Autopatie metoda zlepšení zdraví

16.08.2013 12:34


      Autopatie 
      metoda zlepšení zdraví


 

Autopatie je metoda vycházející z konstituční homeopatie. Není to metoda léčení, nýbrž metoda, která se pokouší posílit či obnovit zdraví. Spočívá v tom, že ze sliny, z dechu či z jiné tělesné tekutiny a vody vyrobíme každému člověku na míru takzvaný autopatický preparát, který aplikujeme na kůži. Tato aplikace posílí samoregenerační schopnosti organismu a ten se se svými problémy popere sám a často zvládne i to, na co před aplikací neměl dost sil. Autopatie není samozřejmě všespasitelná. Ono to v naší společnosti vypadá tak, že řada lidí je v takovém fyzickém či psychickém stavu, že plná obnova zdraví jakýmikoli metodami již není možná. Zlepšení je však možné velmi často.

 

 

Příprava autopatického preparátu je poměrně snadná, není o mnoho složitější než uvaření kávy. Zpravidla ji provádí zájemce sám. Je možno (a mnohdy i nutno) autopatický preparát připravit i pro jiného člověka (dítě, domácí zvíře apod.), ale to již vyžaduje dodržovat určitou "hygienu" spočívající v zamezení "kontaminace" takto připravovaného autopatického preparátu zejména kapénkami hlenu či slin přenášenými dechem od jiné osoby.

 

 

O těchto metodách jsem se dozvěděl před více než 15 lety na kurzech reflexní terapie od ing. Jiřího Janči, CSc., v rámci diskuse o způsobech amatérské výroby homeopatik. Bohužel jsem tehdy zanedbal onu "hygienu", a proto mé první autopatické a homeopatické pokusy, které jsem dělal v tuto dobu, nebyly úspěšné a tuto metodu jsem tehdy zavrhl. V jádru jsem totiž skeptik, mám věděcké vzdělání a jsem opatrný v přijímání nových metod. Zejména v současné době, kdy se ezoterickému byznysu docela daří.  

 

 

Později jsem se dostal ke knihám Mgr. Jiřího Čehovského (www.autopatie.cz), ale mé první pokusy byly opět kvůli oné "hygieně" neúspěšné. Ale praktické zkušenosti mých přátel mne za nějaký rok přesvědčily. Navštívil jsem kurzy Mgr. Jiřího Čehovského, koupil kabelu autopatických lahviček a začal zkoušet. Dodržoval jsem tentokrát důsledně "hygienické" zásady přípravy autopatického preparátu a ejhle. Ono to fungovalo. Neměl jsem mnoho problémů, když jsem s autopatií začínal, ale mnohé se zlepšily a stále lepší. Autopatie je běh na delší trať, první výsledky se dostaví poměrně rychle, ale obnova zdraví trvá déle. Zasvěcenější říkají, že minimálně věk dělený deseti. Takže máme-li dvacet, tak dva roky. Máme-li šedesát, tak šest let, samozřejmě pokud je ovšem plná obnova zdraví vůbec možná. Nemáte-li už žlučník, nedoroste, odoperovali-li vám štítnou žlázu, budete muset substituční hormony užívat stále. Ale něco zlepšit lze vždy.

 

 

Obrovskou výhodou autopatie (a též homeopatie) je, že se nijak nekříží s metodami klasické medicíny ani psychologie. Jedinou výjimkou je konstituční homeopatie. Při aplikaci autopatických postupů zůstáváme tedy stále v péči svých ošetřujících lékařů, kteří by měli časem zareagovat na náš postupně se zlepšující stav. A k tomu můžeme chodit na masáže, na reflexní terapii, na reiki, do solné jeskyně, ..., prostě na jakoukoli terapii, která nám dělá dobře a příliš nevyčerpává naši peněženku.

 

 

Co na to skeptici, členové spolku Sisyfos a podobně smýšlející vědci? Jejich stanovisko je jasné. Autopatie vychází z homeopatie. Homeopatie nefunguje, protože používá taková ředění účinné látky, že ve výsledném produktu z ní nezůstane vůbec nic. A tudíž ani autopatie nemůže fungovat. Nicméně Johan Wolfgang Goethe praví: "Šedivé, drahý příteli, jsou všechny teorie a věčně zelený je strom života." Takže vyzkoušejte a uvidíte.

 

 

Pozn.: Prosím, nenadávejte příliš na vědce, kteří mají tyto kritické názory. Oni nejsou nějak zabednění nebo hloupí, jak často slýchávám. Jen mnoho z nich nemá tu sílu vystoupit z mantinelů, které jim byly dány výchovou, studiem a praxí v jejich zpravidla úzkém oboru. A navíc se vědou  i živí a bohužel stále platí ono "čí chleba jíš, toho píseň zpívej." A scéna alternativní péče o zdraví také není bez chyby. Mnozí si z toho udělali skvělý byznys. 

 

 

S čím nám může autopatie pomoci:

 

 

Doporučoval bych ji s jistou opatrností použít na všechno. Není nic, co by nešlo zlepšit, nalezneme-li vhodnou metodu. Autopatie nemůže již z principu uškodit. Když plivnu do hrnku a slinu pod vodovodem deset tisíckrát naředím a výsledným roztokem si postříkám čelo, nemohu si ublížit. Ale prosím, nezkoušejte to takto, čekalo by vás zklamání. Hrnek a voda musí splňovat ony "hygienické" požadavky, díky jejichž nerespektování jsem se dostal k autopatii o 10 let později, než jsem mohl. Pro úplnost ještě dodávám, že po aplikaci autopatického preparátu může dojít ke krátkodobému zhoršení našeho stavu. Je to příznivé znamení, že autopatie zafungovala a organismus se čistí. 

 

 

Ale abych nebyl škrob, uvedu zde pár jednodušších problémů, se kterými může autopatie při troše štěstí a trpělivosti pomoci:

 

 

Špatný pocit ze života, nervozita, ubývání vitality, snížení odolnosti proti vnějším vlivům, organismus "zanešený toxiny z potravy a životního prostředí", často se opakující nemoci, bolesti hlavy, premenstruační syndrom, horšící se klouby, horšící se cévy, horšící se zažívání, horšící se ....., .... a samozřejmě je to vynikající prevence i podpora v seberozvoji.

Autopatie dle Jiřího Čehovského

 

Mgr. Jiří Čehovský je současný český homeopat, který se před cca deseti lety zasloužil o to, aby autopatické principy neupadly v zapomnění, a jako první (pravděpodobně na světě) začal autopatii systematicky rozvíjet a stále rozvíjí.

 

 

Jeho dítětem je tzv. autopatická lahvička, věcička z varného skla, sloužící k standardizované přípravě autopatických preparátů. Příhodnější název by byl autopatická nálevka, ale říkat lahvička se již vžilo. Je to vlastně nálevka, pod kterou je kulová mísicí (vírová) komůrka s vodorovnou odpadní trubičkou.

 

 

Způsob přípravy autopatického preparátu pomocí lahvičky je tento: Do nálevky plivneme a pak slinu postupně naředíme (neboli potencujeme) určitým množstvím vody. Toto množství odměřujeme minutami, po které do nálevky pouštíme vodu, máme-li studnu s kvalitní vodou. Anebo počtem litrů neperlivé balené vody, které nalijeme do nálevky, máme-li veřejný vodovod s chlorovanou vodou. Pro vaši představu: u normálního předškoláka s ekzémem začínáme přibližně šesti litry, u přepracovaného padesátníka se žlučníkovými potížemi přibližně s litrem a půl. Když jsme s přípravou autopatického preparátu hotovi, tak "vodu", která v kulové komůrce zbyla, rozetřeme po čele, méně vlasatí (jako já) mohou i po temeni hlavy. Uvedený postup je poněkud zjednodušený, ale v praxi to opravdu není o mnoho složitější, než příprava odvaru z pampeliškových kořenů. 

 

 

Naskýtá se otázka, kolik minut nechat protékat vodu z vodovodu či kolika litry kojenecké vody obsah lahvičky naředit v konkrétních případech. Zde má zájemce dvě možnosti. Buď se pustí do (samo)studia nebo se obrátí na někoho, kdo to umí, popřípadě na profesionálního poradce. Informace o těchto možnostech naleznete na www.autopatie.cz. A s tím spoustu dalších podrobností včetně řady případů řešených autopatií, ať již ve formě textu či videa. Skrze tyto stránky si lze autopatickou lahvičku i koupit.

 

 

Je samozřejmě dobré, když vám to někdo v praxi ukáže a vysvětlí, ale i z návodu přiloženého k autopatické lahvičce se dá postup plně pochopit. 

Autopatie dle Bernhardta Finckeho

Dr. Bernhardt Maxmillian Fincke byl newyorský homeopat německého původupůsobící ve druhé polovině 19. století. Ve své praxi zavedl jiný způsob ředění: Ředěnou substanci nalil do baňky a nechal protékat vodou z městského vodovodu. Takto dosahoval velmi vysokých ředění (potencí). Jak je určoval, mi není známo. Na jeho metody se po jeho smrti pozapomnělo.

 

 

Já se k nim dostal až v okamžiku, kdy jsem zjistil, že použití autopatické lahvičky v Brně je takřka bezproblémové, ale na venkově v okolí Znojma pro řadu lidí nikoliv. "To nemyslíš vážně, 600 Kč za takovou lahvičku, jsem na podpoře, mám dvě děti, prosím tě a z čeho budeme žít?" U některých se takto sice projevoval strýček Skrblík, ale u řady dalších jsem musel uznat, že ten povzdech není až tak od věci.

 

 

A tak jsem začal zkoušet. Oproti svým prvním pokusům jsem byl vyzbrojen dalšími znalostmi a již jsem neudělal chyby v hygieně přípravy autopatického preparátu. Uspořádání při přípravě bylo jednoduché a vidíte je na obrázku. Při prvním pokusu jsem do kalíšku (za několik korun) s trochou sliny nechal téci pramínek vody z vodovodu dvě hodiny. Pak jsem jeho obsah nalil do úst, prožbluchal a polkl. Poměrně brzy jsem pocítil, že se něco děje a pozdější reakce byly podobné ba silnější, jako při použití autopatické lahvičky. Takže i tudy vede cesta. I tato metoda zaslouží, abych se jí věnoval.

 

 

Autopatická lahvička vše zjednodušuje, a protože všechny lahvičky jsou stejné, je jednoduché srovnávání jednotlivých případů i předávání zkušeností. Začneme-li ovšem experimentovat s hmyzem, rostlinami a podobně, opět přichází ke slovu příprava autopatického preparátu inspirovaná Finckem. Nebylo by příliš ekonomické v jedné lahvičce napotencovat rozdrcené klíště a poté ji vyhodit nebo používat opět jen na klíšťata. A podobně s chorobama kytek, slimákama, domácím zvířectvem atd.

 

 

Poznámka pro znalejší: Abych mohl srovnávat, musím před každou výrobou autopatického preparátu nastavit vždy stejný průtok. V uspořádání, které prozatím používám, jsou časy potencování přibližně 6 krát větší, než v případě autopatické lahvičky. To znamená, že potenci, kterou vyrobím v autopatické lahvičce za 2 minuty, vyrobím touto metodou za 12 minut.

 

Existuje hodně lidí, kteří se dívají na tuto metodu přes prsty a také hodně lidí, pro které je 600 Kč za autopatickou lahvičku opravdu hodně. Pro tyto dvě kategorie lidí jsou začátky s potencováním inspirovaným Finckeho metodou vhodné. 

 

 

Autopatie první pomoci dle Semjona N. Korsakova

 

 

Když cítíme, že na nás "leze" nějaká viróza, třeba i rýma, můžeme použít jiný postup posílení obranných sil organismu. Slinu či hlen budeme ředit (potencovat) metodou, kterou vyvinul Semjon Nikolajevič Korsakov, ruský statkář a homeopat působící v první polovině 19. století. Byl to vlastně jeden z prvních autopatů v současném slova smyslu, protože k léčení svých mužiků používal také jejich potencovanou krev.

 

Pozor! Ani v tomto odstavci nejsou popsána nutná "hygienická" opatření, zejména, když autopatický preparát připravujeme pro jinou osobu. Je nutno si je nastudovat nebo si nechat vše vysvětlit a ukázat někým, kdo to zná. V popisech to totiž vypadá složitě, ale v praxi to až tak složité není.

 

 

Čím podpořit autopatii? Staré čínské přísloví nám připomíná, že ať je otec našich problémů jakýkoliv, matkou je vždy strava. V případě autopatie nejde ani o jídlo jako takové, ale o požívání takové stravy, aby se v organismu nevytvářelo kyselé prostředí. O tom se jednoduše přesvědčíme indikátorovým papírkem. Na obrázku vidíte vlevo nepoužitý a vpravo použitý papírek. Vlastní indikační ploškou je (žlutý) čtvereček uprostřed. 

.

Postupujeme takto: Ráno si vypláchneme ústa, trochu předkloníme hlavu a kmitáme jazykem doprava doleva tak dlouho, až se nám pod jazykem vytvoří dostatečné množství slin. Tyto necháme přes ret stéct na indikátorový papírek. Pak na něj pohlédneme proti světlu a srovnáme barvu, kterou má nyní čtvereček uprostřed s barvou okolních obdélníčků. Je-li vše vcelku v pořádku, měl by se indikační čtvereček zbarvit do červena. Asi tak, jak je to na obrázku. Červená až červenofialová barva indukuje pH nad 7 (mírně zásadité), žlutá pH pod 7 (kyselé). Čtvereček je na stupnici v poloze pH = 6.8. Pokud máme pH slin příliš kyselé, zařadíme do svého pitného režimu slabý roztok jedlé sody (bicarbony), roztok Tepperweinovy odkyselovací směsi nebo tzv. živou vodu. A v jídelníčku ubereme masných výrobků a přidáme ovoce a zeleninu. Podrobnosti najdete i ZDE.

 

Autopatie nestojí (zatím) na žádné teorii, je to podobně jako homeopatie empirická metoda, která je rozvíjena zkušenostmi z praxe. Možná se časem nějaká kvalitní teorie objeví. Ale tak to na světě chodí. Slyšel jsem na toto téma krásný příklad. Někdy v 19. století bylo teoreticky dokázáno, že předměty těžší než vzduch nemohou létat. Bratři Wrightové o té teorii nevěděli a sestrojili první letadlo. A ono létalo. Byla to výzva vědě, aby vysvětlila, proč to jde.

.

Máte-li chuť autopatii (především Finckeho metodou) vyzkoušet a město Znojmo od vás není příliš daleko, ozvěte se mailem a domluvíme se.

 

Zdroj :jirik.tk.sweb.cz/autopatie.htm