Mužský princip v krizi?

17.10.2012 00:40

 

zdroj :janbily.blogspot.cz/2012/05/muzsky-princip-v-krizi.html

 

 

 

 

 


Mužský princip v krizi?

„Pirát z D1“ Trpišovský spěchal za nemocnou matkou, Rath o milionech v škatuli pranic nevěděl, Kocourek pouze „odkláněl“ peníze od manželky a Gross to tenkrát (pamatujete se – už je to dávno) myslel opravdu upřímně. Nezdá se vám také, že se naše „elita“, přistižena při činu, chová stejně jako onen kluk, který si po blbnutí v osmém patře břeclavského paneláku a následném pádu „vymyslel“ útok cikánů, protože se bál mámy? Stali jsme se snad národem křiváků?

Nikoliv. Trend k „zatloukání“ (což je pouze jiné slovo pro lež) se šíří jako infekce nejen mezi Čechy, ale celou globální populací, především u těch mocnějších. Pravdivost v politice? V businessu? Ale prosím vás, nebuďte směšný…! A přitom s každou lží, s každým vykroucením se z odpovědnosti, po částech a nezadržitelně umírá „mužské“ srdce. Nejen v mužích – i v ženách. Co se to děje?

Můj dědeček vyprávěl, že dříve, na vesnici, kde se narodil, se smlouvy mezi muži dělaly zásadně jen „plácnutím si“. Nikdo z vesnické komunity by si nedovolil, nedodržet slovo, lhát a vykrucovat se, protože by ho ostatní chlapi už nikdy nevzali vážně. Čest tehdy ještě nebyl abstraktní pojem, ztráta cti se nepovažovala za vedlejší a prakticky nezbytný efekt zbohatnutí nebo kariéry. Muži byli ještě muži a ne malými kluky.

Jenomže pak přišel čas, kdy jsme začali uvažovat v kategoriích krátkodobého zisku, kdy se náš osobní prospěch a blahobyt stali tak lákavými a dosažitelnými, že málokdo tomuto lákání odolal. Z mužů, kteří se dříve v průběhu dospívání setkávali se smrtí, kteří procházeli „iniciací bojovníka“, čímž jejich život ve společnosti ostatních dostal širší a hlubší význam, se stali muži, kteří se v rozhodujícím okamžiku bojí být pravdiví. Namísto „vzetí do služby“ žije mnoho dnešních mužů v nároku na okolní společnost, ovládá je zvrácená sebestřednost nedospělého „já“. Z chlapů se stali obchodníci, kteří onen Deidův* „deepest purpose“, tedy hluboký účel své existence vyšmelili za pár korupčních miliónů z osobních výhod.

Ale naděje, jako vždy, neumírá. Nedávno jsem totiž slyšel jednoho manažera, kterak vyprávěl, že po pochopení (a zavedení) principu radikální pravdivosti se mu změnil život. K lepšímu, rozumí se. Zmizely deprese a mlha. Změnil se i jeho partnerský vztah – jeho žena si ho váží, obdivuje ho a to má přímý efekt na jejich společnou sexualitu, jeho potenci a vášni. Přestal pít, protože už nepotřebuje milosrdnou clonu alkoholu. Občas se ve svém businessu cítí jako Marťan, ale zároveň zažívá i jistý obdiv svých kolegů. Tak trochu se stal „jejich králem“. A to i přes to, že často o sobě slyší, že je naivní idealista.

Návrat k pravdivosti ovšem s idealismem nemá nic společného. Je to nezbytná součást „záchranného“ procesu pro mužský princip, který se v současném světě nachází v hluboké krizi. Domnívám se, že tato krize je způsobena staletí trvající nerovnováhou mužského a ženského principu. V ideálním případě se oba principy ctí, uznávají se, přitahují se, i když si možná někdy nerozumí. V okamžiku, kdy se jeden princip dívá na druhý s despektem – což se ve společnosti, politice a byznysu dělo s ženským principem – přestává fungovat vzájemná energetická podpora. Dominantní princip (tedy mužský) přestane být „živen“, inspirován a posilován skrze princip, který přestal být uznáván, který je vytlačován.

To se děje přirozeně nejen „vně“ naší psýché, ale především „uvnitř“. Kdo v byznysu si už váží zvláštností, které s sebou přináší ženský princip? Kdo se nepousměje, když v politice nebo ekonomii mluvíme o lásce, plynutí, harmonii, něze, o vztahu k přírodě, omezení neustálého růstu, periodicitě, nebo dokonce o lelkování, nepřesnosti či nemožnosti plánování? A přesto jsou to důležité „veličiny“, pouze jsou těžko měřitelné vědecky exaktními nástroji.

Nedávno jsem byl pozván do jakéhosi „byznys-klubu“. Během mého přeskakování z tématu na téma, během „meandrů“ v toku mého povídání si devět přítomných mužů pilně dělalo poznámky – které, jak se na konci mé přednášky shodli, jim nebyly vůbec k ničemu. Očekávali totiž „mužský“ návod, kde já jim dodával performance: hru mé vnitřní ženy s mým vnitřním mužem. Chtěli body, kde bylo moře s vesele plující lodičkou.

Jak tedy řešit krizi mužského principu? Plivnutím si do rukou a „makáním“? Ano i ne. Musíme na sobě „máknout“ ohledně posílení mužské PREZENCE. Tento český novotvar pro mě znamená spojení mých oblíbených čtyř Pé: Pravdivosti – jsem v souladu se svým srdcem. Přítomnosti – jsem tady a teď. Propustnosti – nelpím a neblokuji to, co se skrze mne chce dostat do světa. A nakonec Poslání – vím, proč tu jsem.

Na druhou stranu se musíme naučit, „nemakat“, když jde o pouhý akcionismus, o výraz našeho strachu před zastavením se a nasloucháním. Král (a pravý muž) nestresují, nezavalují se prací, neběhají sem a tam, neřeší desítky úkolů. Kvalita lídra totiž nespočívá v neustálém dělání, ale především v bytí, v akceptaci „správného okamžiku“. Je totiž docela normální, že po explosivním jaru a vášnivém létu nastává čas hloubavého podzimu a zimního spánku. Jedině tak může příští jaro zase něco vykvést.

Hezký den vám přeje
Jan.

*David Deida: Cesta pravého muže, Synergie Publishing SE, Praha, 2012

PS.: Tak jsem zde přeci jenom pro oněch devět manažerů sepsal cosi jako "návod". Ať se daří!

Vystavil Jan Bily v 5:49
Odeslat e-mailem
BlogThis!
Sdílet ve službě Twitter
Sdílet ve službě Facebook


Reakce: 

9 komentářů:

Jan František Bím29. května 2012 6:39
Dnes jsem četl na iHNed, jak jsou svobodné firmy se svojí demokracií a pravdivostí neúspěšné. Typicky staré mužské firmy je předběhly v závodu o tržní podíl. Jenže to napsal člověk, který hraje starou mužskou hru, která vede lidstvo směrem ke katastrofě, tržní podíl je pro něj důležitější než sám život.
Jane díky. Opět plně souhlasím a snažím se i dalším mužům ukazovat, jak je to s mužskou a ženskou silou.

Odpovědět

Ivan Hanzlík29. května 2012 7:09
Jane - ano, souhlas. Jen jak se mám krucinál k tomu dopracovat.

Odpovědět

 

Ondřej Vacek29. května 2012 14:04
Lži ve společnosti mají společného jmenovatele - strach z matky uložený hluboko v podvědomí. Nepřiznané emoce z dětství ovlivňují většinu fyzicky (nikoliv duševně) dospělých jedinců a proto se společnost jako celek svým chováním jevý jako dětinská. Traumata vznikají nevnímáním přirozených potřeb dětí matkami doplněné snahou o výchovu dle morálních zásad nedospělé společnosti. Jak z tohoto bludného kruhu ven? Každý, komu tato situace nevyhovuje, může začít sám u sebe a tím být přirozeným vzorem pro okolí. Technik či seminářů, jak se zbavit traumat a neužitečných vzorců z dětství (a tím se i stávat dospělejším) je mnoho. Já osobně dávám přednost technikám, kde se pracuje s transem (hypnóza, holotropní dýchání, konstelace).

Odpovědět
Odpovědi


Jája Vinduša29. května 2012 15:31
A co kdyby správně fungoval otec?! Možná by to překonalo "hluboce zakořeněný" strach z matky...

 


Ivan Hanzlík30. května 2012 0:41
Je to otec, je to matka, ale stále více mám pocit že důležitějši než vśechny semináře a techniky je jednoduchá každodenní AKCE.
Chybí schopnost akce - proto sledujeme akční filmy, proto si necháme vládnout od týpků jako Ráth, Gross, Klaus.
A jsme líní a změkčilí.

 


Ondřej Vacek30. května 2012 6:01
Jája - ano, otcové mohou být svým synům a dcerám vzorem, nicméně to neřeší příčinu strachu z matek a jiných traumat z raného dětství. Krize mužství je jen důsledek velké krize ženství neboť ženy jsou tvůrci života. Pokud je matka dospělou ženou (duševně), tak její syn dostane vše, co v dětství potřebuje a pak v dospělosti bude dospělím mužem (to samé platí pro dcery). Smysluplné vnímám to, když ženy a muži svoji ženskost a mužnost rozvíjejí společně - návrat k přirozenosti.

 

Odpovědět

 

Jája Vinduša29. května 2012 15:28
Díky Jane, za článek. Jen se mi potvrdil správnost výběru mého životního partnera, který směřuje k tomu ideálu, o kterém píšete. Sice se hodně mých kamarádek diví mému výběru, protože pro takového muže je opravdu těžší se ve stávajícím falešném světe prosadit. Já si ale málokoho z mé práce, "úspěšné mezinárodní firmy" dokážu na jeho místě představit. Díky ještě jednou a přeposílám kamarádkám:-)

Odpovědět

Tomas H.30. května 2012 4:11
Milý Jene, nemám ani nejmenší potuchy, co je to mužský a ženský princip, ani jak může být v krizi, a ani bych nevěděl, co si s tím počít. Pokud jmenovaní (Trpišovský, Rath, Kocourek a Gross) lžou, pak k tomu mají jeden ze dvou důvodů - buď lžou, protože se bojí, nebo lžou, protože se jim to vyplácí.
Jak jsem se učil, dítě přichází do tohoto nepřátelského světa a hledá strategii, která mu umožní uspokojovat své potřeby. Přičemž vyzkouší mnohé různé strategie a u té, která se mu osvědčí, setrvá. Kdykoli se, když jsem byl dítě, některý z mých rodičů domníval, že jsem lhal, otec mne nemilosrdně mne zbil, aby to ze mne vytloukl. Tedy se mi osvědčila mnohem více strategie "vyhýbat se lži" - i když občas jsem to schytal neprávem, to když pravda rodičům připadala málo uvěřitelná. Mně se lhaní neosvědčilo, tak se mi ani nepodařilo si jej osvojit.

Odpovědět

 

Zakladatel a vedoucí DMDU31. května 2012 17:05
Krásná Kyplingova báseň "Když" popisuje pravé mUŽství...