Jak člověk dokáže přežít bez mozku?

21.05.2014 19:52

Jak člověk dokáže přežít bez mozku?


Mozek se všeobecně považuje za nepostradatelný orgán, bez něhož je lidská existence prakticky nemožná. Má být sídlem lidské inteligence a v jeho šedé kůře se prý nachází centrum našeho vědomí. Pro lékaře a vědce však i nadále zůstává tajemným a na jeho úplné pochopení a porozumění všem jeho funkcím se stále ještě čeká…

O nevyzpytatelnosti mozku ví své čínský lékař Zhang Linhong, ředitel neurologického oddělení nemocnice ve Wuhanu. Koncem roku 2007 k němu přichází devětatřicetiletá žena, která trpí chvilkovými slabostmi. Při magnetické rezonanci lékaři zjišťují, že ženě chybí celá levá polovina mozku! „Opravdu tomu nerozumíme, levá strana mozku obsahuje řečové centrum, ale pacientka nemá vůbec problémy s komunikací,“ podivuje se zkušený neurolog Linhong. Žena prý dokonce absolvovala střední školu, a to s vynikajícími výsledky! Nad neuvěřitelným případem zůstává rozum stát. Historie přitom pamatuje řadu lidí, kteří dokázali žít jen s malou částí mozku či s poškozením mozku, které se neslučovalo s životem, a to údajně bez jakýchkoli znatelných omezení.

Jako celá galaxie
Potenciál našeho mozku je vskutku úctyhodný. Najdeme v něm asi 100 miliard neuronů, což odpovídá zhruba počtu hvězd jedné menší galaxie (naše galaxie Mléčná dráha má zhruba 300 miliard hvězd – pozn. red.). Mozek je tak citlivý, že jeho optická část dokáže registrovat pouhý jeden foton (elementární částice zprostředkující elektromagnetickou interakci – pozn. red.). Na druhou stranu je však mozek v některých případech schopen vyrovnat se i s masivním poškozením bez znatelné újmy. O tom, kde skutečně sídlí paměť a jak vlastně vzniká vědomí, se stále vedou spory. Existují dokonce případy, kdy i po odstranění jedné celé poloviny mozku zůstává paměť zachována. Své vysvětlení mají někteří alternativní léčitelé a „badatelé“, kteří tvrdí, že paměť sídlí v celém našem těle, a ne jen v mozku. V souvislosti s pamětí se však pozornost renomovaných vědců stále ubírá k mozku. Jsou s
nad na špatné stopě?

Co všechno bychom dokázali?
Závoj mlhy se rozprostírá i nad otázkou, proč dokážeme využít pouze určitou část našeho jinak tak výkonného zdroje myšlení a inteligence. Mluví se o tom, že cíleně používáme jen asi 15–20 procent mozkové kapacity, i když mnozí odborníci už dnes toto tvrzení vyvracejí. Tato cifra údajně vypovídá o využití mozku v jednom konkrétním okamžiku. Nelze prý využít všech 100 procent mozku najednou, ale vždy prý využíváme jen určitou část potřebnou ke konkrétní vykonávané činnosti. I tak ale vědci připouštějí, že všechny schopnosti mozku zatím nejsou probádány. Nemáme tudíž ani představu, jak plný potenciál mozku využít, a ani netušíme, čeho bychom pak byli schopni. V jakých hlubinách se ukrývá pravá podstata tohoto, pro mnohé vůbec nejdůležitějšího orgánu lidského těla?

Jakou funkci má mozek?
Podle definice moderní neurologie je mozek plně řídícím orgánem celého našeho těla. Je rozdělen na pravou a levou hemisféru, přičemž každá tato polovina plní svůj specifický účel. Levá hemisféra, též nazývaná řídicí, je zprostředkovatelem realistického a logického myšlení. Pravá polovina, intuitivní, je zdrojem kreativního a obrazného vnímání. Mozek má být plně zodpovědný za veškeré dění v našem organismu a ovládá základní centra dýchání, trávení a srdečního tepu. Má stěžejní úlohu v ovládání pohybu, jelikož signály pro řízení našeho těla k nám přichází z mozkové kůry a jsou jí též ovládány. Rovněž smyslové vnímání je připisováno tomuto výkonnému procesoru. Umíte si snad jen vzdáleně představit člověka, který by se mohl bez všech těchto základních tělesných funkcí obejít? A bez orgánu, jenž všechny tyto funkce koordinuje? O to více překvapivý je fakt, že n
ěkteří jedinci údajně absenci mozku vůbec nezaregistrují!

Život s vodou v hlavě
Vážné onemocnění mozku, jež vede k jeho zvodnatění, se odborně nazývá hydrocefalus (hydrocefalitida). Tato choroba způsobuje trvalé změny struktury mozku a jeho částečnou až úplnou přeměnu ze stavu pevného na tekutý. Pro nešťastníky, kteří tímto onemocněním trpí, se život značně komplikuje a jejich mentální schopnosti se výrazně snižují. Ovšem nikoliv bez výjimek! Britský neurolog Dr. John Lorber (1915–1996) se během své lékařské praxe setkává s hraničními případy, kdy pacienti, ačkoliv by již neměli být schopni ani plynulé řeči, vykazují stejnou kvalitu mentálních schopností jako každý jiný zdravý člověk. Toto zjištění Lorbera natolik fascinuje, že v dětské nemocnici v Sheffieldu (Velká Británie) provede vlastní studii s více než šesti stovkami pacientů. Asi u desetiny zkoumaných subjektů přitom zjišťuje, že až 95 procent lebky mají naplněno tekutinou. Podle lékařské definice t
ito pacienti již nemají jakkoliv zjistitelný mozek, a přesto má nejméně polovina z nich IQ vyšší než 100!

IQ 126 a žádný mozek!
Až neuvěřitelně může působit případ jistého mladíka z univerzity v Sheffieldu, kterého za doktorem Lorberem posílá jeden z jeho kolegů neurologů. Poté, co ho doktor Lorber vyšetří, s údivem zjistí, že se v jeho dutině lebeční nachází pouze milimetrová vrstva mozkových buněk a zbytek tvoří voda! Takto postižený mladý muž má přitom ve škole vynikající známky z matematiky a jeho inteligenční kvocient (IQ) je 126. O tomto případu se mimo jiné zmiňuje v jedné ze svých publikací také známý rakouský záhadolog Viktor Farkas (*1945). Jak je možné, že tento bezesporu nadaný inteligentní mladík kráčí životem takřka bez mozku? Může snad voda nahradit tak komplikovaný aparát?

Celkem normální novorozenec
Není to ale jen doktor Lorber, kdo se zabývá touto pro neurology provokující hádankou. Také doktora Wildera Penfielda (1891–1976), ředitele neurologického ústavu při McGilově univerzitě v Montrealu (Kanada) a jednoho z předních mozkových chirurgů na světě, tento fenomén zaměstnává řadu let. Základním kamenem jeho experimentů je kromě jiného i metoda částečného odpojování mozku pomocí proudu. Ačkoliv uskuteční více než 500 pokusů, nedokáže bohužel poodkrýt roušku tajemství halící tyto anomálie. Nicméně potvrdí, že extrémní případy lidí bez mozku jsou skutečným jevem. Podrobněji o těchto zvláštnostech píší ve svých publikacích jak Viktor Farkas, tak i americký badatel Michael Talbot (1953–1992). Kromě těchto zarážejících zpráv existují i svědectví o autopsiích (pitvách) zemřelých s dosti kuriózními zjištěními. Například v newyorské nemocnici St. Vincent v roce 1935 po 27 dnech krá
tkého života náhle umírá novorozenec, který nevykazuje žádné známky abnormality a jeho reakce na podněty jsou zcela v normálu. Při pitvě ovšem udivení medici zjistí, že se dítě narodilo dočista bez mozku! Jak je možné, že lékaři v jeho chování nezpozorovali nic neobvyklého?

Mozkovou mrtvicí k novému poznání
Velice zvláštní svědectví podává americká neuroložka Dr. Jill Bolte Taylor (*1959), která 10. prosince roku 1996 utrpí mozkovou příhodu. V levé polovině mozku jí praskne céva a v důsledku toho mozek přestává pracovat. Žena ztrácí schopnost racionálně uvažovat a je téměř neschopná vytočit telefonní číslo, aby si přivolala pomoc. S úžasem však zjišťuje, že její racionální vnímaní světa, zprostředkovávané levou hemisférou, se vytrácí a nahrazuje ho vnímání pouze pravou mozkovou hemisférou. „A v ten okamžik se ten hlas, všudypřítomný hlas levé hemisféry zničehonic zastavil. Jako kdyby někdo vzal dálkové ovládání a vypnul zvuk, naprosté ticho. Nejprve jsem byla šokována zjištěním, že jsem tu v naprosto tiché mysli, ale v dalším okamžiku mě naprosto pohltila velkolepost energie všude kolem mě. A protože jsem už nebyla schopná určit hranice svého těla, cítila jsem se obrovská a rozpínaj�
��
cí se. Cítila jsem se v jednotě se vší energií a bylo to překrásné místo,“ popisuje Jill kritický okamžik, kdy jí přestává fungovat celá levá polovina mozku. Je možné, že se dokázala napojit na jiný druh vědomí díky absenci racionální složky v levé mozkové hemisféře?

Na východě už to umí dávno
Mnohé východní filozofie vyzdvihují důležitost prázdné mysli a apelují na potlačení nežádoucích myšlenek pomocí nejrůznějších technik a meditací. Výpověď Jill Taylor potvrzuje, jak odlišně vnímá člověk okolí i sám sebe, vyřadí-li z provozu logické myšlení levé hemisféry. Je tedy možné, že pokud se nám podaří utlumit činnost levé poloviny mozku a využívat více tu pravou, staneme se sensitivnějšími a možná paradoxně i moudřejšími lidmi?

Odkud se berou vzpomínky z onoho světa?
Ve většině případů takzvané klinické smrti můžeme narazit na výpovědi, jejichž obsah je v odborných kruzích často vysvětlován jako halucinace či přeludy umírajícího mozku. Svou úlohu při těchto prožitcích údajně hrají mozkem produkované endorfiny způsobující celkový stav blaženosti, jak o něm hovoří účastníci těchto pozoruhodných vjemů. Ovšem často je při tomto vysvětlení opomíjen fakt, že někteří pacienti, kteří výše zmíněné zážitky popisují, jsou oživeni až po značné době (po 10–20 minutách) a jejich mozková aktivita je po celou tuto dobu nulová. Pokud se nějaká činnost v jejich mozku odehrává, je tak nepatrná, že ani nejcitlivější nemocniční přístroje nejsou schopny ji zachytit. Navíc i srdeční aktivita těchto pacientů se zcela zastavuje a žádný z orgánů tak nemůže mozek „nahradit“. Přesto tito lidé, kteří se podívali na „druhý břeh“, vypovídají fascinují
cí zážitky, které navíc mnohdy dočista promění jejich stávající pohled na svět a vlastní život. Odkud tyto vjemy přicházejí a co je zprostředkovává? Vzpomínky přece nemohou existovat tam, kde není nástroj k jejich ukládání a uchování – tedy mozek! Disponuje snad naše tělo ještě nějakou zvláštní složkou, sahající do nám dosud neznámé nemateriální roviny?

Kde jsou hranice našich možností?
Faktem nadále zůstává, že mysl je i pro dnešní moderní neurologii palčivou hádankou, která stále čeká na své rozluštění. Vědcům se dosud nepodařilo plně porozumět tomu, jak miliony nervových buněk formují všechny prvky lidského chování. V dnešní době, kdy tolik apelujeme na racionalitu a fyzické důkazy, se k nám dostávají informace o případech, které jsou v přímém rozporu se všemi dosavadními poznatky. Případy uvedené výše nám tak otvírají zcela jiný pohled na skutečnou podstatu lidské mysli. Budeme muset nakonec před tolik opěvovaným rozumem sídlícím v mozku kapitulovat a přiznat existenci čehosi, co sahá nad jeho úroveň? Poznáme jednou své opravdové možnosti a hranice?

Jan Frolík ( článek vyšel v časopise Enigma )
-----------------------------------------------------------------------

ATLANTÍDA? Portugalské vojnové námorníctvo vyšetruje objav veľkej pyramídy na morskom dne (+VIDEO)
Ne, 02/02/2014 - 21:45 CEZ OKNO


Portugalské spravodajstvo nedávno prinieslo informácie o objave obrovskej pyramídy nachádzajúcej sa na morskom dne, ktorú ako prvý objavil Diocleciano Silva medzi ostrovmi São Miguel a Terceira patriacich k portugalskému súostroviu Azory.
Podľa tvrdení sa dá povedať, že objavená stavba má dokonalý štvorcový pôdorys a je orientovaná podľa svetových strán.



Súčasné odhady získané pomocou použitia digitálnej technológie GPS udávajú jej výšku na 60 metrov a rozlohu jej základne na 8000 metrov štvorcových.

Portugalský hydrografický inštitút vojnového námorníctva v súčasnej dobe pracuje na analýze údajov, ktoré majú rozhodnúť o tom či je objavená štruktúra dielom človeka alebo nie.



„Pyramída má dokonalý tvar a je zrejme orientovaná podľa svetových strán,“ uviedol Diocleciano Silva v rozhovore pre miestne noviny Diário Insular.



Pyramída bola objavená v oblasti stredného Atlantiku, ktorá sa dostala pod hladinu oceánu pred viac ako 20 000 rokmi. Vzhľadom na to, že sa tak udialo približne v období poslednej doby ľadovej. Keď predpokladáme, že pyramída vznikla na vrchole doby ľadovej alebo o 2000 rokov skôr, aká ľudská alebo prípadne iná civilizácia je zodpovedná za jej postavenie?

Kým portugalské vojnové námorníctvo určí pôvod štruktúry sa mnohí z nás môžu pýtať prečo neboli prvé správy o objave uverejnené skôr než na konci roku 2012. Samozrejme agentúra NOAA, ktorá skúma vulkanickú činnosť v oblasti nálezu pyramídy ju mohla objaviť prostredníctvom sonarového zobrazenia a ďalších technológii pretože táto oblasť je intenzívne skúmaná kvôli svojej sopečnej aktivite.

Dôvody prečo agentúra nezverejnila prípadné informácie o objave môžu byť rôzne. Buď agentúra NOAA ešte neskúmala miesto kde sa pyramída nachádza, alebo sa snažila jej objav utajiť, prípadne pyramída neexistuje. Posledná z možných teórii sa však nezdá byť pravdepodobná vzhľadom na skutočnosti.




Na zobrazení zo sonaru je vidieť hrubý obrys štruktúry nachádzajúcej sa približne v hĺbke 100 metrov, ktorá na prvý pohľad pripomína pyramídu



Pomôcť podporiť myšlienku, že táto pyramída mohla byť postavená neznámymi civilizáciami by mohol výskum archeológov z Portugalského združenia pre archeologický výskum (Portuguese Association of Archaeological Research) na ostrove Pico, kde nedávno objavili nové nálezy na základe ktorých predpokladajú, že Azorské ostrovy boli obývané ľuďmi už tisícky rokov pred príchodom prvých Portugalcov. A dodnes nie je objasnená záhada, kto vytvoril skalné umenie, ktoré bolo na ostrovoch objavené.

Bola pyramída postavená nejakou neznámou civilizáciou, ktorá obývala Azorské ostrovy pred príchodom Portugalcov? Alebo dokonca nejde ani o výtvor ľudských rúk? Na odpovede na tieto otázky si ešte budeme musieť počkať. Uvidíme čo nám prinesie čas.




Môžu sa na Azorských ostrovoch nachádzať pozostatky bájnej Atlantídy? Niektorí bádatelia sa to domnievajú aj napriek pochybnostiam o existencií dostatočných vedeckých dôkazov, ktoré by túto teóriu podporovali



Tu sa nachádza video zo záznamom reportáže o objave pyramídy v portugalskom jazyku s anglickými titulkami pre tých, ktorí si chcú overiť pravdivosť informácií o objave:

VIDEO (PO, titulky EN) nájdete na tejto adrese.

Video: https://www.youtube.com/user/ricardoferreira7


Oblasť Azorských ostrovov je zaujímavá tým, že ju tvorí reťaz deviatich ostrovov sopečného pôvodu usporiadaných do troch hlavných skupín, ktoré ležia približne 930 míľ na západ od Lisabonu. Všetky sú umiestnené v okolí zlomu, ktorý oddeľuje Severoamerickú, Euroázijskú a Africkú tektonickú platňu. Zaujímavé miesto, ktoré mu dodáva energetické vlastnosti často spájané s pyramídami.

VIDEO (EN) nájdete na tejto adrese.

Video: https://www.youtube.com/user/Enterthe5t4rz



Toto video pojednáva o niekoľkých zaujímavých informáciách, ktoré skúmajú pravdivosť príbehu a pravdepodobnom mieste objavu pyramídy znázornenom pomocou vizualizácie za použitia niekoľkých máp.



Je dôležité si uvedomiť, že presné súradnice určujúce polohu pyramídy neboli zverejnené. Objaviteľ verí, že sa v tejto oblasti ešte môžu objaviť ďalšie dve pyramídy ako to naznačujú zobrazenia zo sonaru a mohli by tvoriť líniu podobne ako je to u pyramíd postavených v egyptskej Gíze.



Zdroje: https://themindunleashed.org/2014/01/huge-underwater-pyramid-discovered-n...
Collective Evolution
Portuguese-American Journal
Azores Pyramid Website
InternationalBusinessTimes
Príspevky: HumansAreFree
Doplňujúce obrázky: Artistic interpretation of the submerged pyramid near Portugal

Vydané: 29. januára 2014

Preklad: Pavol

exkluzívne.cez.okno

Súvisiace:

Atlantída
https://www.cez-okno.net/rubrika/rubriky/atlantida

------------------------------------------------------------------------


FAKTY X: Existuje bájne údolie Šangri-La?
28.1.2014 | Spektrum

Mnohí ste už možno počuli o bájnom údolí Šangri-La, ktoré sa má nachádzať niekde v Himalájach. Väčšina odborníkov si myslí, že to je len mystická utopická krajina, no ďalší hovoria, že je skutočná, údajne len dobre utajená. Aká je teda pravda? Pozná ju niekto?
Raj na zemi, to je Šangri-La
Záujem ľudí o bájne údolie Šangri-La vyvolal britský spisovateľ James Hilton po vydaní svojej knihy Stratený obzor (Lost Horizon) v roku 1933. Práve v tejto knihe je veľmi detailne popísaná krajina Šangri-La, a mnohí dodnes neveria, že takýto veľmi podrobný a autentický opis je len vymyslený. Hilton v knihe popisuje tajomné údolie rozprestierajúce sa na západnom konci hôr Kunlun. Ľudia tu vraj nestarnú, a žijú v duchu nenásilia a absolútneho šťastia. V jednom z budhistických kláštorov majú tibetskí mnísi údajne skrývať všetky vedomosti ľudstva. Hiltonov knižný príbeh je napísaný veľmi autenticky, a preto si množstvo ľudí myslelo a myslí, že Šangri-La je reálna krajina. Od okamžiku vydania knihy sa preto do Tibetu vydalo množstvo expedícií, ktoré mýtické údolie Šangri-La skutočne hľadali. Do Himalájí svoju expedíciu dokonca vyslali aj nacisti, ktorí pod vedením nemeckého zoológa Ernesta Schäferra bá
jne údolie Šangri-La dlho hľadali.

Kde je údolie Šangri-La ukryté?
Väčšina expedícií sa pri hľadaní Šangri-La inšpirovalo popisom v Hiltonovej knihe. Jedným z prvých miest, ktoré sa podľa mnohých cestovateľov opisom približovalo k Šangri-La bolo údolie Hunza v severnom Pakistane. Práve toto územie nachádzajúce sa v blízkosti čínskych hraníc pred písaním svojej knihy precestoval aj James Hilton. Hunza je odľahlým no krásnym a zeleným údolím v zovretí okolitých hôr na západnom konci Himalájí, čo sa presne hodí do popisu v knihe Stratený obzor. Podľa niektorých cestovateľov, je však toto údolie veľmi známe, a mnohí preto pochybujú, že by sa práve na tomto mieste malo rozprestierať aj Šangri-La. Údolie Hunza tak nebolo jediným miestom, kde sa Šangri-La hľadalo.

Príbeh o Šangri-La sa zrejme zakladá na legende o krajine Šambala, o ktorej sa hovorí hlavne v tibetských tradíciách. Preto si hneď niekoľko miest v budhistických častiach Himalájí medzi severnou Indiou a Tibetom nárokuje na svoje miesto Šangri-La. Patrí sem tibetská časť Kham, ktorá spadá pod čínsku provinciu Jün-nan, ale aj niektoré oblasti v čínskej provincii Sečuán. Dôvod je jasný, každý má snahu o čo najväčší počet turistov, ktorí sem chodia aj kvôli bájnemu údoliu Šangri-La.

Je teda údolie Šangri-La len dobre vymysleným príbehom Jamesa Hiltona alebo sa toto bájne územie naozaj nachádza niekde v Himalájach, no zatiaľ ho nikto nenašiel? Odpovedať na túto otázku dnes jednoznačne nevie nikto. Ani mnohí historici totiž neveria, že by na legende o Šangri-La nebolo aspoň zrnko pravdy. Mýtus o Šangri-La je v tejto časti sveta veľmi silný, a niektorí si preto myslia, že niektoré tibetské chrámy, ktoré sú pre cudzincov tabu, môžu ukrývať toto bájne miesto alebo vedomosti. Šangri-La tak bude asi navždy patriť k najväčším tibetským záhadám.

Autor: Recber
-------------------------------------------------------------------------

V Číne našli obrovský stratený svet, jaskyňa má vlastné počasie, mraky aj hmlu
Príroda
V Číne našli obrovský stratený svet, jaskyňa má vlastné počasie, mraky aj hmlu
06

Niubizi Tian Keng, obrovská jaskyňa. Postavičky troch prieskumníkov vidno vpravo dolu. / profimedia




Jaskyniari a fotografi boli ohromení, keď objavili vchod do skrytého krasového útvaru Er Wang Dong.
publikované: 05.10.2013




Prieskumníci narazili v čínskej provincii Chongquing na obrovskú jaskyňu s vlastným počasím, s mrakmi a hmlou, ktorá sa udržiava vnútri rozľahlého systému.

Podľa jaskyniara z Manchestru Robbieho Shona niektoré z jaskýň kedysi využívali baníci, ale nikdy neboli riadne preskúmané. 15 mesiacov trvajúca výprava objavila celý podzemný svet, ktorého hlavné chodby siahajú hlboko pod zem a ešte nikdy sa v nich nezjavilo denné svetlo.

Systém meria okolo 51-tisíc metrov štvorcových, má vlastné vodné zdroje a na dne vegetáciu. V jaskyniach sa udržiava vysoká hladina vody, najmä ak na povrchu výdatne prší.

Blíži sa obdobie monzúnov a krasový systém bude čoskoro veľmi nebezpečný a neschodný. Vlhkosť vystupuje do vrstiev chladnejšieho vzduchu a vytvára oblaky vnútri uzavretých priestorov.

V hornej polovici jaskyne visí hustý oblak, ktorý nemôže uniknúť cez malý otvor v strope jaskyne asi 250 m nad zemou. Neďaleko systému je malá dedina Ranjiagou, ktorej obyvatelia ani netušia, že žijú v blízkosti skrytého prírodného zázraku.
Autor: zázračný svet/ kuk
----------------------------------------------------------------------
Muž, který už 70 let nic nejí, ani nepije


Je možné, abychom přežili bez jídla a vody? Pro lékaře je velkou záhadou Ind, který tvrdí, že už 70 let nic nesnědl, ani nevypil. Ještě větším šokem je skutečnost, že se těší dokonalému zdraví.

Prahlad Jani žije v indickém městě Ahmedabad a říká, že od svých 8 let nekonzumuje žádné potraviny ani nápoje.

Tvrdí také, že když mu bylo osm, požehnala mu jedna bohyně. To mu prý umožňuje žít bez obživy, vyjma té, kterou čerpá z meditací.

Od 22. dubna do 6. května 2010 byl Prahlad Jani pozorován a testován v soukromé nemocnici Sterling Hospital profesorem Sudhirem Shahem a týmem 35 výzkumníků z Indického institutu fyziologie a příbuzných věd Ministerstva obrany (Indian Defence Institute of Physiology and Allied Sciences – DIPAS) a dalších ústavů.

Tento početný tým zkoumal Janiho každodenní klinická vyšetření, krevní testy a snímky. Jani byl nepřetržitě sledován kamerovým systémem. Podle vědců se Jani dostal ven z hermeticky uzavřené místnosti jen ve chvílích, kdy byl testován nebo když mu bylo dovoleno pobýt chvíli na slunci. I během těchto okamžiků však byly pořizovány video nahrávky, aby byla zajištěna hodnověrnost výsledků. Jani se dostal do kontaktu s tekutinami, jen když se mohl vykoupat, což mu bylo poprvé dovoleno během pátého dne, a když měl kloktat vodu. Je důležité zmínit také to, že jeho toaleta byla zapečetěna, aby bylo možno ověřit, že ze sebe nic nevylučuje.

Po patnácti dnech intenzivního pozorování, během kterých Jani nic nejedl, nepil a nebyl na toaletě, vyplynulo z výsledků lékařských testů, že jeho stav je normální. Podle lékařů byl jeho zdravotní stav dokonce lepší než u osob dosahujících poloviny jeho věku. Lékaři uvedli, že ačkoli množství tekutin v Janiho močovém měchýři bylo nestálé a Jani „byl schopen vytvářet ve svém měchýři moč“, vůbec nemočil. Ze zaznamenaných hladin hormonů leptin a ghrelin, jež souvisí s chutí k jídlu, vyplynulo, že Jani je schopen extrémní adaptace na hladovění a žízeň.

Vědci z DIPAS se rozhodli že budou v testování pokračovat, aby zjistili, jak je z Janiho těla vylučován metabolický odpad, odkud čerpá energii potřebnou k přežití a jak si zajišťuje hydrataci.

Ředitel DIPAS je přesvědčen, že výsledky tohoto výzkumu by mohly „ohromně prospět lidstvu“. Podle profesora Anila Gupty ze Společnosti pro výzkum a iniciativy v oblasti trvale udržitelných technologií a institucí (Society for Research and Initiatives for Sustainable Technologies and Institutions – SRISTI), který dohlížel na testy, uvedl, že tým vědců byl „zaujat“ tím, že Jani díky kriya józe zjevně dokázal ovládat fyziologické funkce svého těla.

Většina lidí dokáže přežít bez jídla několik týdnů s tím, že jejich tělo čerpá ze zásob tuku a proteinů. Bez vody však běžný člověk přežije pouhé tři až čtyři dny. Jak je možné, že Jani to dokáže? Někteří lidé se domnívají, že si vytvořil zásobu vody v těle během koupání. Jiní jsou přesvědčeni, že jedl a pil po skončení testů.

Jani však není prvním člověkem, který byl podroben takovým testům. Další Ind, Hira Ratan Manek (HRM), byl intenzivně zkoumán celých 411 dnů poté, co prohlásil, že nekonzumuje žádné potraviny. I když HRM pil převařenou vodu, během 411 dnů testování bylo potvrzeno, že nepozřel žádné jídlo, a přesto byl jeho zdravotní stav perfektní.

Zde jsou další informace o Janiho testech:

Překlad: Tomáš Piňos

Zdroj: tunedbody.com