MUDpr.Jan Hnízdil o bolesti...

12.05.2014 01:11

7rirn\/fdnes

Chodí k němu lidé, kteří se hroutí, nestíhají, denně žijí ve stresu. Je doktor, ale místo prášků je léčí slovy. Jeho názory na svět jsou sice nevšední, ale když se do nich začtete...

 

BOUíílTn

Ch

odí k vám dnes lidé s jinými starostmi než před deseti lety?

Jednoznačně ano. Každý člověk stůně tak, jak žije. A protože životní a společenské pod­mínky se výrazně změnily, odpovídají tomu i zdravotní obtíže mých pacientů.

Čili jsou horší.

Nároky na nás kladené jsou čím dál větší. A nemoci, ať už duševní, nebo tělesné, jsou pro nás informací o tom, že už tímto způ­sobem dál žít nemůžeme. To není volání po lécích. To je volání po změně.

Vy asi často slýcháte věty: Mám toho moc, nestíhám...

Nejčastější je: „Já už dál nemůžu." To lidem sděluje tělo. A člověk stůně, protože svému tělu nerozumí. Neví, co mu chce svými bo­lestmi sdělit. Většinou je to „Zvolni, uber, odpočívej, takhle už dál žít nemůžeš". Často za mnou lidi chodí a říkají: „Pane doktore, vy prý uzdravujete bez léků." Ano, ono to jde. Ale jen v případě, že člověk udělá změnu. Ne každý toho je schopen a nakonec slyším: „Víte co, dejte mi radši ty léky."

Co je průvodní jev dnešní doby?

Všeobecný tlak. Na jedné straně jsou mana­žeři, kteří si naložili hodně, už nemůžou, ale musejí. Kdyby dali najevo slabost, je s nimi konec. Snaží se udržet, ale tělo už nestačí. Jen tento týden jsem tu měl dva úplně vyčerpané špičkové manažery z ČEZ. Už i lidem z CEZ dochází energie! To je hodně vážná zpráva. A pak je opačný stres.

Chudoba?

Nezaměstnanost. Lidé by chtěli pracovat, ale nemají kde. Když slyším od politiků, že zavá­dějí úsporná opatření a zeštíhlování, děsím se. To není žádná úspora! Ti lidé okamžitě začnou stonat, dostanou úzkosti, deprese, bolesti hlavy a obíhají doktory. Náklady na jejich vyšetřování a léčení násobně převýší náklady na to, kdyby se jim sehnala práce.

Takže jedni nemají

na zvolnění čas a druzí peníze.

Měl jsem besedu v továrně v Teplicích nad Metují. Tam pracují ženy, které berou osm tisíc měsíčně a živí z toho dvě děti. Mám jim radit, aby si odpočaly a vzaly si dovolenou? Jsou to opravdu dva extrémy. A stůňou oba. Jedni z toho, že tržní káru táhnou, druzí, že je ta kára drtí. Mám spoustu pacientů, kteří stůňou z negativní energie ve společnosti.

Co tím myslíte?

Politiky. Když sledujete, co předvádí, je to ohromná zátěž pro psychiku. Šíří lži, spros­totu, korupci, obviňování, aroganci. To spousta citlivých lidí odnáší na zdraví.

Nepřeháníte?

Bez legrace. V televizi by měl běžet titulek „naslouchání politikům škodí zdraví". Nebo by se měly politické debaty vysílat na zakó­dovaném a zpoplatněném kanále. Jako por­no. Když někdo trpí takovou úchylkou a chce se nechat urážet, obelhávat, nechat na sebe kálet, ať si zaplatí.

Jsou na tom lip lidé, kteří sportují?

Každá starost člověka tíží. Aby všechno stihl a vydržel, je napjatý psychicky, ale i svalově. Takové napětí vyčerpá spoustu energie a člo­věk je unavený jen z těch starostí. Začne vás bolet hlava, záda, rozbuší se srdce... Nejlepší lék na napětí je pohyb. Kdo si na něj udělá čas, lépe pak stresu vzdoruje. Ale rekreační pohyb, ne vrcholový.

Ten odsuzujete.

Už ani nepoužívám termín vrcholoví spor­tovci. Jsou to vrcholoví pacienti. To není sport pro zdraví a potěšení, ale pro výkon. Pro výkon takové úrovně, které už dnes ne­lze dosáhnout jinak než za cenu sebezničení nebo dopingu.

Co tedy lidem radíte?

Nechám jim vybrat. Aby neměli další stres, že musí dělat to a to. Když vás bolí záda, máte plavání, běžky, nordic walking, jógu. Dělejte, co vás baví.

- 1-

 

Jsou sporty, které tělo výrazně ničí?

Třeba městské maratónské běhy. To nejsou běhy pro zdraví, ale pro artrózu. Klouby, kyčle, kolena. Lepší je proběhnout se po lese, volně, lehce.

Na kolik hodin práce denně je člověk stavěný?

To jsou otázky, které mi lidi dávají, a já jim říkám: Neptejte se mě, ptejte se svého těla. Když se objeví bolesti, něco vám chce ozná­mit. Ocituju vám ze statistik, jestli můžu.

Prosím.

„V současné době trpí bolestí téměř čtyřicet milionů Evropanů. A očekává se, že do roku 2020 to bude dvojnásobek." Jak je to mož­né, když farmaceutické firmy nabízejí tolik zázračných pilulek proti bolesti? Jen u nás bylo loni distribuováno padesát milionů ba­lení léků proti bolesti za čtyři a půl miliardy korun. Tedy pět balení na jednoho člověka včetně dětí. Kde udělali soudruzi chybu? Problém je, že současná medicína považuje bolest za nemoc a bojuje proti ní léky. Ale bolest není nemoc. Bolest je jediný způsob, jak nám tělo může říct, že něco děláme špat­ně. Pokud tu informaci nepochopíme a tím lékem bolest vypneme, je to nejkratší cesta k sebezničení a ještě větší bolesti.

 

- 2-

 

 

- 3-

Mluvíme jen o bolesti tělesné?

Ne, totéž se týká úzkostí a deprese, tedy bo- I leští duše. Dnes trpí úzkostmi a depresemi 1 tři miliony Čechů. Nejméně půl milionu jich užívá pravidelně antidepresiva. Jak je to možné? Odpověď je stejná. Duševní bolest je varování, ne nemoc. Je to hlášení, že jste pod tlakem, kterému už nedokážete vzdorovat.

Jaký vliv má na naše zdraví to, že jsme zlenivěli? Že všude dojedeme autem, všechno udělají stroje.

Technika z nás udělala choulostivé děti. Stačí zmáčknout knoflík a všechno se samo udělá. Spíš než cvičení pacientům radím: Vezměte rýč, motyku, hrábě, sekyru a oko­pávejte, štípejte... To vyváží psychický stres.

Co strava?

Spousta lidí si dnes úzkostlivě sestavuje jí­delníček. Ovoce, zelenina, vláknina. Přesto jsou nemocní. Není totiž důležité jen složení stravy, ale taky kdy, jak a s kým si jídlo vy­chutnáte. Pokud máte úžasnou stravu, ale jste ve stresu, tělo ji nevezme. Naopak vyrov­naný člověk si může dovolit zhřešit.

Takže žádné rychlé firemní kantýny?

Taky tam občas zajdu. Ale hlídám si, abych měl na oběd hodinu. Vychutnat si ho, k tomu v příjemné společnosti. Třeba i s alkoholem.

Dvojka vína k obědu?

Klidně i dvě. Je to příjemné zpestření života. Od toho nebudu nikoho zrazovat.

Ale co když vám pacient řekne: „Heleďte, pane doktore, hodinu na oběd, projít se... To se vám hezky řekne, ale já na to nemám čas!"

Je to otázka domluvy, hledáme kompromis. Řeknu vám historku, kterou mi vyprávěl ko­lega Šavlík, můj velký vzor.

Prosím.

Někde v Jižní Americe prý žije druh opic, které jsou extrémně mlsné. Domorodci je chytají následovně: vydlabou kokosový ořech, do něj nasypou rýži, uvážou kokos na liánu a z té rýže k němu ještě vysypou cestu. Opice jde, zobe rýži a pak vrazí packu do ko­kosu. Rýži v něm sevře a nemůže ven. Než > by sevření povolila, radši se umlátí nebo M se nechá chytit těmi domorodci. Spous- M ta lidí se chová stejně. Mají svůj životní ?|| styl sevřený a nechtějí se pustit. Snažím J|g se jim poradit, kde mohou povolit. Aby §||

JAN HNÍZDIL. 54 let, T'' internista a rehabilitační lékař, autor mnoha knih. Je propagátorem takzvané psychosomatické medicíny, která se zabývá souvislostmi mezi stavy těla a duše.

se z toho kokosu, z té životní klece, kterou si sami zkonstruovali, vyvlekli. Pokud možno bez léků. Jde to, ale musí chtít.

Tipuju, že ne vždy chtějí.

Někdy mi pacient řekne: „Jsem manažer, čtr­náct hodin denně v práci, hypotéka, milen­ka." A nechce se nikde pustit. Byl by rád dál manažer, rozvést se nechce, opustit milenku taky ne, hypotéku musí splatit... Je to jeho vol­ba. Já nejsem spasitel. Občas pacienti přijdou: „Vy jste moje poslední a jediná naděje." To je zarazím a odpovím: Pozor, to musíte výš.

Na co se pacientů ptáte nejdřív?

Jestli se chtějí léčit, nebo uzdravit. Většinou se zarazí, co je to za hloupost. „Samozřejmě, že se uzdravit." Dobře, tak si budeme poví­dat o vašich problémech zdravotních, vašich

MANAŽERY ČASTO LÉČÍME JAKO MALÉ DĚTI. UČÍME JE ZNOVU CHODU JÍST DÝCHAT... ONI TO VŠECHNO ZAPOMNĚLI.

i    starostech životních a já vám vysvětlím, jak 3    to spolu souvisí. Pak vám řeknu, co musí­te v životě změnit, abyste nemusel brát léky.

Když vám tedy řeknu, že mě bolí za krkem, jak pokračujete dál?

Nejdřív se zajímám o vznik a vývoj zdravot-il nich obtíží. Kdy se objevily, jak jste se léčil, u s jakým výsledkem. Klasický chorobopis. I- Pak vás běžně vyšetřím a nakonec projde-v. me vaše významná životní období. Rozvody, b rozchody, práce... Když to pak porovnáte, zjistíte, že do sebe vše dokonale zapadá.

Jsou na tom hůř mladí, nebo staří?

u Tlaku jsou vystaveni všichni. Ale spousta lidí se nedokáže se stárnutím vyrovnat. Společ-í- nost chce mladost, výkonnost. Člověk už h ji v určitém věku nemá a myslí si, že je to nemoc. Na to pružně zareagoval průmy­sl a vznikla anti-aging medicína, medicína proti stárnutí. Jejím cílem je stárnutí zastavit, jako to dělali alchymisti ve středověku. Ale přece vrásky a šedivé vlasy nejsou nemoc. Je to paradox. Lidé se chtějí dožít co nejvyššího věku, a přitom se bojí stárnout. Z toho, po čem nejvíc touží, mají největší strach.

Jaké tedy dáváte nejčastější rady?

Radou a návodem je nemoc. Snažím se, aby člověk za ni i za sebe převzal zodpovědnost. Je to jeho život, jeho zdraví, on se musí sta­rat. Mám tady vysoce postavené manažery, vzdělané lidi. A oni zapomněli žít! Jsou šest­náct hodin denně v práci, pod obrovským tlakem, jak utržení ze řetězu. Teď z toho stů­ňou a my je léčíme jako děti. Znovu se učí chodit. Jdou se projít do lesa, tam vidí, že žijí nějací ptáci, a jsou z toho úplně vedle. Nebo tam rostou houby! Pak je tu znovu učíme jíst, v klidu, pomalu. Mají dechová cvičení, protože už zapomněli dýchat. Stejně tak za­pomněli navazovat normální vztahy.

A asi s námi bude hůř, ne?

Žijeme v iluzi, že společnost a jednotlivec po­řád můžou. My můžeme víc pracovat, spo­lečnost může ekonomicky růst. No, nemůže. Stejně jako nemoc je informací pro člověka, že už to dál nejde, ekonomická krize je stej-^     nou informací pro společnost. Že se máme ok     zastavit a přemýšlet, jak budeme dál žít. Fi­g»     nanční injekce jsou jako léky: nemoc jen na čas potlačí. Než se úplně sesypeme.

j&M    a co tedy dělat?

Změnit základní hodnoty. Od dravosti ke spolupráci, k úspoře energie, k péči o ggwjj^k    životní prostředí, k obnově rozpadlých W    vztahů... Pokud to neuděláme, vývoj si V     to tvrdě vynutí. Když slyším, že se zase povedlo odstartovat ekonomický růst... &     Proboha, jen to ne! Už žádný další růst. ^k Tím si zase podřezáváme větev. ■

Bk^^_ martin.moravec@mfdnes.cz