Nová americká studie potvrzuje, že přátelé mají podobné DNA

Nová americká studie potvrzuje, že přátelé mají podobné DNA

Zdá se, že jsou nám přátelé geneticky podobnější než lidé cizí. Alespoň tak mluví americká studie, vedená významným řecko-americkým profesorem sociologie a medicíny z Yaleovy univerzity Nicholasem Christakisem a Jamesem Fowlerem, profesorem lékařské genetiky a politických věd z Kalifornské univerzity.

Výzkumníci, kteří svou práci zveřejnili v deníku Journal of the National Academy of Sciences, analyzovali genom 1932 lidí a poměřovali přátelské páry a páry náhodných neznámých. Mezi testovanými osobami nevládlo žádné biologické příbuzenství, jediným rozdílem byla úroveň jejich vzájemných sociálních vztahů.

Studie ukázala to, že průměrný člověk má podobnější DNA se svým přítelem, než s cizími lidmi. Výzkumníci poznamenali, že tento nález souvisí s tendencí lidí vyhledávat přátelé s podobným rasovým (a tedy genetickým) pozadím.

Genetická podobnost mezi přáteli byla větší, než očekávaná podobnost mezi lidmi kteří sdíleli základní národní a genetické dědictví. Ještě se nevyjasnilo, jaký přesný mechanismus to způsobuje. Ovšem jak podobní jsme si s našimi přáteli? V průměru, jak tvrdí studie, je nám náš kamarád biologicky blízký asi tak, jako bratranec ze 4. kolene (jako bychom měli společné pra-pra-rodiče). To znamená, že sdílíme okolo 1% našich genů.

„To nezní nijak závratně, ale pro genetiku je to významné číslo. Je nutné poznamenat, že většina lidí takto vzdálené příbuzné ani nezná, ale z nějakého důvodu si vybíráme takové přátelé, kteří jsou nám geneticky podobní,” řekl prof. Christakis. Christakis a Fowler dokonce vyvinuli „skóre přátelství”, které předpovídá, kdo se s kým spřátelí. Údajně se stejnou přesností, jako jsou vědecké mechanismy na předpověď šance, zda člověk podlehne obezitě či schizofrenii. Když se výzkumníci zaměřili na individuální geny, ukázalo se, že přátelé mají často podobné geny spřízněné s vnímáním pachů, ale jiné geny, co se týče kontroly imunity: to znamená, že se přátelé liší v jejich obraně před různými nemocemi.

Zdá se, že se jedná o evoluční mechanismus, který slouží společnosti obecně, neboť lidé, kteří tráví čas s jedinci slabými vůči nemocem, si tak staví bariéru, čímž potenciálně „zabraňují šíření epidemie”. Dalším zajímavé zjištění vypovídá o rychlejším vývoji právě těch genů, které s přáteli sdílíme.

Prof. Christakis vysvětluje, že by se mohlo jednat o jeden z faktorů, proč se lidská evoluce prudce zrychlila za posledních 30 000 let - společenské prostředí spolu s lingvistickou komunikací přeci hrálo zásadní evoluční roli. Navíc, podle tohoto řecko-amerického vědce, nový výzkum vyzdvihuje fakt, že jsou lidé „trans-genetické” bytosti, nejenom kvůli bakteriím, které žijí uvnitř, na nás i okolo nás, ale i kvůli lidem, jež nás obklopují.

Koneckonců to vypadá, že naše kapacity nezávisejí pouze na našem genovém složení, ale i na genovém složení našich přátel.

Zdroj: https://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/4537-nova-americka-studie-potvrzuje-ze-pratele-maji-podobne-dna