Neodmítej to, čím nyní jsi ...

11.11.2017 11:18

Neodmítej to, čím nyní jsi
Přijmi se přesně tak v tom, co ostatní v tobě vidí 
Ty nejsi oni a oni nejsou tebou
Pokud toužíš po změně své osobnosti, zastav se, nemůžeš být ničím jiným než tím, čím právě jsi 
Proto to miluj, takové jaké to je, ať to vypadá jakkoliv. 
Protože to jsi ty, nejsi něco v minulosti a v budoucnosti. 
Vždy budeš jen teď 
Jsi nešťastný, jsi zlý, jsi nevrlý, podrážděný? 
No a co, přijmi to, nikdy nic jiného, v teď, nebudeš mít. 
Jsi nemocný, umíráš? Přijmi to, miluj to a nechtěj nic měnit. 
V okamžiku, kdy nechceš nic měnit, kdy nevyčítáš, neblouzníš o jiném TY, v ten okamžik tě začne něco silnějšího než ty léčit.
A pokud ne? 
Pokud ne, miluj i to, že se nic nezmění. 
Tento svět je posedlý touhou stále ti dokazovat, proč právě ty nejsi dobrý, proč nemáš pravdu, jak by ses měl chovat, co je správné, co správné není.
Kašli na to. 
Proč? 
Protože pokud si ubráníš své myšlenky, postoje, pocity, budeš autentický. 
Budeš to, co jsi. 
A autenticita ti přinese nejkrásnější dar, tvou svobodu. 
Jak se může měnit autentický člověk, originál? 
Nemůže, to nedává smysl. 
Jediné, co tím lze dosáhnout, je kopie, kopie někoho, něčeho, nějaké víry, přesvědčení, povinnosti, závazku 
Kopie přísluší stádu a často je stádo větší než počet pastýřů, kteří chtějí stádo vést. 
Ale ty nechceš vládnout, ty si vystačíš sám se sebou, se svou autenticitou. 
Protože víš, že nemáš žádnou touhu vyrábět další kopie sebe. 
K čemu? 
Pro pocit potřebnosti, pro potřebnost, která chutná jako láska? 
Nemáš dost lásky? 
To proto, že ještě nejsi autentický, láska se vynoří sama, nemusíš ji vzývat, chodit ji naproti, hledat ji.
I kdyby tě miloval celý svět, je to jen odvar proti lásce, kterou pocítíš v sobě.
Pokud ji dáš šanci, pokud budeš milovat to, co jsi, bezpodmínečně a vždy. 
Za všech okolností.
A najdeš-li požehnání této lásky, lásky vyrůstající z tvé svobody, odvahy, přijetí toho co jsi, poté snad pocítíš lásku i k dalším lidským bytostem. 
Ne tu prodávanou, vyžadovanou, podmíněnou, nedostatkovou lásku. 
Tu přirozenou, tichou lásku, která bude pramenit z tak jednoduchého faktu, že nebudeš ostatní měnit, že je necháš svému životu, svému osudu, že z nich nebudeš dělat své kopie a přijmeš jejich originalitu. 
Víc dělat nemusíš. 
Poté i tento člověk dá to samé požehnání tobě. 
Ale tobě to bude jedno, protože i jemu to bude jedno. 
Nevnímej mně, neposlouchej, pokud ti nemám co dát a pokud máš pocit, že tě chci měnit. 
Já nebudu vnímat tebe, pokud nejsi ochotný přijmout to, co jako lidská bytost jsem. 
Jen tak budete cítit nádhernou energii, která vyvěrá ze svobody lidské bytosti, ze sebe přijetí a sebe pochopení.