Příspěvek přednesený na 6. konferenci o autopatii, únor 2014

Jedná se o vlastní zkušenost s preparátem z prány 1. Tato moje zkušenost má následující děj.  V létě 2013 jsem čistě ze zvědavosti chtěla sama na sobě zkusit AP prána 1. O autopatii se zajímám cca 4 roky a z předchozích let mám za sebou již léčbu z vařené sliny a vařeného dechu.

Preparát z prány jsem začala připravovat nejdříve asi 3x z 1,5 litru, poté  asi 3x ze 3 litrů, dále z 9 litrů, z 15 litrů, ze 30 litrů a nakonec ze 40 litrů. Toto vše během cca dvou měsíců. Byla jsem v tu dobu na chatě, kterou máme u řeky Berounky, a potence  9 – 40 litrů jsem připravovala pomocí vody z vlastní kopané studny – hloubka 17m.

A nyní k událostem, které jsem začala po aplikaci vyšších ředění pozorovat. Nazvala bych je ZVÝŠENÁ INTUICE a  POCITY VYŠŠÍHO VEDENÍ, a to vše spolu s VŠEPROSTUPUJÍCÍ VYROVNANOSTÍ, VYVÁŽENOSTÍ A VITŘNÍ RADOSTÍ.

Poprvé si všímám, že už něco začíná být jinak: Jeden den ráno se vypravujeme s rodinou na výlet a najednou mám při balení věcí  výrazný pocit ztráty – vím, že něco, z toho co balím, ztratím. Večer po návratu z výletu mi chybí oblíbený červený ručník.

Jiný den se jdu dopoledne koupat do Berounky na místo, které mám ráda. Chodím sem už 10 let a nikdy jsem tu nic nedobrého nezažila. Tento den vstupuji do řeky jako obvykle a když už jsem po pás ve vodě, leknu se, přestože fyzicky zde nic k leknutí není. Pouze se mi najednou silně vtírá myšlenka, že si tu klidně chodím vodou a přitom mohu narazit na utopence. (Voda v Berounce je trvale kalná a při koupání nikdy nevidíme na dno.) Tato myšlenka však za malý okamžik mizí a koupání si dále užívám jako obvykle. Večer však pouštíme doma televizi a ve zprávách hlásí, že ten den byl v Berounce nalezen utopenec, a to ve vzdálenosti cca 10 km od místa, kde jsem se byla koupat.

Nyní k situaci pociťování vyššího vedení – je to celý příběh neskutečných náhod, které se domnívám způsobilo vibrační nacítění se na vyzařování-na informační otisk míst, která jsem navštívila. Tedy: V dalších dnech toho léta se začíná odvíjet sled událostí, který je plný náhod, přesněji nenáhod, neboť náhody prý neexistují. Děj se rozbíhá poté, co absolvuji týdenní výukový seminář hlubinné abreaktivní psychoterapie, kde se zcela nečekaně začíná pracovat s archandělem Michaelem, a to při odvádění přivtělené duše. Do té doby jsem andělům nevěnovala žádnou pozornost, vnímala jsem je tak nějak vlažně. Avšak hned po absolvování zmíněného semináře začínám rychle měnit názor, věci jakoby se od tohoto momentu začínají dávat do pohybu. Nejdříve po návratu z kurzu domů přichází klientka na uvedenou terapii a ukazuje se problém přivtělené duše. Na tuto situaci je nutné zavolat andělskou pomoc. Rozhodnutí padá pro archanděla Michaela. Pomoc přichází neprodleně a situace se zdárně řeší.

Hned další den nato dostávám nabídku jet na výlet na Tetín. Tetín jsem do této doby neznala, též jeho historie mi byla naprosto  neznámá. Co tu však nenacházím –  už od počátku 10 stol. zde stojí kostel Archanděla Michaela (od r.1836 zvaný sv. Jana Nepomuckého). Místo je působivé, sdílné a nutí mne hledat zde stopy vlivu Cyrila a Metoděje, přestože mladý průvodce, který zde provádí historický výklad, tuto mojí domněnku vyvrací. Ještě téhož dne však zcela náhodou nacházím hmatatelný důkaz v nedaleké obci Bykoš (cca 8 km), kde stojí kaplička Cyrila a Metoděje. Ten samý večer pouštím televizi a běží poslední díl seriálu Cyril a Metoděj, kde Metoděj křtí Bořivoje.

Hned následující den jdu ke svému zubaři (má ordinaci v Praze na Ořechovce) a zde mi zdravotní sestřička (jindy téměř nemluvná)  jen tak mezi řečí dává hádanku podle čeho si myslím, že vznikl název Ořechovka. A hned vidí jak nevím a prozrazuje, že původně to byla Bořechovka podle Bořivoje. Cítím, že náhody neberou konce a říkám, že jsem toho nevěděla mnohem víc, např. to, že Bořivoj byl pokřtěný Metodějem. Sestřička na to odpovídá, že jistě, že tak byla pokřtěna i jeho žena Ludmila, která žila na Tetíně.

Mám samozřejmě radost, že mi informace chodí úplně samy a  neuplyne ani týden a probouzím se do nového dne s myšlenkou jet znovu na Tetín. Nejde odolat, musím jet. A večer opět překvapení –  jdu cosi zapsat do kalendáře a vidím, že svátek má dnes Bořivoj.

Pár dní nato mne další zdánlivě nesouvisející situace vede do jižních Čech a z místní turistické mapy mi přichází informace, že v Pacově, kde jsem se narodila, stojí kostel Archanděla Michaela. (Maminka nevylučuje, že mne tam hned po narození nechala pokřtít.)

Příběh stále není u konce – po místě svého křtu budu ještě pátrat, ale opět nelze vidět jako náhodu další dění, a to, že v okruhu mých známých se domlouváme, že na podzim uspořádáme společný výlet na Tetín, který chceme pojmout poutnicky a pouť sem hodláme zaměřit na uctění památky Cyrila a Metoděje, především jejich duchovního odkazu. Ujímám se zajištění výletu a akci domlouvám s farností Tetín. Při tomto dojednávání dostávám další zajímavou informaci: Na tetínské faře působí Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje, tzv. Cyrilometodějky.