Mám intenzivní pocit, že tuto krátkou kapitolu mám přepsat a nabídnout inspiraci druhým tak, jako to oslovilo mě….  Stejně tak budu velice ráda, pokud mi někdo dál doporučí která kniha by mi měla přijít pod ruku…..nechávám pracovat náhodu nenáhodu…

Kapitola 19

Na mariánském letišti si koupil sendvič a půl litru mléka. Když mu doplnili palivo a cisterna odjela, sedl si na zem pod křídlo a rozbalil si svačinu.

     Vím, jak funguje tenhle domnělý svět. Když budu chtít, můžu v něm kdykoli cokoli změnit. Co mám změnit, co si mám vsugerovat, o jakých pravdách se mám utvrdit v tomhle svém transu, kdy můžu sledovat, jak se svět kolem mě mění?

Otevřel leteckou mapu Jacksonvilleu a okolí, s reliéfem nížin v odstínech zelené a jednolitou modří Mexického zálivu. Z kapsy na rukávu vytáhl propisku a přiblížil ji k modré ploše.

     Kdybych hypnotizoval sám sebe, pomyslel si, jaké zhmotnělé sugesce bych kolem sebe chtěl vidět? Uhledným tiskacím písmem napsal na mapu:

VŠECKO CO SE KOLEM MĚ BUDE DÍT, SE BUDE DÍT PRO DOBRO VŠECH ZÚČASTNĚNÝCH.

LIDÉ KE MNĚ BUDOU STEJNĚ PŘÍVĚTIVÍ JAKO JÁ K NIM

NÁHODA MI BUDE PŘIVÁDĚT DO CESTY LIDI, OD NICHŽ SE BUDU MÍT ČEMU NAUČIT A KTEŘÍ SE BUDOU MÍT CO NAUČIT ODE MĚ.

BUDU MÍT VŠE, CO POTŘEBUJI K TOMU, ABYCH MOHL BÝT TÍM, KÝM CHCI

BUDU SI PAMATOVAT, ŽE JSEM TO JÁ, KDO TVOŘÍ TENTO SVĚT, A ŽE HO MOHU SVÝMI SUGESCEMI KDYKOLI MĚNIT A ZDOKONALOVAT KE SVÉMU OBRAZU.

NA KAŽDÉM KROKU BUDU SPATŘOVAT DŮKAZY TOHO, ŽE SE MŮJ SVĚT MĚNÍ PRÁVĚ TAK, JAK JSEM SI PŘÁL , NEBO JEŠTĚ LÉPE, NEŽ JSEM ČEKAL.

ODPOVĚDI NA VŠECHNY OTÁZKY , VČETNĚ TĚCH RYCHLÝCH A NEČEKANÝCH, BUDOU VYCHÁZET Z MÉHO NITRA A BUDOU JASNÉ A SROZUMITELNÉ.

Zvedl propisku a přečet si po sobě, co napsal. To by šlo, pomyslel si, pro začátek. Kdybych byl svým vlastním hypnotizérem, pochválil bych se za to.

Pak udělal něco neobvyklého. Zavřel oči a představil si, že s ním pod křídlem sedí nějaká vyšší bytost.

„Chtěl bys k tomu něco dodat?“ zeptal se šeptem.

Propiska jako by mu v ruce ožila, začala psát sama, rozmáchlejším, energičtějším písmem, než bylo jeho vlastní:

JSEM DOKONALÝM PROJEVEM DOKONALÉHO ŽIVOTA, TADY A TEĎ.

KAŽDÝ DEN SE DOVÍDÁM NĚCO NOVÉHO O SVÉ PRAVÉ PODSTATĚ A O MOCI NAD SVĚTEM FOREM, JEŽ MI BYLA SVĚŘENA.

SVOU POUŤ VYKONÁVÁM S POCITEM HLUBOKÉ VDĚČNOSTI K MÉMU NEJVYŠŠÍMU JÁ ZA JEHO RODIČOVSKOU PÉČI.

Propiska se zastavila. Dokud psala, připadal si, jako by stál v muzeu vedle nějakého obřího Van de Graafova generátoru a ježily se mu vlasy z elektřiny, která jím procházela. Jakmile přestala psát, ta energie opadla.

     Fíha, oddechl si, co to bylo?  A musel se sám sobě zasmát. To byla odpověď na otázku: Chtěl bys k tomu něco dodat?

Nějaký hlas hluboko v jeho podvědomí: Oddpověď existuje dřív než otázka. Jestli chceš, aby přišla pomaleji, musíš si o to říct předem.

     Zpod křídla vylézal s pocitem, že svět není stejný, jako byl ještě před pár minutami. Zvláštní význam spojení  rodičovská péče mu unikl a zapomněl poděkovat té bytosti, která za něj psala, ať už to byl kdokoli.

kapitola z knížky od Richarda Bacha Jak zhypnotizovat Marii – Nakladatelství Argo, Prhaa 3 v roce 2010. Knihu lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz

s láskou

Mirka