PROJEKT GILGAMEŠ 1.

28.02.2012 21:10

 

PROJEKT GILGAMEŠ 1.

13. 1. 2012

 

 

 

 

 

2012-mayan-calendar-doomsday.jpg

 

 

V Rusku se již delší dobu cosi děje. Konečně zcela nepokrytým způsobem o tom hovoří ve svém rozhovoru v rámci „Projektu Camelot“ i Valery Uvarov, který úzce spolupracuje s ruským armádním výzkumným centrem, které má mnoho samostatných divizí dle specifikace výzkumu. Tento zvláštní armádní útvar vynikajících vědců má svůj vlastní rozpočet a jeho nejvyšším velitelem je současný premiér Vladimír Putin.

To, že tento vojenský útvar vědců čítající několik tisíc osob je ve své činnosti, používané technologii, ideologii, ale i výsledcích výzkumů zcela nadčasový, se dalo více méně tušit, ale informace, které se ke mně před několika dny dostaly, poměrně slušným způsobem vyrážejí dech i člověku velmi otrlému v alternativních oblastech výzkumu. Na podzim roku 2006 byl v Rusku na popud z nejvyšších míst zahájen velmi intenzivní a nesmírně nákladný výzkum pyramidálních staveb, do kterého bylo a je zainteresováno přes 140 vědeckých kapacit z mnoha různých oborů. Pro tuto výzkumnou akci stát vyčlenil skutečně gigantické finanční prostředky a svým způsobem také očekával výsledky.
A ty pochopitelně přišly. Dnes, po čtyřech letech lze konstatovat, že Rusko je stát, který z mnoha různých hledisek ví o pyramidálních stavbách jednoznačně nejvíce. Nehovoříme tu pouze o jejich účelu, historické konsekvenci atp., ale máme na mysli především pyramidovou strukturu jako fyzikální topologický jev nezávisle na pyramidových historických stavbách rozmístěných různě po světě.
Bez nadsázky lze konstatovat, že Rusové dnes plně dekódovali tento víceúčelový multidimenzionální útvar, ale co víc, oni ho dokážou i sami rekonstruovat. V současné době se hned na několika místech Ruska budují tyto útvary, které budou sloužit nejen jako unikátní generátor energie, ale také jako komunikační zařízení na ultra velké vzdálenosti v rozsahu světelných let a také jako unikátní ochranný nástroj údajně proti vlivům, které lze v blízké budoucnosti očekávat.
Faktem je, že jsem si hned zpočátku kladl otázku, co přimělo Rusy soustředit se na výzkum právě pyramidových staveb a ještě s tak masivní finanční podporou. Onen pro nás zatím neznámý stimul musel mít ohromující vliv na ruskou politickou garnituru. Mimochodem jsem se dozvěděl, že Rusové nefinancovali stovkami milionů dolarů výzkum egyptských, mayských, čínských, sumerských a dalších pyramidových formací. Jak jsem již naznačil, v současné době probíhá na několika místech výstavba zcela nového druhu pyramidového tělesa o velikosti patnáct metrů v rámci první generace. Hlavním tvůrcem jeho designu je akademik arch. Alexander Golod.
Podle všeho půjde skutečně o zcela nový druh pyramid monolitického charakteru, které budou obsahovat všechny důležité základní prvky pyramid dávných civilizací, ale navíc budou mít v sobě zabudovány prvky tzv. „kosmoplanetárního charakteru“, a to díky praktickému využití zcela nových a převratných objevů týkajících se pyramidové vícedimenzionální topologie.
Podařilo se mi zjistit, že pyramidy budou ošetřeny jakýmsi čtyřbuňkovým systémem rezonátorů, které budou vyladěny na synergické reakce v rámci planetární a solární
energetické pulzace. Součástí pyramidy bude jakýsi třínožkový systém, ve kterém bude hrát hlavní úlohu voda jako přirozený energetický vodič, ale i kondenzátor.
Podél středové osy bude vybudováno speciální zařízení na snímání koncentrace toku energie v důsledku prudkého zakřivování časoprostoru. Na vrcholu pyramidy se bude nacházet křemenný pyramidión ze speciálně upraveného a tvarově nastaveného křišťálu, skrze který bude nejen probíhat středová osa celého komplexu, ale tento prvek by měl také sloužit jako jeden z hlavních komponentů tzv. „hyperkomunikace“ v kosmickém prostředí. Některé rysy pyramidy můžete sledovat na obrázku níže. Všechny základní geometrické a topologické parametry pyramidy včetně její velikosti jsou přísně nastavené, tak aby odpovídaly energetickým rytmům Slunce, Země a Měsíce.
Po čtyřech letech výzkumu se Valery Uvarov nechal slyšet, že lidé vůbec netuší, co všechno se za pyramidami jako historickými reáliemi zde na Zemi a za pyramidou obecně jako topologickým vícedimenzionálním tělesem skrývá. Do určité míry prý budoucnost spojená s lidstvem bude primárně závislá na schopnosti využít potenciál těchto objektů v několika nadcházejících letech.
Pyramidy byly vždy pro naše předky neuvěřitelně mocným stimulem, a proto naši předci nevěnovali prakticky po celém světě ničemu větší pozornost a výzkum než právě pyramidám. Tušili, že lidská evoluce, ale obecně tajemství života a reality, ve které žijeme, nějakým způsobem souvisí s tímto fyzikálním tělesem.
Můžeme tomu nevěřit, můžeme se tomu smát, můžeme to považovat za báchorku, ale fakt je jediný. Rusové rok před startovacím obdobím 2012-2022 jako jediný stát, resp. národ na světě
rozkódovali skutečný potenciál Síly a Moci tohoto útvaru. V následujících částech tohoto seriálu se vám to budu snažit nějakým způsobem dokázat, nicméně dr. Uvarov říká, že se o tom do dvou let dozvíme všichni tak jako tak. Na závěr úvodu bych chtěl upozornit na jeden důležitý moment. Rusové ve svém výzkumu nepracují pouze sami pro sebe. O své vědomosti a znalosti se podělí s každým, a to v případě, kdy dotyčný nebo cokoliv jiného nebude mít možnost tyto informace nějakým způsobem zneužít.
Tým ruských armádních výzkumníků zjistil několik zcela zásadních faktorů týkajících se praktického využití pyramidových těles. Já se nyní pokusím v krátkosti tato fakta analyzovat, a to v rozsahu informací, které se mi přímo z Ruska podařilo získat.
1) Pyramida jako „hyperkomunikační zařízení“
Rusové tvrdí a prokázali, že prehistorické pyramidové stavby a některé topologické formy pyramidálního charakteru obecně mohou sloužit jako „hyperkomunikační zařízení“, a to díky unikátnímu přirozenému „anténnímu systému“, kterým disponují. Přenos informace neprobíhá prostřednictvím vlny, alias prostředím klasické fyziky, ale prostřednictvím tzv. „okamžité červí díry“.
Zcela jistě hluboké a vyčerpávající vědecké práce na toto téma mi samozřejmě poskytnuty nebyly, ale dozvěděl jsem se, že v roce 2009 v měsíci listopadu byla prováděna série praktických pokusů, kdy byl paprsek dat (asi hodinový hlasový projev) nasměrován do slunečního systému hvězdy Proxima ze souhvězdí Kentaura (nejbližší hvězda vzdálená, tuším, 4,2 světelného roku). Paketa dat byla do cílové zóny doručena přesně za 0,28 vteřiny a odražené echo bylo přijato zde na Zemi přesně za 0,56 vteřiny (cesta signálu tam a nazpátek). Prakticky to znamená, že komunikace mezi Zemí a oblastí Proxima Centauri by mohla probíhat v reálném čase.
Ale to není zdaleka všechno. Pro tento experiment byl použit prototyp pyramidy o velikosti 2,38 metru! Přičemž dle akademických výpočtů lze tímto způsobem komunikovat až do vzdálenosti 28 světelných let, kde by zpožďovací efekt dosáhl hodnoty asi 3,8 vteřiny. Samozřejmě je zjevné a Rusové se tím vůbec nijak netají, že ve hře je zcela jiný model fyziky, než na jaký jsme doposud zvyklí a o který se doposud opíráme. Einsteinovský model se velmi brzy zjevně stane historií, nyní začínáme hovořit o hyperdimenzionálním modelu fyziky. Podrobnosti na toto téma nemám pochopitelně k dispozici. Rusové ale zároveň říkají, že do dvou let se lidstvo o jejich výzkumu dozví veškeré podrobnosti mimo strategické informace důležité pro národní bezpečnost. Sdělili také, že pyramidové objekty lze tzv. „energeticky propojit do sítě“. Objevili přitom devět funkčních způsobů tohoto propojení. Pyramidové objekty v zasíťované podobě jsou schopné své „hyperkomunikační účinky“ kapacitně mnohonásobně rozšířit.
Vše je spojeno se vším a to platí i na tento materiál, který se vám budu snažit předat co nejrychleji, a to i z toho důvodu, že ho považuji za velmi zásadní.
Podrobnosti na toto téma nemám pochopitelně k dispozici. Rusové ale zároveň říkají, že do dvou let se lidstvo o jejich výzkumu dozví veškeré podrobnosti mimo strategické informace důležité pro národní bezpečnost. Sdělili také, že pyramidové objekty lze tzv. „energeticky propojit do sítě“. Objevili přitom devět funkčních způsobů tohoto propojení. Pyramidové objekty v zasíťované podobě jsou schopné své „hyperkomunikační účinky“ kapacitně mnohonásobně rozšířit.
Ruští vojenští vědci zjistili, že jedněmi z mnoha pyramid, které byly součástí globálního systému hyperkomunikace a které byly zapojeny do specifické světové konfigurace, byly tzv. „zigguraty“, které se začaly objevovat především v oblasti středního východu. Bylo zjištěno, že tyto pyramidy byly vyrobeny podle jakéhosi předchozího vzorového modelu, který tu zanechala mimozemská civilizace Anunnaki.
Toto je velmi zajímavý moment, neboť jsem měl možnost přeposlat na toto téma dotaz kříženci Ambar Annati. S poměrně velkým překvapením mi informace pocházející z ruských vojenských kruhů byla potvrzena s tím, že některé ze staveb jsou funkční dodnes, ale že nikdo ze současných žijících obyvatel na naší planetě neumí s tímto zařízením zacházet.
Pro ruské vojenské vědce byl jako prototyp výzkumu přidělen ziggurat boha Marduka, viz obr. níže. Zjistilo se, že mnoho komponencí uvnitř pyramidy bylo vyrobeno z kovu a celá pyramida-ziggurat sloužila jako unikátní teleskopické zařízení. Pouze pro upřesnění dodávám, že původní ziggurat boha Marduka byl prakticky zcela zničen, ale dochovaly se přesné plány v poměrně dobrém stavu, podle kterých byla tato stavba rekonstruována a pak přidělena armádním vědcům k výzkumu.
Pyramida byla složena z mnoha (zřejmě dvaceti) výškových vrstev či stupňů. Tyto vrstvy měly schopnost se posouvat, resp. vysouvat a zasouvat. Uprostřed byla energetická čočka, takže díky pohybům jednotlivých vrstev docházelo automaticky ke změně ohniskové
vzdálenosti, a tím i ke změně generátorových schopností zařízení. Konfigurovat celou pyramidu prý dokázala i jedna jediná osoba. (viz obr. vpravo dole).
Čočku uprostřed z technologického hlediska zastupoval soubor speciálně vybroušených křišťálů. Ve skutečnosti nešlo o přírodní krystaly, ale o výbrus několika obrovských amorfních kamenů plaveného křišťálů do velmi specifického tvaru. Tyto křišťály pak byly sestaveny do velmi specifické konfigurace, tak aby energetická čočka plnila přesně svou úlohu. V dobách ještě pozdějších byl v místě čočky v horní části pyramidy přítomen lentikulární výstupek. Základem fungování tohoto druhu pyramidy byl specifický vibrační parametr operátora (což byl vybraný jedinec, který měl oprávnění manipulovat s tímto zařízením). Ve hře byla velmi čistá a přesně stanovená biologická frekvence operatéra. Samotná komunikace byla prováděna prostřednictvím generování vizuálních nebo ryze mentálních představ a prostřednictvím klasické telepatie, přičemž pyramidové zařízení dokázalo zesílit potenciál dané mentální informace o několik řádů a v prakticky nulovém čase přenést takovou informaci na jiné místo do vzdálenosti 28 světelných let od naší sluneční soustavy.
Zjistilo se také, že ziggurat se stal jakýmsi prototypem pro pozdější stupňovité pyramidy „mayského charakteru“, které jsou mimo jiné rozšířené i po celé Evropě, viz objev stupňových pyramidových komplexů v Srbsku v bývalé Jugoslávii. Asi bych měl ještě doplnit, že dalším významným objevem ruského výzkumu bylo zjištění, že pyramidové stavby s hladkými bočními stranami zcela ojedinělým způsobem stimulují biochemické vazby v lidském těle, které mají schopnost s ohromující účinností blokovat vznik a rozvoj rakovinových onemocnění.
Na závěr této pasáže bych chtěl upozornit na publikaci „Architektura, mystika a mýtus“ od výzkumníka Williama Lethaby, který mimo jiné popisuje tzv. „ziggurat Borsipa“, což je v podstatě obnovený Nebúkadnesarův ziggurat. Lethaby ve své knize dokonce překládá i jeden z nápisů na pyramidě:
„Já jsem obnovil a zdokonalil „Borsippův div“. Chrám ze sedmi oblastí světa. Zvedl jsem ho z cihel a pokryl mědí“.
Ano, „pokryl mědí“. Toto je velmi důležitý faktor nápisu, který jednak dokládá přítomnost kovu v prostředí zigguratu, a tak podporuje teorii ruských vojenských vědců ohledně nutné přítomnosti jistých kovů v pyramidě, tak aby tento prostředek mohl naplno fungovat, a pak tu
máme ještě další postřeh, a to je vliv konfigurace kovu mědi s topologickým designem na mrtvou tkáň, resp. tkáň postiženou rakovinovým onemocněním.
První experimenty tohoto typu prováděl již kdysi dávno kabalista vystupující pod pseudonymem „Enel“, jeho pravé jméno bylo Michail Sarjatin (1883-1963). Tento člověk jako jeden z prvních prováděl přímo v Egyptě výzkum jdoucí tímto směrem a zkoumal existenci vlivu pyramidového designu s přítomností mědi na tkáň postiženou rakovinou. V ruských virtuálních knihovnách lze nalézt množství materiálu o podivuhodných aktivitách Michaila Sarjatina.
Vliv energií vyššího řádu na lidský organismus
Tento podnadpis není samozřejmě od věci, neboť topologie energetických polí pyramidových útvarů s uvedeným fenoménem velmi úzce souvisí. Budu hovořit o problematice, kterou ve svém rozhovoru (který uvádím paralelně k tomuto materiálu) sdělil dr. Valery Uvarov. Já se nyní pokusím jeho slova trochu více rozšířit a zdůraznil bych ty pasáže, které považuje za velmi důležité. V současné době, jak čtenář může sám posoudit, se v jistých kruzích naší společnosti, která se zabývá výzkumem a popularizací alternativních disciplín, zcela napevno a řekl bych až notoricky usadil pojem „esoterický“.
Zjistil jsem, že celá řada hledajících však tento pojem, který je v současné době na rozdíl od dob prehistorických skutečně jen prázdným pojmem, velmi nesprávně chápe. „Esoterický" neznamená pouze „skrytý“ nebo „utajený“, ale především určuje materiály, nástroje a informace, které jsou vhodné pouze pro předem připravené jedince. Já samozřejmě nemám rád kastování nebo nějaké podobné rozdělování, ale zde je to vzhledem k okolnostem na místě. A o těchto okolnostech bych chtěl právě hovořit. Studenti věd esoterických by (až na jisté výjimky) chtěli hned všechno a nejraději okamžitě. Jejich vědomí zcela postrádá praktiku tak důležitých faktorů, jako jsou „cesta“ nebo „poutník“. Pakliže kdokoliv vstupuje do sféry věd esoterických, stává se po praktické stránce „Poutníkem“ na „Cestě“. Ovšem být skutečným Poutníkem na Cestě znamená potřebu vyhovět celé řadě principů a zákonitostí, které „cestu“ dělají „Cestou“.
Dnešní hledající nejenže absentují v přísném dodržování těchto principů a zákonitostí, ale velmi často tyto principy a zákonitosti ani neznají. Pokora, Trpělivost, Zdrženlivost, Uvážlivost atp. jsou kvality na hony vzdálené praktické realitě. Kombinace těchto pochybení vytváří z interakce vědomí a fyzického těla operatéra s energetickými poli, které jsou ve hře, naprosto nebezpečnou a veskrze kritickou situaci. Vědomí operatéra, které interaguje s různorodými energetickými toky mnohdy ryze exotického charakteru, je uváděno do zvláštních změněných stavů. Pokud není operatér po stránce energetické a genetické připraven na tyto procesy, vydává se na cestu do záhuby.
Velmi moudrým způsobem tato stará fakta popisuje východní medicína, když naznačuje, že jakákoliv porucha v lidském organismu začíná v nerovnovážném čili disharmonickém toku energie „jing a jang“. Obecně ale platí, že nesmírně důležitou věcí je výběr a účinnost metod korekce případné poruchy v návaznosti na zjištění, že „jing“ a „jang“ jsou dvě složky toku času. Toto je další velmi fascinující zjištění ruských vojenských vědců, které se budu snažit pochopitelně nějakým způsobem vysvětlit. Každopádně se ukazuje, že vědomé vnímaní energetického parametru „jing“ a „jang“ ve smyslu dvou polarit prostě nestačí.
Ruští vojenští vědci objevili v roce 2008 v ruinách Sessibiho chrámu v oblasti Delgo v Sudánu schránu s množstvím svitků. Následným výzkumem se zjistilo, že popisují nutnost harmonizace parametrů „jing“ a "jang“ neboli „Ka“ a „Ba“. V praxi se jedná o sladění těchto komponentů, které ovlivňují tok vnitřního biologického času člověka. Je skutečně fascinující vědět, že toto zjištění a praktikování bylo nutným základem a prvotní aktivitou studentů ve všech iniciačních střediscích Starého Egypta, ale i v jiných místech naší planety.
Jakékoliv poruchy v těle v důsledku porušení harmonického plynutí času uvnitř buňky, orgánu nebo celého tělesného systému ve vztahu k vědomí nelze absolutně brát na lehkou váhu. Pochopení tohoto procesu nám umožní nejprve určit správný výběr prostředků a metod ve vztahu k harmonizaci případných poruch. Všeobecně platné a široce používané korekční metody současnosti nejsou efektivní a v některých případech mohou vést dokonce i k negativním výsledkům, a to z toho důvodu, že respondent nebere v úvahu fyzikální faktory času.
Vstup do interakce energií vyššího řádu u osob zabývajících se meditacemi, bioenergetickým léčením, jasnovidectvím a obecně rozvojem psychických schopností se stává nositelem energie. Tyto energie, tak jak prochází organismem operatéra nebo respondenta, začnou postupně přebudovávat vnitřní energetickou rozvodnou síť. V důsledku tohoto procesu se u nepřipraveného člověka začnou spouštět genetické mutační procesy, které jsou doprovodným fenoménem toku síly a zároveň i přípravou na další individuální evoluční skok. Potíž spočívá v tom, že na začátku mutačních procesů spojených s restrukturalizací a rozvojem nových energetických drah dochází k fázi časného a spontánního štěpení buněk. A to je proces, který je v medicíně známý jako rakovina.
Výzkum zaměřený na faktory, které jsem uvedl v druhé polovině předchozí části, dovedl výzkumné týmy ke zjištění, že meditace nebo jakákoliv silnější přírodní energetická místa, která jsou často nazývána pojmem „místa síly“, způsobují efekt tzv. „zpomalení biologického času“. Tento efekt je jedním z výrazných pozitivních stimulů, který vede ke zlepšení zdravotního stavu, velmi rychlému nárůstu životní energie a zlepšení psychických schopností, které mohou spouštět takové vlastnosti jako jasnovidectví atp. V případě, že by se dotyčná osoba trvale zdržovala na takovém místě nebo by setrvala v trvalé hluboké meditaci, nacházela by se ve vynikajícím vitálním stavu, ale hlavně by mohla plnými doušky užívat dlouhověkosti.
Zásadním problémem v našem případě ovšem je situace, kdy člověk (který si samozřejmě není vůbec vědom uvedených skutečností) vystoupí ze stavu meditace nebo prostě opustí „místo síly“. Jinými slovy jeho tělo opustí vysoce specifický tok energie, nastane prakticky okamžitá situace, kdy se imunitní systém takového jedince „vrátí zpět“ s prudkým zrychlením toku biologického času, který bohužel v opakované podobě vyvolá vznik velmi atypických buňkových formací s výstupem do procesu rakovinového onemocnění.
Zjištěné výsledky jsou ohromující povahy. Mám k dispozici nějaké základní údaje výzkumu, který prováděla „Akademie národní bezpečnosti“ se sídlem v Petrohradě. Bylo zjištěno, že za sedm až deset let intenzivního provozování léčitelských aktivit (ono je léčitelství a léčitelství a v tomto případě šlo skutečně o vysoce sofistikované praktické metody, kdy se tělo respondenta čili léčitele opakovaně dostávalo do sféry velmi silných energií mikrokosmického, ale i makrokosmického charakteru) zemřelo na rakovinové onemocnění na 70% všech absolventů.
Já osobně tyto informace považuji za velmi důležité, a proto o nich mluvím, ale zároveň hned předesílám, že mým zájmem v žádném případě není strašit potenciální léčitele. A hned se také omlouvám všem, u kterých bych se mohl potenciálně dotknout jejich ega následujícím tvrzením. Jde o to, že klasická forma léčitelství (mám na mysli v našem případě pouze metody energo terapeutického charakteru) nedosahuje v drtivé většině případů na proudy tak silných energetických toků, aby byl vyvolán výše uvedený nežádoucí efekt.
Jde o případy, kdy jedinec je iniciován velmi sofistikovanými metodami do práce v řečišti skutečně výjimečných energetických proudů. Co se týče meditace, tak zde jmenované nežádoucí efekty pro 99% meditujících také nepřichází do úvahy, neboť uvedený efekt lze spustit pouze v případech výjimečně hlubokých, dlouho trvajících a opakovaných meditačních stavů. Já nejsem nijak zvlášť odborníkem na tyto věci a předávám informace v takové podobě, v jaké jsem je získal, pouze intuitivně cítím, že jsou skutečně velmi důležité.
Ruská „Akademie národní bezpečnosti“ upozorňuje na osudy mnoha velmi dobře známých a uznávaných kapacit v oblasti esoteriky nebo mystiky, které zemřely na rakovinové onemocnění, jako jsou J. Krishnamurti, Maharishi Roman, Vivekananda, Ramakrishna, Sri Aurobindo, Mirra Alfasa, H.P. Blavatská, E. Roerich, Nisargatta Maharaj, Wang, Nina Kulagina, Osho nebo dokonce i Carlos Castaneda. Tato skutečnost samozřejmě ani náhodou neodporuje tomu, že šlo o výjimečné duchovní jedince, kteří náš svět velmi významným způsobem posunuli směrem dopředu. Velmi nerad bych se tak dotkl fanoušků výše uvedených osobností.
Je možné, že tento výčet nic neznamená a prostě jde jen o shodu okolností. Na druhé straně výše uvedený výčet není zdaleka celý a celkový počet významných jedinců v oblasti duchovních věd postižených rakovinovým onemocněním je skutečně zarážející. Tedy alespoň pro mne. Na druhé straně mne uvedená zjištění „nakopla“ k tomu, abych o této záležitosti začal hledat další a další informace pokud možno z důvěryhodných a nezávislých zdrojů. Díky tomu jsem se na uvedenou problematiku začal dívat zase jinýma očima. V podstatě jsem se dozvěděl, že aktivace rakovinového onemocnění (týká se to pouze výše vymezených případů, neboť skutečných příčin tohoto onemocnění je samozřejmě podstatně více) vzniká ve chvíli, kdy imunitní systém začne útočit na proces vnitřní buňkové restrukturalizace, ke které dochází při opakované interakci s výjimečným spektrem energií vyššího řádu.
V tomto případě se imunitní systém začne projevovat z velmi nečekané strany: v reakci na změny v energetice lidské bytosti na buňkové úrovni se spustí program sebedestrukce těla, a to v případě pokud u daného jedince nejsou k dispozici specifické genetické markéry nebo vědomě vybudované energetické nástroje komunikující s planetou Zemí. Pakliže tomu tak je, pak tyto prvky naprosto spolehlivě inhibují případný rozvoj rakovinového bujení v případě, že ve hře je příčina, o které jsme diskutovali v předchozích odstavcích.
Potřebné nástroje lze aktivovat přímo v průběhu praxe nebo návštěvy mimořádně energeticky silných přírodních míst. Ovšem, abychom byli úspěšní, musíme si být vědomi celé řady důležitých informací, o kterých budu hovořit později, kdy zmíním i možné postupy vedoucí k získání daných nástrojů alespoň na té základní úrovni. Je třeba si uvědomit, že aktivně vyvolané hluboké změny ve struktuře lidské energie je třeba umět vědomě stabilizovat a transformovat v trochu jiné energetické parametry v těle člověka.
Transformace přijímaných energetických kvant probíhá v rámci procesu synchronizace toku času a energie do lidského organismu s energií a tokem času v planetárním prostředí Země.
To, co tu zmiňuji pouze v jedné větě, je ve skutečnosti prezentováno prostřednictvím vysoce pokročilé fyziky a působení fyzikálních sil na topologii biologické hmoty pro laika rozsáhlých a zcela nepochopitelných vzorečků. Výsledkem je pak zachování přirozeného toku vnitřního biologického času, což se odráží, jak jsem již dříve uvedl, v procesu významného zpomalení procesu stárnutí, degenerativních a autoimunitních procesů v těle.
Abych mohl ve výkladu dále pokračovat, musím se vrátit do hlubin fungování Staroegyptské Říše. Zde totiž vystupuje prvek mimozemské inteligence, který je znám pod starobylým pojmem „Nefer“. Poměrně dlouhou dobu byl pro mne výklad uvedeného pojmu nejistý, ale pak jsem se dozvěděl, že nejpřesnější analýza tohoto výrazu zní „lidé z božských schopností“. V podstatě jsem pochopil, že se za tímto pojmem může skrývat jak jistý specifický druh mimozemské inteligence, tak ale i pozemský faktor člověka s jistými vyvinutými mimořádnými schopnostmi.
Vraťme se ale k „Nefer“. Vzhledem k tomu, že do kategorie spouštěčů energetických změn na buňkové úrovni lidské biologické tkáně patří nejen opakované hluboké meditační stavy, specifická planetární energetická centra síly, ale i pyramidy, resp. energeticky silná pyramidální pole. Z tohoto důvodu prý Nefer navrhl používat výhradně pyramidy s hladkými bočními stranami a nástroj, který je v současné době znám jako „Horovy hůlky“. Tato opatření byla určena především pro kněží různých úrovní, kteří s vysoce energetickými místy přicházeli do styku na rozdíl od prostého člověka přece jen častěji.
Všechny tyto a ještě další informace byly nalezeny ruskými vojenskými vědci v Súdánu v místě zvaném „Delgo“. Z nich je pochopitelné, proč byl kontakt „Nefer“ s klasickými pozemšťany omezen. Chod podpůrných systémů „Nefer“ by mohl způsobit okolnímu obyvatelstvu epidemii rakoviny. To by pochopitelně u nevědomého obyvatelstva mohlo vyvolat vlnu negativních postojů vůči „bohům“, takže „Nefer“ vybudovala své základny ve vzdálených a nepřístupných místech, která byla známá pouze velmi úzkému okruhu lidí. A na tuto skutečnost navazuje další velmi důležitý faktor, ale o něm budu diskutovat v další části.
Jak již vyplynulo z předchozího dílu, jedna z božských vlastností „Nefer“ byla jejich délka života, která se v porovnání s délkou života člověka na Zemi zdála jako věčnost. V tomto ohledu je nesmírně zajímavé sledovat podobný jev v případě inteligence Anunnaki. Osobně se domnívám, že ve hře je podobný faktor, ale nejsem si s tím pochopitelně jist, a proto jsem sestavil několik otázek, kterými se pokouším oslovit „profesora“, potenciálně křížence Annunaki, se kterými jsem se setkal před několika měsíci v Praze, jak jsem psal v jiném seriálu reportáží, který je věnován právě inteligenci Annunaki a dalším okolnostem, které jsou s tímto faktorem spojené.
Vraťme se ale k Nefer. Víme, že tento typ inteligence má k dispozici prostředky, prostřednictvím kterých dochází u jejich fyzického organismu k výraznému zpomalení procesu stárnutí, aniž by to však vyvolávalo nežádoucí vedlejší účinky v podobě aktivace rakovinového onemocnění. V materiálech, které našli ruští vojenští vědci v oblasti „Delgo“ v Súdánu, se přímo píše, že schopností „Nefer“ nebylo zastavit smrt, protože to prostě není možné, ale zpomalit její nástup takovým způsobem, že fyzické tělo by mohlo být aktivní stovky ne-li tisíce let.
V tomto ohledu si nelze připomenout velmi starou techniku východních národů (viz. například materiály od dr. Muldaševa), které se říká „stav samadhí“. Domnívám se, že tato technika patří do malé skupinky metod, které dokážou vyvolat stav, kdy je tělo uchováno k použití pro Duši, resp. „vyšší já“ stovky, ba přímo tisíce let. Vzpomněl jsem si také na to, jak dr. Muldašev popisuje velmi nepříjemné stavy ve chvíli, kdy se chtěl a sám o své vůli mohl maximálně přiblížit k tělům jakýchsi bytostí hluboko v podzemí pod himálajským masivem.
A právě tyto velmi extrémní, zřejmě somatické stavy mu prostě tento záměr nedovolily. Muldašev se vyjadřuje v tom smyslu, že šlo o určitou velmi sofistikovanou ochranu bytostí uvedených do stavu „samadhi“. Pod vlivem aktuálních informací se vůbec nebráním domněnce, že šlo i o ochranu náhodného návštěvníka, u kterého by, nebýt umělé blokády, mohlo dojít k interakci s energetickým polem bytostí v „samadhi“, což by nakonec u příchozího mohlo vyvolat rakovinové onemocnění. Je to pochopitelně pouze domněnka, ale ti z vás, kteří Muldaševa četli, mi pak jistě dají za pravdu, že by mohla být opodstatněná a svým způsobem i logická.
Asi si dokážete představit, jakým způsobem zjištěné informace ruské vědce nabudily a že v samé podstatě byly velmi důležitým inspirativním článkem, který uvrhl ruské vědce do intenzivního výzkumu pyramid a obecné topologické formace pyramidového charakteru. Neboť to byly tyto útvary, které svým energetickým polem a bůh ví čím dalším jednoznačně evokovaly jev „zpomaleného biologického času uvnitř buněk“ a zároveň fungovaly jako významný inhibitor rakovinového onemocnění.
Tyto vzájemné vazby ruské vojenské vědce skutečně fascinovaly (a předpokládám, že nejen je, neboť výše státních finančních dotací na tento směr výzkumu je skutečně ohromující). Vědci zcela logicky vytušili, že právě zde je možné nalézt řešení mnoha palčivých problémů současnosti. Předpokládám, že čtenáři této mé reportáže budou chápat celkový rozsah této problematiky daleko přesněji po přečtení mnoha dalších informací, kterou budou tvořit další části tohoto seriálu. Do této problematiky je třeba pronikat systematicky, ale opatrně.
Inteligence Nefer přebývající na Zemi byla aktivní mimo oblast energetických zdrojů naší planety, přičemž, jak jsem již uvedl, jejich základny se nacházely mimo klasické oblasti lidské civilizace a v těchto místech se také nacházelo prostředí se změněnou rychlostí proudění biologického času. Mnohé okolnosti naznačují, že některá místa, kde se nacházely základny Nefer, byla lidmi zaznamenána a uvedena v prastarých legendách a bájích jako „místa nesmrtelnosti“.
Například v legendách starých Sumerů je popisováno místo, které se nazývá „TIL.MUN“ – „Země Života“, s tím, že takových míst na Zemi je údajně velmi, velmi málo. O jednom takovém místě se hovoří i v „Příběhu o Gilgamešovi“, který byl údajně ze dvou třetin „Bůh“ (Nefer) a z jedné třetiny člověk, tedy jakýsi kříženec. V sumerských legendách o pátrání po nesmrtelnosti vypráví příběh o Gilgamešovi vládce Uruku, který požádal „božského otce“, aby mu dovolil vstoupit do „Země Života“.
Tak a v návaznosti na výše uvedené informace bych měl sdělit, že ruská vojenská akademie věd před několika lety iniciovala sérii expedic, během kterých vyšlo najevo, že na poloostrově Kola se nachází jakési pravěké a svým rozměrem skutečně obrovské doly a nedaleko nich se nachází jezero, které se nazývá Seydyavr. A toto jezero (viz obr. níže) vykazuje velmi unikátní skutečnosti.
Jezero Seydyavr se nachází na dně velkého kráteru Jezero – jižní pobřeží
Jezero – oblast Ninchurt
Na jeho břehu, daleko za polárním kruhem, roste vinohrad!! Najdeme zde hmyz a rostliny, které se vyskytují pouze daleko na jihu. Samotná voda jezera vykazuje zcela neuvěřitelné léčivé vlastnosti, její chuť je naprosto originální a barva vody vykazuje vysoce sytou modrou barvu. Mnozí z ruských výzkumných skupin jsou přesvědčeni, že právě zde se nacházela jedna ze základen Nefer.
Navíc bylo výzkumem zjištěno, že z nitra kráteru vystupují velmi silné a intenzivní proudy exotických typů energie. Navíc se podařilo zjistit, že tyto energetické proudnice byly na tomto místě iniciovány zhruba před 13 600 lety. Experimentální léčení různých organických poruch, které zde již několik let pod dohledem vojenské akademie věd probíhá, vykazuje jen stěží pochopitelné výrazně pozitivní účinky.
Abychom dostatečně kvalitně pochopili informace, ke kterým se teprve s jistou dávkou opatrnosti pomalu přibližujeme, budeme se muset vrátit do Egypta, kde se budeme věnovat několika speciálně vybraným fragmentům, které úzce souvisí s naší doposud probranou problematikou. To vše ovšem přijde na řadu až v další části, kterou v těchto chvílích připravuji k vydání.
Takže se vracíme zpátky do Egypta a konkrétně do oblasti, které se nazývá „Údolí Králů“. Zde nás bude eminentně zajímat pohřební komora faraona „Ramsese VI. z XX. Dynastie nové egyptské říše. Pokud bychom měli to štěstí a do hrobky se skutečně dostali, pak po pravé straně za vchodem směrem k jihu v rámci centrální části komory nalezneme velmi zajímavou kresbu, viz obr. níže. Tento výjev je fragmentem většího odkazu, který se nazývá „Kniha Země“. V našem případě jde o část A, stupeň 7. Hned z počátku bychom si měli uvědomit, že obraz má hned několik vrstev informací. My se ovšem soustředíme pouze na to nejpodstatnější.
Figura uprostřed obrazu je pokryta žlutou barvou. Falus, který se nachází nad hlavou jiné malé lidské postavy, jakoby na ni snášel malinké kapky spermatu. Samozřejmě vás hned napadá celá řada asociací a ne jinak tomu bylo s egyptology. Mimochodem, velmi dobře si prostudujte vyobrazení této kresby, je to totiž pro naše další kroky zcela zásadní. Troufám si tvrdit, že mnozí z čtenářů se buď s touto nástěnnou kresbou ještě nesetkali, anebo pokud ano, pak byl výše uvedený fakt buď zamlčen nebo přehlédnut, obecně řečeno prostě vynechán.
Jak jsem již řekl, celý obraz je složen z velmi důležitých fragmentů, které nepozorný člověk může zcela lehce přehlédnout. Ovšem na druhé straně tyto fragmenty jsou prvky, které velmi zvláštním jazykem vysvětlují mnohé a velmi podstatné informace, které jsou zakódovány do uvedené kresby. Takže se pojďme společně pustit do jejího dekódování. Sami zjistíte, že pokud máte cit pro detaily a pro jistý druh datových asociací, nebude to vůbec těžké nebo nějak složité.
Ruští vojenští vědci a specialisté na kryptografii nakonec zjistili, že postava uprostřed obrazu symbolizuje Slunce (to by samo o sobě odpovídalo i zlatožlutému zbarvení těla této symbolické postavy). Falus a sperma jsou symboly života (jinými slovy – Slunce poskytující život lidské bytosti). Všimněte si, že středem obrázku prochází jakoby půlkruhová zakřivená linie. Tato linie prochází tělem Slunce v místě, kde se nachází třetí čakra – solar plexus. Pomineme-li že základní frekvence třetí čakry v barevném spektru koresponduje právě se zlatožlutým odstínem, pak tu máme další a já bych řekl vysoce inspirující fakt.
Jak jsme již naznačili, oběžná dráha protíná „TŘETÍ“ čakru. Jde tedy v pořadí o třetí oběžnou dráhu směrem od Slunce. Takže máme k dispozici faktor, který udává pořadové číslo planetární orbity. Jak všichni samozřejmě víme, na této oběžné dráze se nachází naše planeta Země. Ale pozor!! V této chvíli bychom měli zabrzdit. Podívejme se ještě jednou pořádně na orbitu.
Zjistíme, že se na ní nenachází jedno těleso, ale hned dva útvary. Jeden útvar se nachází na jedné straně vedle symbolické postavy Slunce a druhý útvar se nachází v naprosté opozici, tedy na druhé straně. Již z tohoto faktu můžeme vyvodit, že o Měsíc v žádném případě nepůjde, neboť by byl v menším provedení umístěn v těsné blízkosti většího útvaru. Jak asi sami cítíte, ve hře je cosi nesmírně závažného a já se v následujících odstavcích budu snažit ukázat, jakáže tajuplná hra se tu vlastně hraje.
Takže ještě jednou. Znázorněná kompozice ukazuje, že na oběžné dráze Země (Země obíhá Slunce na třetí orbitě počítáno směrem od Slunce) se mimo naši planetu pohybuje ještě jedno těleso. Toto těleso je umístěno na naprosto stejnou orbitu jako naše planeta. Ruští vojenští vědci dešifrovali, že planeta Země je ten objekt, na který se dívá postava symbolizující „sluneční božstvo“ a na této straně se nachází také malá postavička lidské bytosti.
Díky tomuto zjištění vyvodíme, že Země je vůči objektu, který se nachází v přesně opozici, co se týče velikosti a objemu menší. Tajemné opozitní těleso se nachází v přesném zákrytu za slunečním kotoučem a na orbitě se pohybuje stejně rychle jako Země, takže za normálních okolností tento objekt prostě nemůžeme vidět. Říkám za normálních okolností, neboť, jak se dozvíte za moment, jsou situace, kdy to zjevně možné je.
Celá situace naznačuje, že Egypťané získávali, ochraňovali a archivovali velmi důležité informace od Nefer. Sami nyní můžete posoudit, jak nesmírně závažné informace lze získat z jedné jediné nástěnné fresky, pakliže jsou data (vyobrazení či písemné formy vyjádření) správně interpretována.
Navíc, jak se zdá, stejné informace pronikly i do starověké kosmologie. Jistým příkladem mohou být oficiální názory neopytagorejce Philolause, který již ve své době tvrdil, že planeta Země obíhá kolem Slunce, které nazýval „Hestna“ (uprostřed ohně), s tím, že se na stejné oběžné dráze Země nachází ještě jedno těleso, které nazval „Antizemě“. Mluvčí ruské vědecké akademie bezpečnosti již před dvěma lety veřejně prohlásil, že problém není v interpretaci, ale v informovanosti veřejnosti.
Prostě z jistých důvodů si v mnoha a mnoha směrech oficiální věda hraje na „blbého“, resp. „mrtvého brouka“ a tento přetrvávající trend z hlediska dlouhodobější budoucnosti nepřinese pro člověka vůbec nic dobrého. I z tohoto důvodu se ruští vědci snaží a budou snažit stávající přetrvávající klišé porušit a změnit. V návaznosti na výše uvedené informace by neškodilo uvést některá zajímavá astronomická data, která se s bohorovným klidem přechází, resp. vůbec pro jistotu neinterpretují, aby náhodou někoho zbytečně „nedráždila“.
Brzy ráno dne 25. ledna 1672 ředitel „Observatoře de Paris“, Giovanni Domenico Cassini spatřil v blízkosti Venuše zvláštní srpkovité těleso, což znamená, že na jeho povrch dopadal stín, takže nemohlo jít o hvězdu, ale planetu. Srpkovitý vzhled měla i planeta Venuše. Na základě tohoto zjištění byl Cassini přesvědčen o tom, že objevil měsíc Venuše. Astronom však byl překvapen velikostí tohoto druhého tělesa, která činila až jednu čtvrtinu průměru Venuše, což jsou na měsíc skutečně ctihodné rozměry. O 14 let později dne 18. srpna 1686 astronom Cassini spatřil podivné těleso znovu a o svém pozorování učinil i patřičnou poznámku do svého deníku.
Dne 23. října 1740 krátce před východem slunce záhadné těleso spatřil člen anglické královské společnosti a amatérský astronom James Short. Ve chvíli, kdy se rozhodl zrcadlovým dalekohledem sledovat planetu Venuši, viděl velmi blízko od jejího kotouče
velmi zvláštní těleso. Z tohoto důvodu do uvedeného místa nastavil jiný vhodnější dalekohled s 50x až 60x větším „zoom“.
Tento dalekohled byl opatřen i dalšími měřícími zařízeními a z tohoto důvodu astronom Short mohl určit, že zvláštní těleso se nacházelo ve výši 10,2 stupně. Samotná Venuše byla pozorována velmi jasně. Atmosféra byla čistá, a tak se podíval na těleso s 240 násobným zvětšením a ke svému velkému překvapení zjistil, že je ve stejné fázi jako Venuše. To znamenalo, že jak na Venuši, tak i na neznámé těleso svítilo naše Slunce. Zdánlivý průměr tělesa byl změřen o velikosti zhruba jedné třetiny průměru Venuše. Světlo neznámého tělesa nebylo tak jasné a zřejmé, ale s extrémně ostrými a jasnými obrysy, což samo o sobě naznačovalo, že se nachází dál od Slunce než Venuše.
Následující pozorování tělesa bylo učiněno dne 20. května roku 1759 astronomem Andreasem Mayerem v Greifswaldu (Německo).
Ruští vojenští vědci zjistili, že bezprecedentní selhání sluneční aktivity, ke kterému došlo na konci XVII. století a na počátku XVIII. století (což se projevilo naprostým minimem slunečních skvrn, kdy více jak padesát let nebyla k vidění ani jedna jediná), v samém důsledku vedlo k nestabilitě orbity „Antizemě“. Proto není divu, že rok 1761 byl rokem nečastějšího pozorování záhadného objektu. Tak například po několik dní (10., 11., a 12., února) posílal zprávy o pozorování neznámého tělesa v blízkosti Venuše řediteli berlínské „Akademie Věd“ Joseph Louis Lagrange z Marseille.
Mimochodem o něco dříve ve dnech 3., 4., 7., a 11. března byl útvar sledován Jacquesem Montaigne, který byl členem „Asociace Limoges“. O měsíc později ve dnech 15., 28., a 29. března byl útvar sledován dr. Monbarrem z Auxerre (Francie). Objekt byl sledován dr. Rodkierem, a to dne 3. ledna 1768. Jedno z posledních pozorování bylo učiněno dne 13. srpna 1892 americkým astronomem Edwardem Emersonem Barbardem. Ten inkriminované těleso opět pozoroval v těsné blízkosti Venuše jako neznámý objekt sedmé magnitudy. Podle opakovaných měření byla potvrzena velikost odpovídající jedné čtvrtině až jedné třetině průměru Venuše.
Chtěl jsem zcela záměrně uvést některá konkrétní fakta ohledně vizuálního pozorování „Antizemě“, a to z toho důvodu, že oficiální věda má všechna tato data a mnohá další k dispozici, a přesto zatím poměrně účinným způsobem tyto skutečnosti zcela ignoruje. Nehovoří o nich a ani je nemá zájem zveřejňovat a to je pochopitelně problém. V následující části se budu snažit detailně osvětlit všechna důležitá fakta týkající se výskytu opozitního útvaru na oběžné dráze naší planety. Jsem přesvědčen o tom, že pak bude mnohé podstatně jasnější.
Nyní bych se soustředil na další velmi důležitou skutečnost, a to proč je takový problém alespoň nakrátko spatřit „Antizemi“. Lidé si často myslí, a já jsem pochopitelně nebyl výjimka, že družicové a jiné kosmické zařízení jaksi umí koukat „do stran“. Jinými slovy, že svýma elektronickýma očima může koukat kamkoliv, jak se družici zlíbí. Ve skutečnosti je ovšem situace zcela jiná. Vesmírné stanice jsou, co se týče úhlu snímání konkrétních objektů ve vesmíru, doslova přeprogramovány, a to podle toho jaké vědecké misi slouží nebo jaký vědecký projekt je právě realizován. Takže když je hypoteticky „zrak“ vesmírné stanice nebo
jakéhokoliv jiného umělého objektu pozemské výroby nasměrován například na hvězdu Canopus, není ta samá družice schopná snímat nic dalšího tím samým senzorem.
Aby takové zařízení mohlo systematicky sledovat objekt „Antizemě“, existují v podstatě dva způsoby jak to učinit. Ten první znamená zařadit sledování „Antizemě“ do nějakého vědeckého projektu a předem stanovené kosmické družice naprogramovat na sledování „Antizemě“ z určitého prostoru uvnitř naší Sluneční soustavy. Asi se nyní ptáte, co brání takový projekt rozjet. Já si myslím, že vůbec nic, a dokonce jsem přesvědčen o tom, že tento projekt již dávno funguje. Jediným problémem je fakt, že odpovědné instituce se prostě rozhodly takový projekt před širokou veřejností absolutně utajit.
To znamená jediné, pokud taková aktivita existuje (a nevidím jediný důvod, proč by nemohla), pak my jako veřejnost o tom nemáme prakticky žádnou povědomost. My se ale ještě k tomuto tématu dostaneme později. Druhou možností je přeprogramovat čidla nějaké kosmické družice v reálu tak, aby ukončila sledování stávajícího objektu a začala sledovat objekt zcela jiného druhu.
Dozvěděl jsem se, že z technického hlediska to až takový problém není, ale jde o to, že musí být splněn ještě jeden předpoklad. Aktuálně se družice musí nacházet v dostatečné blízkosti daného objektu, aby jeho sledování mělo vůbec nějaký smysl, a družice musí být na své vlastní dráze pod takovým úhlem, aby přímému sledování nic nebránilo. Může to znít sice až neuvěřitelně, ale v reálném prostředí existuje extrémně malá pravděpodobnost, že by některá z družic, které se aktuálně nacházejí ve volném kosmickém prostoru, výše uvedené dvě podmínky splňovala.
Navíc musíme vzít v potaz ještě další faktory. Vzdálenost od Země k „Antizemi“ je velmi velká, jak se o tom sami za chvíli přesvědčíme, a to vzhledem k velikosti Slunce a účinkům, které vytváří ve svém okolí. To znamená, že svou přirozeností zastiňuje poměrně velkou oblast kosmického prostoru. Všechno si to můžeme uvést na jednoduchých příkladech a také na obrázku, který je uveden níže. Takže průměrná vzdálenost od Země ke Slunci (pokud se něco nezměnilo) je nějakých 149 600 000 kilometrů, respektive vzdálenost od Slunce k „Antizemi“.
Rovníkový průměr Slunce se rovná 1,392 milionům kilometrů nebo 109 průměrům naší planety Země. Rovníkový průměr Země se rovná 12 756 kilometrům. Přidáme-li do vzdálenosti Země od Slunce a od Slunce k „Antizemi“, vzhledem k průměru Slunce, celkovou vzdálenost od Země k Antizemi, dostaneme číslo 300 592 000 kilometrů. Rozdělíme-li tuto vzdálenost průměrem Země, dostaneme číslo 23564,75. Systém: Země – Slunce – Antizemě. Neviditelná část oběžné dráhy Země ve vzdálenosti Země od Slunce činí 600 průměrů Země.
Tak a nyní si provedeme takovou malou simulaci. Začneme tím, že si představíme Zemi jako objekt o průměru jednoho metru (tj. poměr 1-12,756 milionu) a podívejme se, jak bude vypadat „Antizemě“ ve srovnání se Zemí na fotografii. K tomu vezmeme dva glóbusy o průměru jednoho metru. Pokud první koule reprezentující Zemi bude přímo před objektivem fotoaparátu, pak druhá koule reprezentující „Antizemi“ bude velmi, velmi vzdálená. Pokud vezmeme v potaz naše propočty, bude vzdálenost mezi oběma koulemi či glóbusy činit 23 kilometrů 564, 75 metrů.
Představme si, jak na tuto vzdálenost fotíme kouli o průměru jednoho metru. Již na první pohled je zřejmé, že snímek koule bude tak malý, že prostě nebude vidět. To ovšem ale ještě nebereme v úvahu, že do středové vzdálenosti mezi oba dva glóbusy umístíme extrémně silný zdroj světla simulující slunce v podobě ohnivé intenzivně zářící koule o průměru 109 metrů v průměru. Proto s ohledem na vzdálenost, velikost a světelnost Slunce již možná lépe chápete, že není divu, proč „Antizemě“ unikala a stále uniká pozornosti široké veřejnosti.
Neviditelná část kosmického prostoru za Sluncem s ohledem na sluneční korónu je desetinásobkem měsíční orbity nebo šestisetnásobkem průměru Země. A to je skutečně velký dostatek místa, kde se může nacházet záhadné těleso. Američtí astronauti, kteří se nacházeli na povrchu Měsíce, prostě nemohli toto těleso uvidět, neboť stále ještě bylo v tzv. „zákrytné oblasti za Sluncem“. Aby se tato situace změnila, museli by letět do vzdálenosti 10 až 15x větší. Podobná situace je i s teleskopem „SOHO“, který monitoruje přímo Slunce, viz obrázek níže. A na této situaci se nic nezmění do té doby, dokud radikálně nezeslábnou magnetické bouře na Slunci, tak jako se stalo na přelomu XVII. a XVIII. století, viz předcházející kapitola této reportáže.Pozice dalekohledu „SOHO“ vzhledem ke Slunci a „Antizemi“.
K objasnění situace by mohla přispět série snímků z družic nacházejících se na oběžné dráze kolem Marsu, ovšem pod dostatečným úhlem kamery a v pravou chvíli s ohledem na pozici Marsu na své vlastní orbitě. Tajemství „Antizemě“ je jedním z největších mement, kdy na jedné straně existuje neuvěřitelná slepota a lhostejnost oficiální vědy a na straně druhé máme ve hře velmi mocné síly, které se snaží celou záležitost kolem tohoto tělesa před zraky prostého člověka pečlivě skrýt. A my se jen můžeme ptát proč a z jakého důvodu. Ovšem i na tyto otázky se budeme snažit nalézt patřičné odpovědi. Pojďme se ale vrátit k Marsu.
V souvislosti s výše uvedenými fakty můžeme skutečně předpokládat, že zánik automatické družice „Phobos 1“ ještě z dob bývalého Sovětského svazu mohl být způsoben tím, že se tato družice prostě stala neočekávaným „svědkem“. Odstartovala dne 7. 7. 1988 z kosmodromu Bajkonur ve směru Mars a poté, co u této planety přešla na orbitální dráhu, začala fotografovat Slunce. Na Zem bylo přeneseno na 140 snímků Slunce v rentgenovém spektru záření. Pokud by tato činnost pokračovala ještě nějakou dobu došlo by zcela jistě k epochálnímu objevu. Ale v roce 1988 k této události nedošlo, neboť záhy všechny větší tiskové agentury světa oznámily ztrátu komunikace s touto družicí. Planeta Mars a jeden z jeho měsíců - Phobos . Vpravo dole je foto objektu doutníkovitého tvaru v blízkosti měsíce Phobosu. Velikost satelitní 28x20x18 km, z toho je vidět, že fotografovaný objekt byl ohromných rozměrů. Snímek válcovitého objektu byl právě posledním, který družice "Phobos-2" přeposlala na Zem před tím, než se nadobro odmlčela.
Mise družice „Phobos-2“ byla zahájena dne 12. 7. 1988 a měla podobný osud i když se jí podařilo dosáhnout orbity Marsu, a to pravděpodobně z toho důvodu, že nefotografovala Slunce. Nicméně i přesto dne 25. března 1989, kdy se maximálně přiblížila k měsíci Phobos, byla s touto družicí ztracena komunikace. Snímek válcovitého objektu byl právě posledním,
který družice přeposlala na Zem před tím, než se nadobro odmlčela. Toto jsou samozřejmě pouze malé střípky podivností, ke kterým uvnitř naší sluneční soustavy dochází a o kterých běžná veřejnost nemá ani potuchy.
Na naše téma se k této věci vyjádřil astrofyzik dr. Cyril Pavlovič Battusov, když řekl:
„S přítomností pozoruhodné planety za Sluncem a inteligentním chováním jakýchsi sil uvnitř naší sluneční soustavy souvisí i přítomnost velmi pozoruhodného chování některých komet. Tyto komety evidentně míří za Slunce, ale na druhé straně v rámci své orbity již nevylétávají. Typickým příkladem prapodivného chování těchto těles může být kauza týkající se současné „komety Elenin“. Ovšem můžeme jít i do historie. Například kometa Roland Arena z roku 1956, která byla vnímatelná v radiové zóně. Její záření registrovali radioastronomové prakticky po celém světě.
Jakmile se však kometa dostala za Slunce, spustil se jakýsi vysílač, který byl umístěn v jejím chvostu a který pracoval na vlnách 30 metrů. Předtím ale probíhalo vysílání z chvostu komety na vlně zhruba 50 centimetrů. A ještě jeden fakt navíc. Všechny tyto prazvláštní druhy komet vykazovaly tu zvláštnost, že střídavě obíhaly planety sluneční soustavy, a to doslova takovým způsobem, jako kdyby byly na inspekční cestě. Mimochodem, touto charakteristikou se honosí i kometa Elenin.“
Pojďme se nyní vrátit k našemu hlavnímu tématu. V současné době se stále více množí různé zvěsti a informace týkající se aktivit tzv.“Dvanácté planety“, kterou ve své době velmi zpopularizoval výzkumník Zechária Sitchin. Ruští vojenští vědci si pochopitelně kladli otázku, zda se v našem případě nejedná o jedno a to samé těleso. A odpověď na tuto otázku, jak se zdá, vskutku není složitá. Máme zde hned celou řadu faktů, které říkají, že nikoliv, že jde o dvě různorodá tělesa.
Jedním z argumentů je fakt, že se „Antizemě“ nachází na přesně stejné oběžné dráze kolem Slunce v tzv. vyvážené energetické protipozici v zóně života, kdežto Sitchinovo těleso má velmi vystředěnou oběžnou dráhu, která zachází extrémně daleko za zónu života s oběžnou dobou velmi těžko představitelných 3600 let.
Na druhou stranu je ovšem třeba uvést i jiný fakt. Naši předci měli výjimečně dobré a přesné vědomosti o struktuře naší sluneční soustavy a je třeba konstatovat, že zdrojem těchto informací byli v drtivé většině případů mimozemští činitelé.
Pakliže (na rozdíl od ortodoxní oficiální vědy) přijmeme tyto informace alespoň jako reálně použitelnou hypotézu, pak nás to vede k radikální změně v postoji k dochovaným památkám starověku, které obsahují zcela neocenitelné informace o našem okolním světě, o člověku, o skutečné historii naší planety a fungování našich úžasných předků. Na fresce, která byla nalezena v hrobce faraona Ramsese VI., jsme si jasně demonstrovali, jak klíčově důležitá je správná interpretace starověkých informací, které se do našich časů dochovaly v různorodé podobě.
Do určité míry jsem schopen pochopit ty čtenáře, kteří z tohoto seriálu mohou mít pocit, že čtou nějaký fantasy román a tito lidé často jsou uvnitř svého světonázoru stále na pochybách, co se týče skutečné existence hlubokého vědeckého poznání našich předků. Nyní si udělejme
ještě krátkou zastávku proto, abychom si na názorném příkladu ukázali, jak funguje tzv. vědecký přístup k interpretaci starověkých reálií.
V předchozí části jsem interpretoval obrázek, který se nachází v hrobce faraona Ramsese VI. Tento obrázek je pouze fragment podstatně většího datového celku, který se nazývá „Kniha Země“. Myslím si, že je fér čtenářům sdělit, jak byl oficiálními egyptology pojmenován právě tento mnou uvedený fragment. V překladu podle klasických egyptologů zní „Ten, kdo skrývá (střeží) období záplav“. Jinými slovy: „Falická figura střežící období záplav.“
Jak se vám líbí takový překlad?
Takže jak jsem již řekl před chvílí, jedním z důvodů, proč současné lidstvo nemá dostatečnou úroveň znalostí o starověku, je nepochopení piktogramů (kanji) čili zašifrovaných dat do speciálních obrazců.
(I z tohoto důvodu nedaleko Bratislavy budu v letošním roce otevírat „Esoterní školu ikonografie a piktografie, bude-li o toto téma zájem i v ČR, mohu otevřít pobočku i u nás. Úkolem školy bude naučit své studenty umění samostatného překladu skrytých informací uložených do obrazů, nákresů a starověkých symbolů v podobě ikonogramů a piktografů, tak aby dotyčný byl schopen té nejčistší interpretace. Zájemci o toto studium se mi mohou hlásit prostřednictvím mého e-mailu. Upřednostňuji privátní studium ve skryté formě, proto nechci zbytečně možnost tohoto studia oficiálně prezentovat. K tomuto aktu bych se přiklonil jedině tehdy, pokud by to bylo nezbytné a místa by se jinak nezaplnila).
Nejdůležitější vědomosti a znalosti byly převáděny v podobě tajné symboliky kněžími z generace na generaci. Proto vždy byla důležitá schopnost porozumět řeči symbolů, a nikoliv klasických slov. Každá ikona nebo piktogram může mít hned několik úrovní informací. Jde o to, že jednotlivé zasvěcené individuality tak mohly držet celé systémy učení a dle svého uvážení je v rozličném rozsahu či hloubce předávat slovně dále. V případě klasického psaného textu se otevírá možnost pro manipulace a zkreslený výklad. I z tohoto důvodu byl u nejdůležitějších informací klasický text vždy převáděn do symbolů a do výkladu těchto symbolů čili do schopnosti jejich interpretace byly zasvěcené pouze speciálně vybírané osoby.
Schopnost číst tzv. „posvátné texty“ čili velmi důležité materiály v písemné podobě, kde informace byly zašifrovány do speciálních znaků, byla v podstatě ztracena již v době těsně před zánikem staroegyptské civilizace. Kněží pozdějších dynastií již nebyli nositeli schopnosti jejich interpretace, neměli již vědomostní prostředky k tomu, aby se dostali k pochopení jejich skutečného významu.
Všem těmto podivuhodným znakům na stěnách starověkých chrámů rozuměli asi tak jako obyčejný kněz vzorečkům v učebnici. Toto všechno je důvod, proč mnoho veledůležitých informací dodnes velmi špatně interpretujeme. To je také důvod, proč se například pojem „životní energie“ přes Thalese dostal až k Aristotelovi a přes jeho filozofické traktáty a eseje se v zkresleném módu chápání dostal tento pojem až do současné doby. Aristoteles pravil:
„Voda je základní princip všech věcí. Všechno z vody pochází a všechno se také do vody vrátí. Tento proces je součástí odvěkého koloběhu věcí“.
Nesprávná interpretace má své kořeny v nesprávné interpretaci významu hieroglyfů. Hovořil jsem o tom před okamžikem, ale zde uvádím pro lepší pochopení jeden konkrétní příklad a
tím je základní ikona pro „energii“, která svou strukturou připomíná „vlnu“, a ta je stále dokola a notoricky egyptology vykládaná jako pojem „voda“, což je absolutně nesprávné.
Když se pořádně podíváte na ikonu pro „energii", což je „opakovaná vlnovka“, zjistíte, že se znak daleko spíše než vlnobití podobá klasické sinusoidě. (Čtenář bude mít možnost v následujícím díle se na výše jmenovaný symbol podívat přímo na fotografiích.) V matematice je sinusoida popisovaná jako „vlna“ nebo jako „kmitavý proces“. Tato analogie samozřejmě vznikla při pozorování pohybu vln na vodě. Z toho vyplývá, že základní podstata hmoty spočívá v důsledku interakce mezi různými vibračními médii. Proto byl symbol ve formě připomínající „vlnu“ používán pro proces odrážející podstatu.
Tak a nyní se můžeme znovu vrátit k výše uvedenému Aristotelově výroku, který pod váhou nově zjištěných skutečností nabude zcela nového významu. Posuďte sami.
„Energie je základním principem všech věcí, které neustále vznikají a zanikají ve své podobě – tedy vrací se k původní čisté energetické podstatě. Tento proces je součástí odvěkého koloběhu zušlechťování, který známe jako reinkarnace.“
Myslím si, že tento praktický příklad zcela jednoznačně a bezpochyby demonstruje, jak neuvěřitelně zásadní je správný výklad ikon, hieroglyfů a piktogramů. Zároveň je třeba si také uvědomit, že způsob přístupu k výkladu je již pouhým důsledkem prvotního světonázoru a způsobu uvažování. Krátce řečeno, ideologie v naší hře formuje přístup a charakter výkladu toho či onoho. A na závěr této části dokumentu bych si dovolil ještě jednu perličku, která není rozhodně od věci, neboť dokumentuje výše uvedené.
Jedenácté znamení zodiaku se zcela nesprávně nazývá „Vodnář“. Postava dokonce drží v každé ruce po jednom džbánu, přičemž přelévá vodu z jednoho džbánu do druhého. No považte, jakou logiku pak má taková činnost. Vše se ale změní, pokud dosadíme za pojem „voda“ pojem "energie“ nebo alespoň „vibrace“. Esoterní astrologie říká, že zcela původním charakterem byly pouhé dvě vlnovky (sinusoidy).
Dvě symbolizuje polaritní prvek „jangu“ a „jinu“ a sinusoidu jsme si již osvětlili výše. Později symbol čili ikona metamorfovala v nový ikonografický prvek postavy, která držela v levé i v pravé ruce křivku v podobě sinusoidy. Této postavě se říkalo „vyvažovatel nebo transformátor frekvencí“ a teprve o hodně později, v době kdy lidé přestali chápat původní významy symbolů, se ze znaku sinusoidy staly džbány na vodu. Možná k tomu přispěla i základní afirmační vložka pro jedenácté znamení Zodiaku, která se zachovala v původní podobě a která zní:
„Já jsem „vodou života“, která je vylévána pro žízné lidstvo“.
Takže si zkusme za vodu života dosadit pojem „životodárná energie“ a kruh se uzavírá, jsme přesně tam, kde jsme opravovali nesprávnou Aristotelovu interpretaci, a podobnost v tomto případě není vůbec náhodného charakteru. Jsem ale stále na začátku problematiky. Pokračovat budeme v další části.
Po prostudování dosavadních informací si asi počneme uvědomovat, že kněží starého Egypta zdědili velmi vysoký potenciál vědomostí, znalostí a zkušeností na nejvyšší úrovni od jakéhosi nám neznámého inteligenčního faktoru, který leží v čase daleko vepředu před staroegyptskou říší. Z tohoto úhlu pohledu můžeme egyptské kněží vnímat jako vysoce sofistikovanou skupinu vědců, kteří by v mnohém dnes mohli učit naši mnohdy velmi zbytečně sebevědomou vědeckou komunitu. V tomto duchu lze bez nadsázky říci, že Albert Einstein nebyl průkopníkem při zkoumání vlastností prostoru, času a energetických polí ve chvíli, kdy prohlásil:
„Pole je jediná realita, není žádné fyzické hmoty, ale zahušťující se kondenzující pole energie.“
Když se podíváme na obrázky uvedené níže, opět si můžeme připomenout hodnotu a význam ikony v podobě „vlnovky“ či sinusoidy. Vlevo máme celkový pohled na postavu „TOTH-ANCH-AMONA“ (Tutanchamona). Toto vyobrazení se nachází na stěně hrobky stejnojmenného faraona v „Údolí králů“. Vedle něho stojí „UR-T-CHEKA“, což v překladu znamená „Vládkyně posvátné moci“. Nyní se podívejme na detail obrázku.
Těsně nad dlaněmi kněžky se nachází nám již velmi dobře známý symbol „vlnovky“, resp. „sinusoidy“. Tento grafický artefakt jasně ukazuje na energetický potenciál akumulovaný, resp. vyzařovaný z prostředí dlaní na rukou aktérky. Jinými slovy řečeno – „ruce, které vydávají (vyzařují) energii", a to je záležitost léčitelů, jasnovidců a dalších, kteří energii využívají k ovlivňování lidské energetické struktury.
Ve světle toho, co již bylo napsáno, „Mýtus o stvoření světa“ poměrně jasně odhaluje fakt, že staroegyptští kněží poměrně zřetelným a logickým způsobem chápali podstatu světa na počátku všech věcí. Na podporu uvedeného tvrzení máme k dispozici překlad jedné krátké pasáže z výše uvedeného mýtu:
„Na počátku nebylo nic: žádný vzduch, žádné světlo, žádný zvuk, ani nebe, ani zem, ani oheň, ani život, ani smrt – jen jeden nekonečný, nehybný „Oceán Elementární Energie“ (Nun) symbolizován třemi vlnovkami (sinusoidami). Bůh stvořil sám sebe z prapůvodní energie. Jeho jméno bylo Atum (všechno a nic).“ A nyní se můžeme podívat na obrázek níže.
Bůh povstává z prapůvodního „kosmického vodstva“ (energie) a nad hlavou drží loď s „Ra“ a dalšími „Devíti velkými bohy“, ale v čele s „Ra“. I on byl vytvořen z „Nun“ (prvotního oceánu energie). Proces, během kterého bohové plují v lodi „Ra“, představuje proces učení. Ono vyzdvižení lodě s bohy symbolizuje, že události probíhají v prostoru a čase. Jinými slovy řečeno, smyslově organizovaný vesmír počne existovat jako množství dynamicky se zrcadlících změn. „Moře“ vlnovek na pozadí obrázku znamená, že všechny popsané akce probíhají v energetickém prostředí, které je charakteristické jednotnou „praenergií“.
Jak vidno, tak již ve starém Egyptě byly jisté kruhy velmi dobře obeznámeny s „unitární teorií pole“. Ve výše uvedeném výkladu, který reprezentuje popis obrázku, je nádherně patrný popis spinální rotace energie skrze proces permanentních změn. Proto je zde přítomen symbol skaraba, který reprezentuje odvěký cirkulární proces toku energie (skarabeus – Kheper), je typický válením kouličky hlíny – tento akt uvedený cyklus připomíná. Obrázek brouka Khepera byl cosi jako katalyzátor instantního meditačního soustředění o povaze „Boha Stvořitele“.
V průběhu doby se původní smysl a význam symbolu „Kheper“ zcela zkreslil a zdeformoval v naprostou absurdnost. Tady je příklad jeho popisu v rámci moderní egyptologie: „Posvátný brouk byl symbolem sebetvoření. Egypťané věřili, že brouk se objevuje spontánně z kouličky hnoje (která ve skutečnosti slouží k ochraně vajíček a larev). Tento antracitově černý chrobák jmenující se Khepera (Ten, který povstává z hlíny) byl dlouho identifikován s bohem
Atumem, který byl považován za boha slunce. Tak jak tento brouk válí před sebou kuličku hlíny, tak se v představě starých Egypťanů kutálí slunce po obloze. I proto byl tento brouk jedním z nejpopulárnějších amuletů ve Starém Egyptě“.
Symbolika energie oceánů pochází z dávných dob učení o okolním světě. Je velmi komplexní a široce používaná se snahou vyjevit základní doktrínu duchovní povahy vesmíru. Můžeme se s ní velmi často setkat na prehistorické keramice, viz obr. níže. Symbolika na prehistorické keramické váze
Díváme se na keramický úlomek egyptské vázy. Grafická kompozice je velmi zajímavá, protože v sobě skrývá několik užitečných informací, které jsou však nezasvěcenému oku skryté. V levé části obrazu se opět nachází bárka s lidmi, uprostřed obrazu čtyři pyramidy a v pravé části obrazu pak zvířata v podobě ptáků. Obraz pak různým způsobem protínají vlnovky, které v tom nejobecnějším slova smyslu symbolizují ideu, že země i voda jsou zdrojem energie.
Svislé vlnovky reprezentují geologické zlomy, ve kterých se nachází energetické kanály, kterými prostupuje terestrická forma energie na zemský povrch. Celá komplexní skladba obrázku nám říká, že nitro Země je zdrojem energie pro ptáky, zvířata, lidi i pyramidy. Čtyři krátké vlnovky, které jsou patrné nad lidmi a pyramidami odkazují na toky energie, která vyvěrá ze země a skrze člověka, ale i speciální stavby je transformována do okolního životního prostředí. Dokonce vidíme, že i oblast nebe (kosmického prostoru) je permanentním způsobem prosycena tou samou energií.
Na těchto informacích bych vám rád ukázal ještě jeden klasický příklad. Inspiroval mne k tomu záměr jednoho mého studenta, Patrika, na začátku podzimu odcestovat právě do těchto míst. Možná, že následující informace budou pro něho další podnětnou inspirací. Integrita výše uvedených poznatků a jejich rozšíření v dávných dobách prostřednictvím společné řeči symbolů ukazují znaky, které naleznete na stěnách dolmenů roztroušených u pobřeží Černého moře a v horách západního Kavkazu.
Mezi těmito znaky samozřejmě rozpoznáte i nám dobře známý znak „energetického toku“. Tyto symboly hovoří o zdrojích životní energie a také o nástrojích ať již přirozeného nebo
umělého charakteru, které slouží jako jejich zesilovače (mezi ně například patří zrovna jmenované dolmeny).
Vzhledem k charakteristice uvedených nástrojů byly výše uvedené dolmeny používány zejména pro následující efekty:
• a) Přenos (přemostění) toku energie a informací na různě velkou vzdálenost.
• b) Aktivace a následná synchronizace bioenergetických rytmů lidského těla v návaznosti na fyzikální charakteristiku energetických výtoků z nitra Země. Z tohoto důvodu se na některých dolmenech nachází ikony vlnovek (sinusoid) ve svislém průběhu. Symbolizují proud energie přicházející ze základů.
Nyní bych rád krátce pohovořil o materiálech, které byly užívány ke stavbě pyramid. Ne, můžete být klidní. Nebudu vytvářet přednášku na téma stavitelství ve starém Egyptě ani vás nebudu nudit nějakými suchopárnými informacemi týkajícími se stavitelského oboru. Vlastně na toto téma přistupuji z jednoho jediného, ale hodně podstatného důvodu, ke kterému, pokud vydržíte v četbě, se za chvíli dostaneme. Jde totiž o informace týkající se jistého druhu vědomostí, bez kterých by nemohla být pyramida správným způsobena postavena. Nevykazovala by totiž tu správnou účinnost.
Hned v úvodu můžeme říci, že bez ohledu na účel, pro který byly pyramidy postaveny, byly v rámci stavebních aktivit vždy používány pouze přírodní materiály, a to díky jejich vlastnostem a jejich vlivu na tělo a energetickou strukturu člověka. Staří Egypťané dokonce
pro tento specifický stavební prvek používali velmi osobitý shluk hieroglyfů, který vypadal asi takto: .
Jak je na první pohled patrné, tento znak se skládá z množství dalších dílčích symbolů, které se vztahují ke konkrétním objektům a konceptu, který je spojuje dohromady. Takže pojďme nyní společně prozkoumat, co za tím vším stojí. Jen bych chtěl připomenout, že výše uvedený ideogram lze samozřejmě číst zleva doprava a zprava doleva a jeho význam se vůbec nezmění. První ideogram vypadá takto: . Jde o hieroglyf, který připomíná ptačí pírko. Ve skutečnosti se jmenuje „Maat“. Egyptologové bez velké námahy tento symbol překládají ve výrazu „zákon“. My si ale s tímto poměrně odbytým překladem nevystačíme. Pro lepší pochopení rozměru kvality tohoto hieroglyfu si představte následující mentální obrázek.
Je slunečný den. Na savaně roste velký košatý strom a v jeho stínech se ukrývají ptáci i pozemská zvěř. Blízko tekoucí řeka Nil je plná mnoha dalších živých forem včetně řas a květin. Tato zcela fascinující rozmanitost života funguje na bázi harmonie a vzájemné vyváženosti. Jakási neviditelná síla reguluje přirozené procesy v přírodě, a to od těch nejjednodušších projevů až po ty nejsložitější. Harmonizace rozmanitosti živé a neživé přírody – to je „Maat“.
Výše uvedený ideogram symbolizuje princip, který by měl být považován za ústřední činitel harmonického rozvoje a interakce s přírodou s použitím mechanismu energie. I z tohoto důvodu by měl být předmětný ideogram chápán jako čistě přírodní a přirozená regulační a vyvažující síla.
Další ideogram znamená "dům" nebo "domov".
Třetí ideogram znamená "čočka" nebo "objektiv". Skutečnost, že ve starověku znali schopnosti a vlastnosti objektivu je patrné z archeologických nálezů a vykopávek v Egyptě, Řecku a Mezopotámii, kde byly nalezeny zcela unikátní leštěné čočky z křišťálu nebo berylu. Čtvrtý ideogram popisuje formy a prostředky "v podobě cihel, resp. kamenných kvádrů." A já předpokládám, že už asi tušíte, co se děje. Význam této skupiny hieroglyfů čili "kanji" je třeba vnímat asi takto: ".....přírodní materiál, který má schopnost fungovat jako čočka, bude použit pro stavbu domu (objektu). V podstatě jediným materiálem v přírodě, který může fungovat jako přirozená čočka, je totiž křemen.
Zde je odpověď, proč byly všechny pyramidy a chrámy ve starém Egyptě realizovány prostřednictvím křemenných ložisek materiálu, jako je křemenec, vápenec nebo žula, která také obsahuje křemen. Žula byla používána i proto, že disponuje přirozenou radioaktivitou, která v souběhu s přírodními dávkami „Maat“ pozitivním způsobem ovlivňuje průtok biologického času.
Jak jsem již naznačil, v křemenu dřímá ještě jedna velmi důležitá vlastnost. Jde o tzv. „svislou osovou symetrii krystalů ve spirálové bázi“. Difrakční studium pomocí rentgenového záření, které bylo prováděno u křemenných krystalů, tento závěr potvrdilo. Jak ukazuje obrázek níže, existují dva typy spirálové báze, a to levotočivá a pravotočivá. Pro lepší vysvětlení účinku „čočky“ v rámci tohoto materiálu se budu muset uchýlit k paradigmatu starověkého Východu.
Krystal křemencového původu (křišťál, citrín, růženín), ale i jiné silově mocné krystaly, např. ametyst, beryl atp. disponují centry síly, které nazýváme čakry.
(Všechny minerály disponují čakrami, ale u uvedených krystalických forem a dalších nezmíněných jsou v současné době silová centra extrémně výkonná, a to díky restrukturalizaci spinů uvnitř jejich krystalické mřížky, a z tohoto důvodu je práce s minerály a především s jistou skupinou krystalů v současné době zcela unikátní a nesmírně efektivní – druhové energetické záření je tak silné, že dotyčný minerál nepotřebujete ani fyzicky vlastnit. V měsíci září budu přesně na toto téma organizovat praktický kurz, jak se s těmito efekty naučit pracovat a využít je v rámci organického působení, ale i v rámci kultivace prostředí. Sledujte proto pozorně chystaný upoutávkový baner).
Ale nyní zpět k tomuto článku. Vzhledem k tomu, že osa symetrie křemene v krystalické podobě vytváří hned několik projekcí hlavního centra síly, dochází k tomu, že energii nepřijímá pouze jedno centrum, ale naopak energie je vyzařovaná všemi centry, která má daná krystalická forma k dispozici. Přesněji řečeno, výše uvedené informace mohou být prezentovány tak, že jistá konkrétní vnitřní oblast krystalu plní roli rezonančního příjemce, který absorbuje přijímanou energii a ta pak vlivem specifikace energetického těla krystalu prochází okamžitou transformací a rozvojem.
Takto upravená energie je pak vyzařovaná hned celou skupinou silových center do bezprostředního okolí. Vzhledem k charakteristice šroubovicové struktury je vysoce pozitivním způsobem ovlivňován i energetický rozptyl a díky tomu dochází z krátkodobého i dlouhodobého hlediska k vysoce příjemnému vlivu na zdraví a organickou strukturu lidského těla včetně samotného životního prostředí.
Díky tomu, že jsme se dostali ve výkladu až do této fáze, můžeme přestoupit k další fázi, která je spojená s dalšími vysoce závažnými tématy, a já předpokládám, že pro mé čtenáře tématy vysoce užitečnými a inspirativními. Následující pasáž jsem nazval „Druhé zrození Hyperboreji“. Ve svém dalším výkladu jsem byl inspirován mnohými autory, jejichž informace mi pomohly při formulování mých představ o celé řadě skutečností, ke kterým bych se chtěl nyní vyjádřit.
Především však pro mne byly užitečné závěry dr. Uvarova z ruské „Akademie Bezpečnosti“, která zaštiťuje ty největší vědecké odborníky, kteří se již dávno vzdali starého vědeckého paradigmatu a jejich charakter a kvalita formulování myšlenek a názorů se oproti jiným vědeckým institucím jeví neuvěřitelně nadčasová.
Nyní bych v tomto výkladu krátce odbočil do jednoho malého, ale o to více zajímavého zákoutí. Chtěl bych sdělit pár informací o jedné z velmi podstatných, ale zároveň tajemných stránek naší minulosti, které se týkají Velké Hyperboreji. Před mnoha a mnoha tisíci lety se tento útvar vytratil z map našeho světa a postupně se z tohoto kontinentu stal jakýsi duch a nepolapitelný sen vědců a cestovatelů. Skrytá a mocná síla ducha této dávno ztracené země k sobě neustále přitahuje mnoho výzkumníků a badatelů, kteří se snaží zachytit její mysteriózní osud.
Ruské starobylé eposy, indická Rg.Véda a íránská „Avesta“ v historických záznamech čínských a tibetských, v německých eposech, keltská a severská mytologie popisují starověkou severní zemi jako „Ráj“, kde vládl „zlatý věk“. Tato země prý byla obydlena bohy lidským dětem, které s nimi žily v genetickém příbuzenství. Díky tomu, že lidé byli přímými nositeli určitého genu, mohli zároveň disponovat spirituální silou nazývající se „Hvarno“, která prý podle legend bude v budoucnosti tak jako legendární Fénix znovu oživena a bude hrát klíčovou roli v rámci osudu lidské civilizace. Prý jen málo lidských jedinců ve svém nitru uslyšelo skutečné volání legendární „Hyperboreji“, tohoto „Šťastného ostrova“, iniciovali v sobě „Zdroj Života“ a během jeho doteku iniciovali v sobě starobylé „Hvarno“, ale bylo velmi těžké udržet v sobě toto tajemství.
Odkrytí Hyperboreji je samo o sobě nejen klíčem k pochopení jednoho ze starobylých národů a zvláště pak jejich duchovního a genetického vztahu mezi sebou. To je krok k velkému duchovnímu setkání po tisíci letech izolace a druhým důvodem je uskutečňování toho, co naši předkové hledali. Ve filozofickém profilu je v podstatě tato odbočka věnována všem výzkumným pracovníkům, kteří se snažili, navzdory obtížím o obnovení historické spravedlnosti, zachovat pro příští generace paměti Hyperboreji – Arktocké vlasti naší civilizace. Před mnoha tisíci lety byla velká Atlantis pozřena Atlantským oceánem. Mnozí vědci věří, že stejný osud postihl i Hyperboreu, která dnes leží na dně Severního ledového oceánu. Ovšem stará tibetská tradice říká, že:
„Bílý ostrov je jediné místo, které uniklo společnému osudu všech kontinentů po katastrofě. Nemůže být zničena ani vodou ani ohněm, protože ona je „Věčnou Zemí“.
Je velmi překvapivé, že Tibet si zachoval nejen vzpomínky na Hyperboreu, ale zde také začíná cesta, která vede k jejímu srdci skrze největší sakrální střed světa, Velkou Pyramidu Meru a okolní megalitické stavby, a následně spirálovým charakterem až k výše uvedenému místu zvanému „Meru“. Pokud chceme zobrazit „cestu“ vedoucí zpět k předkům, je třeba použít mapu „Mercatora“, kterou vydal jeho syn v roce 1595.
Rozluštit tuto mapu se usilovalo velmi mnoho kartografů. Nepřekonatelné obtíže v porozumění mezi vědci se objevily především z toho důvodu, že Meractor použil tři různé zdroje – tři různé mapy od jednotlivých kartografů v různé projekci s různým stupněm přesnosti. Ale hlavním rysem, který vědci neviděli a nad kterým neuvažoval ani Mercator, bylo to, že původní zdroj map maloval plochy povodí Arktidy v různých geologických dobách minulosti Země. Některé odráží tvar Hyperboreji a okolní kontinenty jsou pak vyobrazeny před povodní a změnou osy Země, některé jinak zase po této události. Ve výsledku pak na mapě G. Mercatora vládne zmatek, kterému vědci prostě neporozuměli. Proto v této situaci musíme hledat odpovědi sami. Ovšem musíme začít od toho nejdůležitějšího.
Četné starověké zdroje hovoří o tom, že se Hyperborea nacházela na Severním pólu. Zejména ze starověkého indického eposu „Mahabhárata“ můžeme vyčíst, že:
„V „mléčném moři“ na severu (Severní ledový oceán) se nachází velký ostrov známý jako „Pupek Světa“, „Střed Světa“ nebo „Požehnaná země“.“
V návaznosti na obecný názor G. Mercator umísťuje Hyperboreu na Severní pól, ale neuvědomuje si, že v důsledku katastrofy před 11 000 lety př. n.l. se úhel sklonu osy otáčení Země a severní zeměpisný pól posunuly. Nebyly provedeny žádné studie na toto téma a v podstatě neexistují ani žádné písemné rešerše, které by se tomuto tématu nějakým významným způsobem věnovaly. Takže musíme vyjít ze svých vlastních poznatků a indicií.