Alchymie

04.10.2013 20:59

Alchymie

 

 

Alchymie je nauka o životě v hmotě a o umění probouzeti život v látkách domněle mrtvých. Alchymické dílo je tedy do jisté míry dílem magickým a alchymisté byli většinou dobrými magiky. Axiomy alchymické, aplikované na hmotu, jsou axiomaty, které magie aplikuje na svět astrální a myšlenkový.

Alchymie stejně jako magie učí jednotě látky, universalitě bytí, ze které trojnosti a čtverností vznikly směsi rozličného stupně dokonalosti, analogii makrokosmu a mikrokosmu, trojjedinosti hmoty, člověka a Boha, nesmrtelnosti všech věcí, byť se jakkoliv měnily svým tvarem a zákonu, že vše je ve všem v jednotě podstaty.

Hermetismus ve svých symbolech odráží se v tradici a bájesloví. Legendy lze aplikovati na astrologii, alchymii, mystiku i magii, neboť jsou plodem starověké vědy, která byla jednotna a promítala se v teorii i v praksi obdobným způsobem.

Původ alchymie

Původ alchymie klademe do prastarého Egypta z důvodů etymologie jejího jména. Tradice hermetické byly však dokonale známy i starým Indům a Číňanům, nemluvě již ani o kultuře řecké, římské a arabské, které lze považovati za synthésy civilisací původnějších. Theosofická škola dokonce učí, že i v Atlantidě byla alchymie praktikována a proto hlavní město této říše bylo zváno „Městem zlatých bran", neboť staří Atlantovci hojně používali synthetického zlata k výzdobě svých staveb.

Učenci - alchymie

Učenci arabští, gnostikové, templáři, rosekruciáni, kabbalisté, uchovali vědu alchymickou, jež byla studována ve škole alexandrijské a později proskribována jako všechna ostatní skrytá umění, středověkem a renesancí až do moderní doby. Vždy však zůstala alchymie uměním určeným pouze několika málo adeptům, kteří svoji Královskou Vědu a své Veliké Dílo žárlivě střežili a dovedli je skrýti přes nespočet svých publikací, spisů a traktátů nejenom době současné, ale i daleké budoucnosti.

Někteří hermetičtí autoři dělí alchymii dle způsobu její aplikace a dle zákona o analogiích na alchymii fysickou, astrální, duchovní amystickou.

Mimo chápání fysické jest ještě mnoho hledisek jiných. Fysická příroda jest již druhotným - ne-li třetím či čtvrtým - projevem universa, a nemůže tedy oblast alchymie zcela vyčerpati, podobně jako hrubě materiální člověk nevyčerpává pojmu lidství a není celým a skutečným člověkem. Proto kausální poznání světů a sil v nich vládnoucích, jakož i jejich vztahů se světy ostatními musí vésti k zbudování zcela nové vědy, jejíž výsledky budou ještě podivuhodnějšími nežli ony alchymie přirozené, náležející zcela naší fysické úrovni.

Dr. Franz Hartmann píše o tomto předmětu v „Lotosblütten" pod titulem „Das Wesen der Alchemie" takto:

Základ alchymie

Základem alchymie a konečně i hlubšího chápání chemie jest poznání sedmi principů vytvářejících každou formu od atomu až k soustavě světové; oblasti projevů těchto principů jsou tři úrovně přírody: říše hmoty, života a inteligence, symbolisované solí, sírou a rtutí. Nejnižší oblast obsahuje pouze hmotné věci, v nichž uvnitř působí síly mechanické, fysické a chemické. Oblast následující je říší činnosti života s jeho projevy jako jsou cit, sluch, zrak, čich a chuť. Třetí, nejvyšší úroveň je říše inteligence, jež se projevuje myšlenkami, chtěním a vzpomínkami. Všechny tyto úrovně jsou od sebe odděleny jen dle našeho nazírání. Ve skutečnosti představují nerozlučitelný celek, v němž je činný střídavě různý druh pohybu.

Jinými slovy: na svět můžeme nahlížeti jako na výsledek jedné prapodstaty, nacházející se ve stavu rozdílného chvění. Rozdílnost tohoto chvění je pak podkladem všeho tvoření forem a šíření sil, ať již v říši viditelné hmoty, nebo vyšší, nám neviditelné sféře, aneb dokonce, v říši intelektu. Nad vším stojí pak Prapříčina, které děkují všechny věci za svůj vznik. Jest to Moudrost, nepřímá příčina všech projevů, bez které by nebylo fysické příčiny činností, vnitřního života, chtění myšlení a vzpomínek. Tato síla Moudrosti není výsledkem pozemské přírody, nýbrž náleží nedělitelné přirozenosti věčnosti. Mluvíme-li tedy o třech říších přírody, myslíme tím tři říše náležející přírodě pozemské a člověku.

Každá věc sestává takto ze sedmi druhů vibrací, zvaných principy, a podle toho, obsahuje-li vyšší nebo nižší jejich druh, je činna na vyšší nebo nižší úrovni nebo oktávě.

Tuto okolnost lze nejlépe vystihnouti ve schematu, v němž lze sledovati cestu jednoho akordu třemi oktávami stupňů bytí. Síla písmen v následující skizze označuje stupeň projevu činnosti jednoho principu v příslušné úrovni takže ku příkladu je ve druhé úrovni Kama velmi působivá, avšak v první a třetí téměř nečinna. Aby bylo zabráněno mylným výkladům, jsou zachovány v tabulce sankrtské výrazy.

Schéma

Uvedené schéma má přirozeně podati jen přibližnou představu tohoto uspořádání. Nebyla-li by ku příkladu v podstatách minerálních, jedech a podobně obsažena Prana, nemohla by také působiti na životní činnost zvířecího organismu.

 

Úroveň fysická

Říše života

Říše inteligence

1. STHULA
2. LINGA
3. PRANA
4. Kama
5. Manas
6. Buddhi
7. Atma

Sthula
Linga
PRANA
KAMA
MANAS
Buddhi
Atma

Sthula
Linga
Prana
KAMA
MANAS
BUDDHI
Atma

 

Stejně je obsažena i Manas v každé věci, byť by i nebyla zřejmá a činná, neboť každá věc je projevem myšlenky spočívající v její podstatě a myšlenky vždy patří k Manasu. Proto také je v nejvyšším principu obsažena Sthula. Neboť to, co nemá Sthuly (podstaty) neexistuje. Není myšlenky bez podstaty, síly bez hmoty a hmoty bez energie i kdyby se tato silou neprojevovala."

Esoterní dělení člověka na fysické a objektivní tělo, subjektivní duši a nesmrtelného ducha, „božskou jiskru", dalo H. P. Blavatská podnět k výroku, že každý vědný obor má tři rozdílná hlediska a může býti posuzován buď ze všech tří anebo z každého zvláště na všech třech úrovních.

Hartmann navazuje na tento výrok a aplikuje jej i na alchymii.

První s hledisek všímá si alchymie na úrovni fysické. Uznáme-li, že všechny hmotné věci jsou složeny z pouhého chvění etheru, pak lze již nalézti prostředky a cesty, jak jeden chemický prvek proměniti v druhý tak, že změníme směr a rychlost (kvantitu a kvalitu) jeho vibrací, což je stejně možné a pochopitelné zvláště dnes, kdy dovedeme měniti teplo ve světlo, elektřinu ve zvuk, chemickou afinitu v elektřinu a tuto v magnetismus.

 

Alchymie a pozemský díl

Jestliže všechno, co existuje, povstalo z jediné pralátky, bude úkolem alchymisty převésti danou látku do jejího původního stavu a dáti jim vhodné podmínky, aby se mohly vyvinouti do nových tvarů. Proto čteme v aforismech alchymistů: Kov nemůže býti proměněn v jiný, nebyl-li dříve přiveden do stavu prvotní hmoty. Tato věta platí nejen v alchymii, ale i v mystice a magii a dokazuje analogii hermetismu neobyčejně dokonale.

Jiným formám alchymie je dávána esoteriky přednost, poněvadž alchymie fysická je neobyčejně nesnadna. Alchymické termíny v oblastech duchovních jsou výstižnější než v aplikaci na hmotu, kde otázka základní látky díla je přenechána důvtipu každého jednotlivého badatele a lze ji řešiti jen po dokonalém zvládnutí alchymické teorie. Alchymie vábila mnoho badatelů toužících po rychlém zbohatnutí a u takových stěží lze předpokládati lásku ke studiu, ku které vybízejí hermetičtí autoři. Neschopnost operatéra mění se pak v očích davu v nemožnost alchymie.

Lapis philosophorum - Kámen mudrců

Lapis philosophorumKámen mudrců, je dle hermetické tradice také neomylným klíčem k prodloužení života. Je známo o Flamelovi, že dotoval charitativní ústavy obrovskými obnosy, načež zmizel a pověst vypráví „... že odjel se svou chotí Perrenellou na jakýsi čarovný ostrov, aby žil neomezený čas dále...". Existuje sice jeho závěť datovaná roku 1402 a smrt jeho je odhadována na rok 1413, za zmínku však stojí zpráva francouzského lékařePaula Lucase, který cestuje v létech 1699-1705 v Orientě na útraty francouzské koruny, dozvěděl se v tureckém klášteře v Bruse od jednoho z tam žijících mnichů-dervišů, že před třemi lety se tento setkal ve Východní Indii s Mikulášem Flamelem a jeho chotí Perrenellou. Tato zpráva byla považována za bajku, ač její autor Paul Lucas nikdy nezavdal ve svých dílech příčinu k pochybnostem. Není však osamocená; existuje ještě několik zmínek o tomto adeptovi a jedna z nich pochází dokonce z 19. století.

Alchymista Artepius

Alchymista Artepius, žijící kolem roku 1150, napsal ve své „Makrobiotice", nejstarší dosud známé: „Tractatus de vita prolonganda", O prodloužení lidského života, že silou své tinktury, které použil jako léku, dosáhl věku 1025 let v době, kdy tento traktár psal. Pro tento výrok bývá tento spis považován za podvržený, neboť tomuto autoru byla vždy a ve všem věnována největší důvěra. Přesto Herman Fictuld píše o tomto problému Artepiova života, že z Boží milosti lze pozemské bytí ve fysickém těle prodloužiti ještě daleko za tento věk. Roger Bacon věřil v tento jeho věk, poněvadž Artepia osobně znal a sám tvrdí, že zná prostředek, jímž lze si zajistiti život po devět set let.

Hrabě Saint - Germain

Hrabě Saint-Germain, žijící na dvoře Ludvíka XV., přiznával si věk dvou až tří tisíců let, tázal-li se kdo na jeho stáří. Tvrdil, že znal Krista i jeho apoštoly. Tento muž těšil se z neobyčejné důvěry mnoha evropských knížat a přes četné snahy jeho nepřátel nepodařilo se nikomu objeviti v něm podvodníka. Podobné svědectví vydával o sobě i proslulý Cagliostro.

Theosofové snaží se sice vysvětliti tato stáří pouhými vzpomínkami předchozích životů, avšak to jest předpoklad, nikoli protidůkaz.

Astrální alchymie

Pokud se týče Alchymie astrální dlužno si uvědomiti, že je nutno k působení z astrální úrovně žíti v této úrovni a získati si potřebných vědomostí a schopností užívati ústrojí astrálního těla. Jinak se člověk v tomto vztahu nachází jako novorozené dítě v úrovni fysické, jež sice má ruce a nohy, ale musí se učiti jich užívati. Jakmile bylo této schopnosti dosaženo, jsou všechny manipulace mnohem snazší než práce fysického těla, neboť umění působiti přímo na „duši těla" a tak měniti jeho formu přináší mnohem rychlejší výsledky v tělech fysických, jež jsou projevy duševní činnosti, než když tuto musíme teprve vnějším působením na hrubou látku ovlivňovati.

Duchovní alchymie

Podobně je tomu u alchymie duchovní. Aby mohla působiti z duchovní úrovně, musí „božská jiskra" v člověku dospěti ke „skrytému ohni", to jest k sebevědomí tvůrčí síly (Krijasakti). Božská jiskra je paprskem Boží vůle, jejíž síla pozdvihnula svět z chaosu. Člověk, v němž tato božská síla došla k plné působivosti, je přirozenosti božské, má božské vlastnosti. Jestliže umí těchto svých sil užíti, je mu pozemská příroda podřízena. Nemá-li nikdo ze součastníků těchto vlastností, neznamená to, že jsou nemožné, nýbrž pouze to, že jsme nedosáhli ještě vrcholku lidské dokonalosti.

Nejlepším důkazem možnosti alchymických změn je fakt, že dosud se dokonávají v přírodě životní pokroky (progrese) tvůrčí silou prostřednictvím kvintesence, to jest duše věcí.

Když se na zemi objevili lidé vyšší inteligence, učili se tuto sílu poznávati tak, že jí byli poslušní, to jest, že se jí dali ovládati. Když jim pak byly její zákony z introspekce známy, napodobili je, naučili se je libovolně navozovati a tak vznikla alchymie hmoty a magie ducha.

Ježíš a alchymie

„Osoba Ježíšova obsahovala dvě rozličné podstaty: část tělesnou, smrtelnou (Ježíš, syn země), a ústřední, živoucí, skutečnou část ducha, kterým byl Kristus pomazaný. Tak každý z nás má dvě podstaty bytí: díl hmotný, smrtelný, jenž neustále pociťuje odvislost a nedostatečnost ve všech věcech, říkaje „Nemohu", a pak ve středu naší bytosti něco, co v našich nejvznešenějších okamžicích cítí, že je více než vítězem nade všemi věcmi a říká stále: „Já mohu, já chci". To je dítě Kristovo, Pomazaný Kristus v nás, jenž zakládá spojení s naším skutečným Otcem, o němž je psáno: „Nemáte se nikdy na zemi otci jmenovati, neboť jeden je Váš Otec, který je v nebesích".

Mnozí alchymističtí autoři hájí názor, že Kámen mudrců je pouhým filosofickým obrazem Kamene nebeského aneb theologického, který je vlastním Kristem. Tento názor objevuje se poprvé jasně v díle anonymního autora zvaném „Das güldene Flies", jež vyšlo roku 1737 v Norimberce a konečně i známý kabbalista Guaita končí svůj „Klíč k černé magii":

„Neprávem byli alchymisté líčeni jako hříšníci a hrabivci. Žízeň po zlatě a bažení po moci byly toliko vzpruhou u mála takových. A ti přes své vzdělání bídně pobloudili; kdežto opravdové magiky vedla nezištná láska k vědě, tato hvězda na východě do kabbalistického Betlému až k jeslím královského dítěte.

Těch několik adeptů, kteří došli svého cíle, bylo stále vzorem dobročinnosti a ctnosti: žádný z nich nezneužil svých opravdu královských privilegií, která mu udělila věda elixíru. Jedni z nich, jako Raymondus Lullus, dávali almužny králům, zatím co jejich plece halila kutna františkánská, druzí, jako Flamel, žili zcela měšťácky, plýtvajíce dobročinnými skutky a zbožnými nadacemi se štědrostí skutečně královskou, jiní konečně, jako Cosmopolitus a Filalethus, oddali se hermetickému apoštolátu, nedbajíce nebezpečí, zkoušek a často i muk, které jim chystala nenasytná žádostivost mocných a procházeli Evropou, daleci toho, aby shromažďovali poklady nebo zakopávali miliony, praktikovali sotva dvakrát či třikrát v životě operace Velikého Díla.

Poznali totiž, že bohatství není ničím, že v pravdě a v lásce k bližnímu záleží veškeré štěstí mudrcovo. Jedině láska k vědě pro vědu samu a touha po hojném konání dobrodiní mohly je vésti k tomu, že opakovali onen hermetický pokus, aby obnovili zásoby svého transmutačního prášku.

Veliké dílo nesmrtelnosti je na příště vábilo: vnitřní chrysopea se na ně usmívala více než ona vnější a Kámen mudrců, po němž nyní dychtili, byl Kámen jejich mravního a duchovního obrození.


©Dr. Jan Kefer - v případě zájmu Vám doporučujeme zakoupit celou publikaci.

Z materiálů telestézické společnosti A.R.X.