže pak přišel čas, kdy jsme začali uvažovat v kategoriích krátkodobého zisku, kdy se náš osobní prospěch a blahobyt stali tak lákavými a dosažitelnými, že málokdo tomuto lákání odolal. Z mužů, kteří se dříve v průběhu dospívání setkávali se smrtí, kteří procházeli „iniciací bojovníka“, čímž jejich život ve společnosti ostatních dostal širší a hlubší význam, se stali muži, kteří se v rozhodujícím okamžiku bojí být pravdiví. Namísto „vzetí do služby“ žije mnoho dnešních mužů v nároku na okolní společnost, ovládá je zvrácená sebestřednost nedospělého „já“. Z chlapů se stali obchodníci, kteří onen Deidův* „deepest purpose“, tedy hluboký účel své existence vyšmelili za pár korupčních miliónů z osobních výhod.

Návrat k pravdivosti ovšem s idealismem nemá nic společného. Je to nezbytná součást „záchranného“ procesu pro mužský princip, který se v současném světě nachází v hluboké krizi. Domnívám se, že tato krize je způsobena staletí trvající nerovnováhou mužského a ženského principu. V ideálním případě se oba principy ctí, uznávají se, přitahují se, i když si možná někdy nerozumí. V okamžiku, kdy se jeden princip dívá na druhý s despektem – což se ve společnosti, politice a byznysu dělo s ženským principem – přestává fungovat vzájemná energetická podpora. Dominantní princip (tedy mužský) přestane být „živen“, inspirován a posilován skrze princip, který přestal být uznáván, který je vytlačován.

Nedávno jsem byl pozván do jakéhosi „byznys-klubu“. Během mého přeskakování z tématu na téma, během „meandrů“ v toku mého povídání si devět přítomných mužů pilně dělalo poznámky – které, jak se na konci mé přednášky shodli, jim nebyly vůbec k ničemu. Očekávali totiž „mužský“ návod, kde já jim dodával performance: hru mé vnitřní ženy s mým vnitřním mužem. Chtěli body, kde bylo moře s vesele plující lodičkou.

Na druhou stranu se musíme naučit, „nemakat“, když jde o pouhý akcionismus, o výraz našeho strachu před zastavením se a nasloucháním. Král (a pravý muž) nestresují, nezavalují se prací, neběhají sem a tam, neřeší desítky úkolů. Kvalita lídra totiž nespočívá v neustálém dělání, ale především v bytí, v akceptaci „správného okamžiku“. Je totiž docela normální, že po explosivním jaru a vášnivém létu nastává čas hloubavého podzimu a zimního spánku. Jedině tak může příští jaro zase něco vykvést.

*David Deida: Cesta pravého muže, Synergie Publishing SE, Praha, 2012

Vystavil Jan Bily v 5:49
Odeslat e-mailem
BlogThis!
Sdílet ve službě Twitter
Sdílet ve službě Facebook

9 komentářů:

Odpovědět

Ivan Hanzlík29. května 2012 7:09
Jane - ano, souhlas. Jen jak se mám krucinál k tomu dopracovat.

Odpovědět
Odpovědi

Odpovědět

Tomas H.30. května 2012 4:11
Milý Jene, nemám ani nejmenší potuchy, co je to mužský a ženský princip, ani jak může být v krizi, a ani bych nevěděl, co si s tím počít. Pokud jmenovaní (Trpišovský, Rath, Kocourek a Gross) lžou, pak k tomu mají jeden ze dvou důvodů - buď lžou, protože se bojí, nebo lžou, protože se jim to vyplácí.
Jak jsem se učil, dítě přichází do tohoto nepřátelského světa a hledá strategii, která mu umožní uspokojovat své potřeby. Přičemž vyzkouší mnohé různé strategie a u té, která se mu osvědčí, setrvá. Kdykoli se, když jsem byl dítě, některý z mých rodičů domníval, že jsem lhal, otec mne nemilosrdně mne zbil, aby to ze mne vytloukl. Tedy se mi osvědčila mnohem více strategie "vyhýbat se lži" - i když občas jsem to schytal neprávem, to když pravda rodičům připadala málo uvěřitelná. Mně se lhaní neosvědčilo, tak se mi ani nepodařilo si jej osvojit.