Láska, sex, polarita. Aneb: proč někdy muži nemůžou

17.10.2012 00:48

Láska, sex, polarita. Aneb: proč někdy muži nemůžou

Ve smíšených vztahových ale i ve speciálních seminářích „jen pro muže“ se ukazuje, jak důležité pro mužskou (ale i ženskou) identitu je správné pochopení polarity. A tak bych chtěl tímto článkem vysvětlit několik z mého pohledu důležitých bodů. Jedná se o domněnky, nikoliv tvrzení – ale i tak si myslím, že mohou přispět k pochopení problémů ve vztazích. Než začnu, musím ještě poznamenat, že v tomto článku vycházím nejen z „konstelací“ Berta Hellingera, ale především z tezí Davida Deidy, jemuž právě vyšla první do češtiny přeložená kniha „Cesta pravého muže“ (Synergie 2012, vřele doporučuji).

Co je to „mužský a ženský princip?“
Vše co existuje, je tvořeno směsí ženského a mužského principu – kterým se také ve východních filozofiích říká „jin“ a „jang“. Ženský princip (dále ŽP) lze přirovnat k neustále tekoucí, měnící se a stále nové turbulence tvořící řece. Nelze ji logikou a racionální myslí uchopit, definovat a „vysvětlit“. Je životadárná a život beroucí, je to „matka příroda“ či Gaia, Země, je temná a tajemná, hmotná a těžká (viz gravitacea gravidita = těhotenství).

Pokud chápeme ženský princip jako nekonečný oceán, bylo by snad možné mužský princip (jang, dále MP) popsat jako kapitána lodi, která po oceánu pluje. Kapitán musí loď navigovat, dávat jí směr a určovat její pozici, musí na mapách vyhledat, kde je cíl plavby a jaká nebezpečná úskalí nutno obeplout. Nebo, jinak řečeno, MP strukturuje „bezbřehou“ tvorbu ŽP. Je lehký, světlý, logický a spojený s „duchovním světem“ (zatímco ŽP je spojený s duší, s tím, co Řekové nazývali „psýché“). To je ovšem jen malý úvod do teorie, který lze pro pochopení dalšího přeskočit*. Co je důležité, je vědět, že každý z nás, tedy jak muži, tak ženy v sobě mají oba principy.

Tyto dva principy jsou polární, tedy jejich „čisté“ formy (které ovšem ve světě nikdy nenajdeme), leží na opačných koncích skály:


Zrazený ženský princip
Ve své ryzí podstatě jsou ŽP a MP neslučitelné, nikdy si „neporozumějí“ (neboť porozumění je vlastnost MP). Toto „neporozumění“ má už jeden důležitý následek: Pokud se žena (která je zrovna ve svém ŽP) a muž (ve svém MP) hádají, a muž „přesvědčí“ ženu, aby se „uklidnila a vysvětlila mu, co vlastně chce“ a pokud to žena udělá, zradí tím svůj ŽP. Situace pak vypadá takto:


Vidíme, že na „ženské“ půlce zůstala jakási „duše ŽP“, jehož vlastností není logicky vysvětlovat, ale cítit. Pokud tedy žena přistoupí na mužovu žádost o „racionalitu“, je nutné, aby obě strany pochopily, co se děje a lépe dříve než později situaci vyvážily. (Např. tím, že muž koupí ženě hned odpoledne růže). Neudělají-li to, bude „zrazený“ ŽP torpédovat vztah.

Polarita
Pojďme ale dál. Aby fungoval sex (samozřejmě na základě lásky, i když tato láska nemusí být nutně doživotní ani se nemusí upínat na jednoho partnera), je třeba, aby mezi oběma partnery existovalo napětí. To vzniká – tak jako tomu je u elektřiny – na základě opačné polarity. Muž a žena (nebo dvě ženy, pokud se jedná o lesbický pár, či dva muži, pokud se jedná o pár gayů) musí stát na opačných půlkách MP-ŽP-škály. Ale nejen to.

Ukazuje se, že v zájmu zachování rovnováhy musí oba stát přibližně ve stejné vzdálenosti od středu. Ukážeme si to na následujícím obrázku:

V případě páru A jsou oba blíže svých krajních poloh – jejich vztah bude asi docela bouřlivý. Možná, že se častěji pohádají a po hádce skončí v posteli. On ji „vezme“, ona se mu „odevzdá“, jejich sex bude možná více vášnivý. Pár B je k „neutrálnímu“ středu blíže. Budou mít tedy vyrovnanější, harmoničtější vztah a jejich sex bude třeba více tantrický, jemnější, něžný.

To, co jsme řekli, ovšem neznamená, že by muž musel vždy stát na straně MP a žena na straně ŽP. Jejich pozice se také může prohodit:  Muž se dostane na stranu ŽP a žena na stranu MP. To není nikterak na překážku - i v tomto případě může sex a vztah dobře fungovat.

Proč ženy opouštějí muže

Další možnost spočívá v tom, že se oba páry mohou pohybovat sem a tam. Bohužel se v současné době ukazuje, že díky delší emancipaci se většina žen umí na škále pohybovat lépe, než muži. Muži si často nedovolují postavit se na stranu ŽP („budu působit zženštile“, „budou mě považovat za teplouše“ atd.). Pokud se ovšem jedna strana pohybuje častěji než druhá, vzniká opět nerovnováha. Viz další obrázek. 

 

Zde se žena, která se častěji pohybuje mezi ŽP a MP, bude po jisté době cítit unavena. Může to vyústit v to, že muže opustí, nebo že se stáhne do sebe kdesi ve středu škály. V prvém případě často muž vůbec nepochopí, proč žena odešla. „Vždyť nám to tak výborně klapalo“, bude tvrdit. Jistě, klapalo, ale jen tehdy, když žena běhala sem a tam. V druhém případě se setkají (pokud vůbec) někde uprostřed a možná že se oba budou divit, proč z jejich vztahu zmizel sex.

Řešení tohoto problému už v pokročilejších kruzích mužů probíhá. I my muži se nyní učíme, jak se volně pohybovat mezi oběma principy. Začínáme si dovolovat emoce, nevyhraněnost, plynutí a bezcílnou květnatost, přestáváme se bát občasné pasivity a podnikáme výlety do hlubin naší duše. Někdy nás takto objevovaný ŽP přivede do potíží  –  například když se dostaneme do mlhy, nerozhodnosti a sebelítosti. Ale to jsou zrovna tak dětské nemoce, jako je prožívaly sufražetky a průkopnice emancipace na začátku minulého století. 

Impotence
Když muž nemůže, má (většinou) problém. Řešení hledá buď v konzumaci Viagry, v různých vytáčkách a omluvách, nebo ve zkoušení různých rad typu: musíš udělat to a to, aby to (zase) šlo. Impotencí je postiženo překvapivě mnoho mužů, o problému jich mluví ale jen nepatrný zlomek. Jako taková má impotence určitě mnoho příčin. Pro jistou část mužů zde nabízím „netradiční“ vysvětlení právě na základě výše probírané polarity.

Nejprve mi dovolte vyslovit dost odvážnou myšlenku: Pokud souhlasí polarita a pokud žena muže opravdu chce (a to nejen jako hodného a bezpečného „kamaráda“, ale na tělesné rovině coby objekt touhy), působí tato její touha na muže zpravidla jako velké afrodisiakum. Muž by tedy neměl mít se svou potencí (projevující se především erekcí) žádný problém.

Pokud muž v tomto případě „nemůže“, pak se to může dít z následující příčiny. Muž se na základě chybného sebeobrazu umístí na škále někde jinde, než kde je jeho „substance“, tedy kde opravdu stojí. Například ho dominantní otec manipuloval ve smyslu, že musí být „opravdový chlap“. Nebo si z něho matka vytvořila obraz „náhradního manžela“. Muž se tedy postaví do pozice „opravdového chlapa“ a podle této pozice si také bude „zrcadlově“ hledat partnerky, které jsou v podobné vzdálenosti od „nuly“, v jaké se on domnívá být. Viz poslední obrázek.  

Pokud je tedy skutečně někde jinde, než se domnívá a pokud bude existovat asymetrie mezi jeho a pozicí partnerky, pravděpodobně se bude jeho podvědomí, jeho „sexuální substance“ či „vnitřní muž“ cítit partnerkou, která je podstatně polárnější než on, ohrožen. Její „ženskost“ prostě neustojí – a to i v doslovném smyslu slova.

Toto tedy pro někoho možná dost „dobrodružně“ znějící teze, které vyplynuly z mé konstelační práce. Zdali někomu pomohou, nevím. Protože se tyto jevy ale často ukazují v mých workshopech, jsem přesvědčený, že bychom je všichni měli znát  a těším se na případnou diskuzi.

................

*Pokud čtenáře/čtenářku konstelace „vnitřního muže a vnitřní ženy“ zajímají, odkazuji ho (nebo ji) na své dvě knihy: „Láska, vztahy, konstelace“ a „Růže pro Plúta“, obě vydalo nakl. Maitrea.
http://www.konstelace.info/me-knihy.html


Vystavil Jan Bily v 7:51
Odeslat e-mailemBlogThis!Sdílet ve službě TwitterSdílet ve službě Facebook

Láska, sex, polarita. Aneb: proč někdy muži nemůžou
 
Ve smíšených vztahových ale i ve speciálních seminářích „jen pro muže“ se ukazuje, jak důležité pro mužskou (ale i ženskou) identitu je správné pochopení polarity. A tak bych chtěl tímto článkem vysvětlit několik z mého pohledu důležitých bodů. Jedná se o domněnky, nikoliv tvrzení – ale i tak si myslím, že mohou přispět k pochopení problémů ve vztazích. Než začnu, musím ještě poznamenat, že v tomto článku vycházím nejen z „konstelací“ Berta Hellingera, ale především z tezí Davida Deidy, jemuž právě vyšla první do češtiny přeložená kniha „Cesta pravého muže“ (Synergie 2012, vřele doporučuji).
 
Co je to „mužský a ženský princip?“
Vše co existuje, je tvořeno směsí ženského a mužského principu – kterým se také ve východních filozofiích říká „jin“ a „jang“. Ženský princip (dále ŽP) lze přirovnat k neustále tekoucí, měnící se a stále nové turbulence tvořící řece. Nelze ji logikou a racionální myslí uchopit, definovat a „vysvětlit“. Je životadárná a život beroucí, je to „matka příroda“ či Gaia, Země, je temná a tajemná, hmotná a těžká (viz gravitacegravidita = těhotenství).
 
Pokud chápeme ženský princip jako nekonečný oceán, bylo by snad možné mužský princip (jang, dále MP) popsat jako kapitána lodi, která po oceánu pluje. Kapitán musí loď navigovat, dávat jí směr a určovat její pozici, musí na mapách vyhledat, kde je cíl plavby a jaká nebezpečná úskalí nutno obeplout. Nebo, jinak řečeno, MP strukturuje „bezbřehou“ tvorbu ŽP. Je lehký, světlý, logický a spojený s „duchovním světem“ (zatímco ŽP je spojený s duší, s tím, co Řekové nazývali „psýché“). To je ovšem jen malý úvod do teorie, který lze pro pochopení dalšího přeskočit*. Co je důležité, je vědět, že každý z nás, tedy jak muži, tak ženy v sobě mají oba principy.
 
Tyto dva principy jsou polární, tedy jejich „čisté“ formy (které ovšem ve světě nikdy nenajdeme), leží na opačných koncích skály:
 
 
 
Zrazený ženský princip
Ve své ryzí podstatě jsou ŽP a MP neslučitelné, nikdy si „neporozumějí“ (neboť porozumění je vlastnost MP). Toto „neporozumění“ má už jeden důležitý následek: Pokud se žena (která je zrovna ve svém ŽP) a muž (ve svém MP) hádají, a muž „přesvědčí“ ženu, aby se „uklidnila a vysvětlila mu, co vlastně chce“ a pokud to žena udělá, zradí tím svůj ŽP. Situace pak vypadá takto:
 
 
 
Vidíme, že na „ženské“ půlce zůstala jakási „duše ŽP“, jehož vlastností není logicky vysvětlovat, ale cítit. Pokud tedy žena přistoupí na mužovu žádost o „racionalitu“, je nutné, aby obě strany pochopily, co se děje a lépe dříve než později situaci vyvážily. (Např. tím, že muž koupí ženě hned odpoledne růže). Neudělají-li to, bude „zrazený“ ŽP torpédovat vztah.
 
Polarita
Pojďme ale dál. Aby fungoval sex (samozřejmě na základě lásky, i když tato láska nemusí být nutně doživotní ani se nemusí upínat na jednoho partnera), je třeba, aby mezi oběma partnery existovalo napětí. To vzniká – tak jako tomu je u elektřiny – na základě opačné polarity. Muž a žena (nebo dvě ženy, pokud se jedná o lesbický pár, či dva muži, pokud se jedná o pár gayů) musí stát na opačných půlkách MP-ŽP-škály. Ale nejen to.
 
Ukazuje se, že v zájmu zachování rovnováhy musí oba stát přibližně ve stejné vzdálenosti od středu. Ukážeme si to na následujícím obrázku:
 
 
V případě páru A jsou oba blíže svých krajních poloh – jejich vztah bude asi docela bouřlivý. Možná, že se častěji pohádají a po hádce skončí v posteli. On ji „vezme“, ona se mu „odevzdá“, jejich sex bude možná více vášnivý. Pár B je k „neutrálnímu“ středu blíže. Budou mít tedy vyrovnanější, harmoničtější vztah a jejich sex bude třeba více tantrický, jemnější, něžný. 
 
To, co jsme řekli, ovšem neznamená, že by muž musel vždy stát na straně MP a žena na straně ŽP. Jejich pozice se také může prohodit:  Muž se dostane na stranu ŽP a žena na stranu MP. To není nikterak na překážku - i v tomto případě může sex a vztah dobře fungovat.
 
Proč ženy opouštějí muže
Další možnost spočívá v tom, že se oba páry mohou pohybovat sem a tam. Bohužel se v současné době ukazuje, že díky delší emancipaci se většina žen umí na škále pohybovat lépe, než muži. Muži si často nedovolují postavit se na stranu ŽP („budu působit zženštile“, „budou mě považovat za teplouše“ atd.). Pokud se ovšem jedna strana pohybuje častěji než druhá, vzniká opět nerovnováha. Viz další obrázek.  
 
 
Zde se žena, která se častěji pohybuje mezi ŽP a MP, bude po jisté době cítit unavena. Může to vyústit v to, že muže opustí, nebo že se stáhne do sebe kdesi ve středu škály. V prvém případě často muž vůbec nepochopí, proč žena odešla. „Vždyť nám to tak výborně klapalo“, bude tvrdit. Jistě, klapalo, ale jen tehdy, když žena běhala sem a tam. V druhém případě se setkají (pokud vůbec) někde uprostřed a možná že se oba budou divit, proč z jejich vztahu zmizel sex. 

Řešení tohoto problému už v pokročilejších kruzích mužů probíhá. I my muži se nyní učíme, jak se volně pohybovat mezi oběma principy. Začínáme si dovolovat emoce, nevyhraněnost, plynutí a bezcílnou květnatost, přestáváme se bát občasné pasivity a podnikáme výlety do hlubin naší duše. Někdy nás takto objevovaný ŽP přivede do potíží  –  například když se dostaneme do mlhy, nerozhodnosti a sebelítosti. Ale to jsou zrovna tak dětské nemoce, jako je prožívaly sufražetky a průkopnice emancipace na začátku minulého století.  
 
Impotence
Když muž nemůže, má (většinou) problém. Řešení hledá buď v konzumaci Viagry, v různých vytáčkách a omluvách, nebo ve zkoušení různých rad typu: musíš udělat to a to, aby to (zase) šlo. Impotencí je postiženo překvapivě mnoho mužů, o problému jich mluví ale jen nepatrný zlomek. Jako taková má impotence určitě mnoho příčin. Pro jistou část mužů zde nabízím „netradiční“ vysvětlení právě na základě výše probírané polarity.
 
Nejprve mi dovolte vyslovit dost odvážnou myšlenku: Pokud souhlasí polarita a pokud žena muže opravdu chce (a to nejen jako hodného a bezpečného „kamaráda“, ale na tělesné rovině coby objekt touhy), působí tato její touha na muže zpravidla jako velké afrodisiakum. Muž by tedy neměl mít se svou potencí (projevující se především erekcí) žádný problém.
 
Pokud muž v tomto případě „nemůže“, pak se to může dít z následující příčiny. Muž se na základě chybného sebeobrazu umístí na škále někde jinde, než kde je jeho „substance“, tedy kde opravdu stojí. Například ho dominantní otec manipuloval ve smyslu, že musí být „opravdový chlap“. Nebo si z něho matka vytvořila obraz „náhradního manžela“. Muž se tedy postaví do pozice „opravdového chlapa“ a podle této pozice si také bude „zrcadlově“ hledat partnerky, které jsou v podobné vzdálenosti od „nuly“, v jaké se on domnívá být. Viz poslední obrázek.   
 
 
Pokud je tedy skutečně někde jinde, než se domnívá a pokud bude existovat asymetrie mezi jeho a pozicí partnerky, pravděpodobně se bude jeho podvědomí, jeho „sexuální substance“ či „vnitřní muž“ cítit partnerkou, která je podstatně polárnější než on, ohrožen. Její „ženskost“ prostě neustojí – a to i v doslovném smyslu slova.
 
Toto tedy pro někoho možná dost „dobrodružně“ znějící teze, které vyplynuly z mé konstelační práce. Zdali někomu pomohou, nevím. Protože se tyto jevy ale často ukazují v mých workshopech, jsem přesvědčený, že bychom je všichni měli znát  a těším se na případnou diskuzi.

................
 
*Pokud čtenáře/čtenářku konstelace „vnitřního muže a vnitřní ženy“ zajímají, odkazuji ho (nebo ji) na své dvě knihy: „Láska, vztahy, konstelace“ a „Růže pro Plúta“, obě vydalo nakl. Maitrea.
http://www.konstelace.info/me-knihy.html
 
 

10 komentářů:

  1. Jo, dobré! Tohle je třeba šířit. 
    Moje domněnka k poslednímu obru - mám pocit (zkušenost?), že partneři si vzájemně nacházejí protějšky v té samé symetrické vzdálenosti na ose. Tj. že i žena má pak domnělou a skutečnou pozici na ose - jen je otázkou, která z pozic je u kterého partnera uvědomovaná.

    Odpovědět
    Odpovědi
     
    • Ahoj, jo, to se tak určitě děje. Jenže pak by muž "nemusel" být impotentní, protože právě situace je symetrická. Já se nějak domnívám, že impotence muže (aspoň nějaké formy) vyplívá z asymatrie vztahu. What U think?

       
       
     
     
  2. Velice zajímavé a dost dobré! Jelikož momentálně "řeším" svého přítele, našla jsem ho, na posledním obrázku. Jenže co dál? Nicméně díky za zajímavý vhled.

    Odpovědět
     
     
  3. Super článok :))) Chcem sa spýtať, či vediete semináre aj v ČR . Rada by som sa nejakého zúčastnila.

    Odpovědět
    Odpovědi
     
     
     
  4. Jjo, bylo by to možná aj elegantní vysvětlení, proč řada dlouhodobých přátelských vztahů mezi mužem a ženou vůbec existují a pojednou "bouchnou" a katapultují zúčastněné na kratší či delší let ;)
    Přátelství mohlo fungovat jen potud, pokud nenastala rovnováha ..
    Zdravím a přeji hezký den :)

    Odpovědět
     
     
  5. Podle všeho patří ta část mozku, která vyhodnocuje čichové signály, k vývojově nejstarším. I když dnes je to se stavem čichových orgánů u člověka jako takového všelijaké, něco/někdo nám voní, a něco/někdo nám nevoní. Podobně jako u zvířat i u lidí (byť si to neuvědomujeme, protože 95% vjemů přichází skrze zrak) hraje čich významnou roli. A nyní jedna teorie - dva geneticky kompatibilní (tj. optimální kombinace pro zplození potomka) jedinci si voní. Jakési feromony, které parfém jen tak nepřebije, jako nadstavba chemie vnitřní. Přijde nemoc a chemie se změní, nemoc odejde, a chemie se vrátí. Dva lidé si navzájem voní, čili jsou si přitažliví až vzrušující - v interpretaci Matky Přirody: z hlediska oplodnění a početí jsou kompatibilní. Do konce padesátých let min.století plně funkční system. Potom přišla hormonální antikoncepce, její užívání mění ženám vnitřní chemii, a ženy přestaly "vonět odpovídajícím způsobem". Lidé, co si voní, nemusí být kompatibilní. Nevím, zda to teorii v článku spíše podporuje, či spíše nikoli, nebo zda to stojí někde úplně mimo.

    Odpovědět
     
     
  6. Zajímavá situace i je, když si muž a žena vymění polarity úplně, když ona se chová spíš chlapsky a on naopak žensky.. 
    Myslím, že tento polaritní pohled na vztahy by mohl odhalit daleko víc problémů plynoucích z asymetrie (např. i nějaké ženské nemoci a záležitosti..).. ?

    Každopádně moc podnětné k dalšímu přemýšlení! Díky :)

    Odpovědět
     
     
  7. Já si říkal, že je to nějaké zjednodušené, a pravděpodobně najdu více v knihách, že? 

    V tomto článku bych asi více doplnil příklady situací vycházející z jednotlivých polarit. Bez nich je to hůře uchopitelné.

    Odpovědět

     

    zdroj: janbily.blogspot.cz/2012/02/laska-sex-polarita-impotence-ve.html

     
     
  8. Honzo mohl byste ještě připsat, jak se projevuje, když je někdo čistě v MP a čistě v ŽP?

    Odpovědět